Příznivci Tea Party pochodují Washingtonem (12. září 2010)

Příznivci Tea Party pochodují Washingtonem (12. září 2010) | foto: Profimedia.cz

Hodně horký čajík se nyní s oblibou podává na americké politické scéně

  • 5
Říkají si nevinně Čajový dýchánek, ale chystají se v USA způsobit politické zemětřesení. V listopadových kongresových volbách budou asi dost bodovat kandidáti konzervativního, proti Obamovi namířeného hnutí, které táhne s republikány za jeden provaz. Reportáž z Washingtonu o tom, co jsou "dýchánkáři" zač.

Navenek to jsou samozřejmě tytéž Spojené státy jako před dvěma lety, kdy vlna nadšení ze spasitele v podobě Baracka Obamy válcovala vše, co jí stálo v cestě. Na silnicích ve Washingtonu jezdí převážně stejné modely automobilů, nezměnily se ani některé reklamy v metru, třeba usměvavé tváře propagující UDC, jednu ze zdejších univerzit.

Snad jen volebních samolepek na kapotách vozů – což je, jak známo, věc typická pro americkou politickou kulturu – je méně. Tehdy tu na vás snad z každého blatníku civěl Obama volající po "naději a změně". Dnes abyste jeho nebo některého jiného demokrata na autech hodně hledali. A to platí právě v této demokratům a Obamovi tak nakloněné části Spojených států, jako je americká metropole. Devět z deseti zdejších obyvatel tradičně volí modré, což je v USA barva levice.

Muž oblečený jako George Washington skanduje na protestním shromáždění Tea Party před Capitolem v metropoli USA (12. září 2010)

Muž oblečený jako George Washington skanduje na protestním shromáždění Tea Party před Capitolem v metropoli USA (12. září 2010)

Ale ještě jedna věc se tu výmluvně za dva roky změnila. Banka Chevy Chase, jejíž pobočky tu jsou takřka na každém rohu, se teď jmenuje CapitalOne. Zbankrotovala v důsledku finanční krize a pak ji vzkřísil nový majitel. Odtud to nové jméno, které se skví už i na všech bankomatech.

Je teplý říjnový den, do voleb zbývá pár týdnů. Podobné počasí tu vládlo ve stejnou dobu i předloni. A podobně je ve vzduchu cítit změna. Ovšem taková, která chce s Obamou zamést. Což samozřejmě nelze, prezidentem tento muž bude ještě nejméně dva roky. Ale zamést lze se zákonodárci, kteří ho podporují.

Titulní stránky americký deníků 5. 11. 2008

Titulní stránky americký deníků 5. 11. 2008

Tak a dost, tohle dál nejde

Tea party

Jméno Tea Party je odvozeno od ikonické události koncem 18. století, jež se odehrála v bostonském přístavu. Britové tehdy na severovýchodě USA vymáhali daně, aniž Američanům umožnili mít v Londýně řádně zvolené zástupce. Na protest proti tomu místní obyvatelé vyházeli do moře náklad čaje ze tří lodí kotvících v přístavu. Sousloví čajový dýchánek je od té doby synonymem odporu proti rozpínavosti státní moci.

Nynější hnutí nemá jasného lídra, i když mnozí stoupenci by rádi v čele viděli Sarah Palinovou, předloni republikánskou kandidátku na viceprezidentku USA. Ta se však této role zatím odmítá ujmout, zřejmě i proto, že by pak z hnutí odešlo mnoho demokratů.

Na schůzku do kavárny Starbucks v Tenleytownu v severozápadní, převážně bělochy obývané části Washingtonu přichází podsaditý, hranatý muž. Je to Benjamin Tessler, koordinátor Tea Party pro celkem pětimilionovou oblast Washingtonu a okolí. Pracuje jako realitní makléř, ale nyní se podle svých slov až pět hodin denně zadarmo věnuje tomu, co ho silně vzalo: "Já jsem nikdy politicky aktivní nebyl. Zpravidla jsem volil republikány, ale tu a tam i demokraty, když mi jejich kandidáti přišli lepší," vypráví zhruba padesátiletý muž. "Vždycky mě ale štvalo takové to malé uždibování mých svobod. Vezměte si třeba politickou korektnost. Musíte si dnes dávat tak nesmírný pozor, abyste něčím neurazil tuhle osobu nebo támhletoho představitele, až vlastně už ani nemůžete říct, co vás trápí." A to ho přivedlo k aktivismu v rámci Čajového dýchánku? "Ne ne. Štvalo mě to, ale nebylo to tak drastické, abych musel pojmout svůj život nějak jinak. Prostě vám jen vysvětluji, jak jsem žil a přemýšlel. A navíc, copak se proti přepjaté politické korektnosti vůbec dá nějak bojovat?" roztáhne paže v jakoby zoufalém gestu.

