Je hrozné vidět Ransdorfa, jak se zachljobivajet. Jinak je však prezidentská volba spíš záležitostí matematiky. Z hlediska násobilky je příklad úplně jednoduchý. Nikdo z kandidátů nemá šanci na to, aby dosáhl na Hrad. Komu to vychází jinak, zaslouží si buď pětku z matematiky, nebo velkou jedničku z propagandy.
Favoritům Klausovi ani Zemanovi totiž zdaleka nestačí jen komunistické hlasy, i když se o ně tak horečně ucházejí. Potřebují ještě lidovce. A těm prostě nemají co nabídnout. Leda snad peníze na dřevo. Paní Moserová zas nemá šanci ani ve třetím kole získat hlasy dostatku sociálních či občanských demokratů.
Nyní rychle od násobilky k imaginárním číslům! Co by se tedy, milí žáci, muselo stát, aby byl prezident zvolen?
1) Dohoda ČSSD a ODS - pokud se tyto strany dohodnou, je vše jasné. Jenže představa, že by Klaus nebo Zeman vzdali boj, se zdá absurdní.
2) Zeman se dohodne se Špidlou a Špidla přesvědčí protizemanovské sociální demokraty i zbytek vládní koalice, aby hlasovali pro "velikána z Vysočiny". Vzhledem k tomu, že premiér jednoznačně hodil Zemanovi rukavici do tváře, když nepodepsal jeho nominaci, je i tato možnost pouze teoretická.
3) Do druhého a třetího kola postoupí jen jeden z oposmluvní dvojice proti paní Moserové. V nervózní atmosféře se pak může stát cokoliv. Zákonodárci se totiž jak čert kříže bojí otevřít Pandořinu skříňku ústavy. Přímé volby mají plná ústa. Jejich ruce se však moci, byť komické, pustit nechtějí. Pak tedy mohou zvolit ať už Klause nebo Zemana, jen aby to měli z krku.
I matematik-začátečník ví, že takhle by se prezident neměl volit. Ale co chcete v době, kdy se Ransdorf zachljobivajet?
