Vysvětlení tohoto paradoxu je z velké části prosté a shodují se na něm úřady a podniky, lékaři i pacienti. Mnoha lidem řeší pobyt na nemocenské potíže spojené s hrozící ztrátou zaměstnání. Není to jediný důvod, ale významný.
"Když si do 20. srpna nenajdu jinou práci, půjdu za lékařkou a nechám si vystavit neschopenku," přiznává muž, s nímž podnik ke konci srpna zamýšlí rozvázat pracovní poměr. Je mu čtyřiapadesát a novou práci shání těžko. Příští rok měl jít na plánovanou operaci, tak ji prostě uspíší.
"Rekonvalescence se pak dá protáhnout na dva tři měsíce," kalkuluje. Tím získá další čas, aby hledal práci. Po celou tu dobu mu bude stát vyplácet nemocenskou, která výhodnější než podpora.
"Zvýšená nemocnost se pravidelně objeví u podniků, kde hrozí propouštění," potvrzuje Zdeněk Prouza z Úřadu práce v Ostravě. "Hodit se marod znamená oddálit výpověď až o rok," říká Zuzana Kamberská z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Neschopenka pomáhá řešit problém v práci
Počet lidí v pracovní neschopnosti narůstá. Mnozí však nemoc jen předstírají a neschopenkou řeší pracovní problémy. Stát jim přitom vyplácí nemocenské dávky.
Hodit se marod nebývá až takový problém a člověk si přitom nemusí tolik vymýšlet. Kdekdo, zvláště ve starším věku, má nějaký neduh z minula, s nímž nešel k lékaři. Protože když práce je, být na nemocenské výhodné není.
"Nepamatuji se, že bychom kdy operovali tolik žlučníků a křečových žil," říká primář chirurgie nemocnice v Semilech Georgios Karadzos. "Když jsem o tom přemýšlel, dospěl jsem k závěru, že lidem hrozí ztráta zaměstnání, a tak přicházejí s problémy, které měli léta a které nespěchaly."
Na úřadech práce zase nemoc úspěšně protahuje pobírání podpory. "Když nabídneme práci, někteří náhle řeknou: Nemůžeme, stůněme. Víme, že lékař jim to ve třech případech ze čtyř napíše," zlobí se Zdeněk Prouza, ředitel ostravského úřadu práce. A mezitím třeba pracují někde načerno.
"Každý máme nějaký zdravotní problém, který lze ve vhodnou chvíli využít či zneužít," prohlašuje mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Kateřina Zamastilová. "Jen se zeptejte lékařů, co udělají, když za nimi přijde jejich pacient, sdělí, že má půl roku do důchodu a přichází o práci..."
"Neudělají nic, protože pacient spíš řekne, že se necítí dobře na práci, je unavený, bolí ho záda," konstatuje prezident lékařské komory David Rath. "Proč by měl lékař vyvíjet jakýkoli tlak, aby mu neschopenku nedal?" Sám si je však vědom, oč ve skutečnosti jde.
"Je to jednoznačné zneužívání systému nemocenských. Řeší se tak krátkodobá nezaměstnanost nebo problémy zaměstnavatele s odbytem. Než by dal lidem výpověď, pošle je na dva měsíce na neschopnost. Stejně tak ve stavebnictví: když mrzne a nedá se pracovat, jde se stonat," konstatuje Rath.
"Padesát let věku a výše, to jsou kritická decennia, kdy lidé těžko shánějí práci," říká posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Jihlavě Adolf Balogh.
"Lidé jsou vynalézaví - a lékaři vstřícní."
Děkan 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity Štěpán Svačina přitom připomíná, že z celkového zdravotního hlediska není k rostoucímu počtu neschopenek důvod: "Ubylo ischemické choroby srdeční i infarktů. Populace změnila životní styl a myslím, že obecně je lehce zdravější." 1,8 miliardy korun. O tolik zaplatil stát navíc za první letošní čtvrtek na nemocenské, než čekal.
Ale to není jediná pokladna, která je šizena. Po dobu nemocenské lidé neodvádějí zdravotní pojistné. "A to se příliš neví," říká mluvčí VZP Kateřina Zamastilová.
Miliardové ztráty tak vznikají i zdravotním pojišťovnám, kterým pak chybějí peníze na léčbu.
"Víme, že mnoha lidem se vyplatí být spíše na nemocenské než na podpoře, ale nemáme nástroje, jak to postihovat," konstatuje mluvčí Zamastilová.
A kde je kontrola ze strany posudkových lékařů? Nemáme kapacity ani peníze, tvrdí. "Nemáme kde a jak provést znovu všechna provedená vyšetření a ověřit, zda lékař vystavil neschopenku oprávněně," uvedl jihlavský posudkový lékař Adolf Balogh.
Někdy však skutečně více stůněme. Lékaři upozorňují, že přibývá rakoviny a depresí. Kvůli práci též často přecházíme banality, takže když už jde do tuhého, strávíme v posteli dva tři týdny.
"Lidé velmi často přecházejí banální onemocnění - buď z důvodu strachu o práci, nebo to jsou podnikatelé, pro které krátkodobá neschopenka nemá smysl," říká Zuzana Kamberská z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Dodává, že čistě technicky se prodloužily neschopenky i poté, co se v roce 1993 začala proplácet nemocenská i za víkendy: "Dřívější tlak, aby lékař ukončil neschopenku před víkendem, zmizel. Dnes je naopak výhodné brát nemocenskou za sobotu i neděli."
Ve srovnání se světem jsme - soudě podle statistik - skutečně nejpilnější národ co do nemocnosti. Ale rozdíly ve vykazování jsou obrovské, takže se to těžko srovnává.
Mnohé země například vůbec neevidují neschopnost kratší než tři dny. V zahraničí bývá obvyklé, že člověk se může po dohodě se zaměstnavatelem několik dní doma vyležet, aby nemusel běžet do ordinace pro neschopenku, což trvá obvykle mnohem déle.