Přelom pro něj přišel až s Obamou. "Byl to on, kdo svými enormními záchrannými finančními balíky pro ekonomiku, jakož i nákladnou reformou zdravotnictví vyvolal v normálních, nijak politicky angažovaných lidech, jako jsem já, chuť bouchnout do stolu a říct: Dost, nechci, aby tahle země zbankrotovala!! Takže, chcete-li mou definici, jsme mlčící většinou, která se rozhodla promluvit."

Billboard hnutí Tea Party v severní Iowě

Billboard hnutí Tea Party v severní Iowě

Cesta Benjamina Tesslera k politickému aktivismu byla tedy možná jiná než u jiných lidí, kteří se po celých USA podobně jako on přidávají k Čajovému dýchánku, píšou petice, chodí na protiobamovské mítinky, vylepují plakáty, pořádají srazy a svým entuziasmem vtiskují nynější vyhrocené atmosféře výraznou pečeť. Mnozí z "dýchánkářů" mají křesťanské zázemí a vadí jim Obamův liberalismus. Jiní přišli o práci a vládu viní z neschopnosti, neboť nezaměstnanost se navzdory zmíněným ohromným finančním injekcím stále drží na necelých deseti procentech. Třetí se děsí toho, jak administrace podle nich nerozhodně postupuje v Afghánistánu. Ještě další soudí, že se vláda svým "socialismem" odcizila zásadám ohledně volné hospodářské soutěže daným americkou ústavou. A další - jako například citovaný Tessler, těch je však podle průzkumů nejvíce - mají jednoduše řečeno strach. Konkrétně ze státního zadlužování, které zatíží mnohé budoucí generace, a vůbec z bujení státní byrokracie. Vadí jim, že jim reforma zdravotnictví nyní přikazuje se pojistit. "Co mi má vláda do toho co mluvit? To je přece moje věc," vysvětluje Tessler důrazným hlasem. Byla to tato reforma, schválená letos na jaře, jež Čajovému dýchánku, který v té či oné podobě coby protibyrokratické hnutí existuje v USA odjakživa, mohutně vlila krev do žil.

Tea Party sílí, počet příznivců stále roste. Na snímku shromáždění na konci srpna, které zorganizoval Glen Beck. Přišly desetitisíce lidí.

Tea Party sílí, počet příznivců stále roste. Na snímku shromáždění na konci srpna, které zorganizoval Glen Beck. Přišly desetitisíce lidí.

Ale v jednom je ten Tesslerův příběh dost podobný ostatním. U "dýchánkářů" se vskutku většinou jedná o lidi středního věku, kteří se o politiku zpravidla zajímali jen okrajově. Žijí, pracují, starají se o svou rodinu, prostě patří ke střední třídě. Nepochybně se o nich opravdu dá říct, že jsou onou příslovečnou mlčící částí společnosti. Jestli ovšem většinou, to se ukáže 2. listopadu. Ten den voliči rozhodnou o všech 435 zákonodárcích ve Sněmovně reprezentantů, jakož i o spoustě senátorů a guvernérů.

Co se děje u sídla Kennedyových

Nutno vysvětlit, když zůstaneme třeba jen u Sněmovny, že Amerika je v dělbě moci dost nadefinovaná. Většina obvodů je pevně v rukou modrých, nebo naopak červených. To jsou pravicoví republikáni. Proto se vždy hraje především o ty nepočetné obvody, kde vítěz není předem daný. Z těch 435 jich tradičně bývá tak kolem padesáti. Kdo v nich zvítězí, má pak většinu ve Sněmovně. A ta rozhoduje o financování všeho, o čem vláda rozhodne. Proto není divu, že se na těch padesát klání vždy soustředí pozornost, zatímco ostatní nikoho moc nezajímají.

Ovšem letos je těch řekněme "soutěžeschopných" distriktů – každý v průměru zahrnuje tak osm set tisíc obyvatel USA – víc. Americká média hovoří o rovné stovce. Demokraté to mají nahnuté i tam, kde obvykle nemusí nic řešit. A to kvůli tlaku ze strany dýchánkářů.

Na posledním rozloučeni s demokratickým senátorem Edwardem Kennedym se sešly hned čtyři prezidentské páry (zleva Clintonovi, Bushovi a Obamovi, mimo záběr Carterovi).  (30. srpna 2009)

Na posledním rozloučeni s demokratickým senátorem Edwardem Kennedym se sešly hned čtyři prezidentské páry (zleva Clintonovi, Bushovi a Obamovi, mimo záběr Carterovi). (30. srpna 2009)

Agentura AP v minulých dnech jako příklad uvedla desátý obvod ve státě Massachusetts, kde se nachází sídlo rodiny Kennedyových, ikon americké levice. Už čtyřicet let tento symbolickým významem charakteristický okrsek, který se táhne od Bostonu až k prezidentskému letovisku Martha’s Vineyard, pohodlně reprezentují demokraté. Letos se však vynořil republikánský vyzývatel a stal se pro ně nečekanou hrozbou. Jeff Perry v posledním průzkumu zaostává za Billem Keatingem, typickým představitelem demokratického establishmentu, o pouhá tři procenta. Zbývá jen dodat, že se Perry, který svou kampaň založil na prosazování daňových škrtů, na přitvrzení imigračních zákonů a na zrušení zdravotnické reformy, hlásí k Čajovému dýchánku.

Poplašná nálada v Brookings

Ale zpět do Washingtonu do doby před necelými třemi týdny. Ve zdejším vlivném levicovém think tanku Brookings právě pořádají panelovou diskusi s názvem: "Čajový dýchánek, náboženská pravice a americké náboženské prostředí." Debatu moderuje E. J. Dionne, levicový sloupkař listu The Washington Post.

Jako první se slova ujímá expert na náboženství Robert P. Jones. Prezentuje svůj průzkum politických preferencí u religiózně založených Američanů. Tea Party je podle něj, zjednodušeně řečeno, shromážděním křesťanů. Dokládá to množstvím statistik, třeba i tou, že k náboženskému konzervativismu se hlásí 22 procent obyvatel USA, zatímco za členy Tea Party se označuje 11 procent lidí. A obě skupiny se v jeho průzkumu takřka z poloviny překrývají. Většina z obou skupin se politicky hlásí k republikánům. A dále: 46 procent dýchánkářů chodí pravidelně v neděli do kostela. V celkové populaci je to procento nižší, do kostela jednou týdně chodí 33 procent Američanů.

Rozproudí se debata o náboženském fundamentalismu a politice. Na pódiu ovšem sedí dva konzervativci, sloupkař opět z The Washington Post Michael Gerson, a Karlyn Bowmanová z think tanku American Enterprise Institute. Bowmanová poukáže na to, že otázka "Jste členem Tea Party?" může být zavádějící. Mnoho lidí s tím hnutím třeba jen sympatizuje a půjde volit, ale za členy se nepovažuje. A Gerson osvícenskou náladu v sále zchladí konstatováním jedné evidentní věci. Tea Party nemůže být především bigotním uskupením už proto, že klasické otázky, které takovým křesťanům leží na srdci, jako jsou potraty či homosexuální sňatky, nejsou letos vůbec volebním tématem.

The Washington Post

The Washington Post

The Washington Post, Washington, DC USA

The Washington Post, Washington, DC USA

Jenže Brookings je levicovou půdou a halasné bití na poplach, že se Amerika stává rukojmím fundamentalistů, získá v debatě prim.
Je až dojemné, jak by účastníci diskuse chtěli, aby Tea Party byla čímkoliv, jen ne tím, díky čemu je tak úspěšná. Hnutím, jehož hybnou pákou je zjevně tak jednoduchá věc, jako je strach o budoucnost.


Video