Otto Wolf, který od roku 1942 zaznamenával osudy své rodiny do deníku.

Otto Wolf, který od roku 1942 zaznamenával osudy své rodiny do deníku. | foto: Deník Otto Wolfa (1942 - 1945)

Hoch se roky skrýval před nacisty a psal si deník. Umučili ho Rusové

  • 312
Haná má svou mužskou verzi Anny Frankové. Mladé Židovky, která si psala zápisky během skrývání před nacisty v Amsterdamu za druhé světové války. Mohelnický rodák Otto Wolf, jenž se s rodinou ukrýval před nacisty tři roky, si psal rovněž deník. Válku nakonec stejně jako Anna nepřežil.

V roce 1942, když bylo Ottovi 15 let, si začal zaznamenávat osudy své rodiny. Ta se před deportací zachránila v úkrytu v lese nedaleko Tršic na Olomoucku. Stejně jako Annu Frankovou ale i jeho nakonec zasáhl tragický osud.

V dubnu 1945, pouze čtrnáct dnů před osvobozením, ho zajali a umučili ruští vojáci ze speciální jednotky Feuermittel, což bylo krycí jméno kozáckého praporu složeného z Rusů ve službách německé armády, jejichž úkolem bylo potírání partyzánů.

Chlapec však nic nevyzradil a díky tomu mohli ostatní členové rodiny přežít. O jeho smrti se dozvěděli až pár dnů po válce. V chlapcově kronice tak ještě nějaký čas pokračovala jeho sestra.

Bertold Wolf

Tragický příběh začal pět týdnů po atentátu na Heydricha. V té době povolali rodinu 55letého židovského obchodníka Bertolda Wolfa do transportu. Z Tršic, kde od počátku války Wolfovi žili, rodina skutečně vyjela do Olomouce. Na shromaždiště však nikdy nedorazila.

Z povozu vystoupila na předměstí, v průchodu nějakého domu si odpárali hvězdy a pěšky se vrátili k Tršicím, kde otec už předtím vyhlédl úkryt v lese. Téhož dne si Otto začal psát deník. Otec, matka, syn a jeho o sedm let starší sestra Lici přežívali za pomoci českých vesničanů v různých úkrytech až do roku 1945.

Podzemní úkryt na okraji lesa Bělá, kde se rodina skrývala.

"V době, kdy Wolfovi místo do transportu odcházeli do podzemí, se po atentátu na Heydricha stupňoval mimořádně silný teror. Atmosféru strachu přiživovala hlášení o popravách osob, které žily bez řádné policejní přihlášky, ale i lidí, kteří je ukrývali nebo jim pomáhali," popisuje germanista Ludvík Václavek z Univerzity Palackého, který věnoval několik let takřka detektivní práci na objasnění osudu deníku.

Rodinu chránilo hrdinství a obětavost vesničanů

"Je třeba zdůraznit, že všichni, kdo věděli o tajném pobytu Wolfových v Tršicích, případně se o něm postupně dovídali, znali smrtelné nebezpečí hrozící Wolfovým i těm, kdo jim umožňovali ukrývat se před koncentračním táborem a následujícími plynovými komorami," dodává.

V prvních dnech po útěku věděl o pobytu židovské rodiny jediný člověk, který jí připravil úkryt a zásoboval ji. V deníku ho Otto označoval běžně zkratkou Sl. a několikrát jako Slávek.

Byl to zahradník Jaroslav Zdařil. Staral se o své chráněnce s nasazením života. Zásoboval je potravinami, petrolejem a lihem na vaření a jinými životními potřebami. Nosil jim noviny, zprostředkovával sporadické poštovní spojení s příbuznými v Praze a přinášel zprávy z protektorátu.

Když se blížila zima, musela rodina opustit úkryt na pokraji lesa Bělá, v části zvané Amerika. V říjnu se přestěhovala do malé dřevěné boudy na zahradníkově pozemku. Tenké stěny nového obydlí museli zevnitř vystlat rohožemi, koberci a papírem.

Dům Aloise Hernyka v Tršicích, kde se rodina Wolfova ukrývala.
Dům Jaroslava Zdařila v Tršicích, kde se rodina Wolfova ukrývala.

Dva domy v Tršicích, v nichž se také rodina Otto Wolfa skrývala.

Boudu, kterou v zimě nedostatečně vytápěl malý vařič, Slávek přes den zamykal, aby se do ní nedostali nepovolaní. Její obyvatelé mohli vycházet jen v noci, přičemž museli dávat pozor, aby je neprozradily stopy ve sněhu. V dubnu 1943 se pak zase vrátili do lesa.

"O ukrývajících se Wolfových se postupně dovídalo mnoho lidí. Jednak Zdařilovi příbuzní, jednak lidé, kteří náhodou narazili na lesní úkryt. Navíc živit tajně čtyřčlennou rodinu, která pochopitelně neměla potravinové lístky, bylo v tehdejší ekonomické situaci velmi těžké i na venkově," vysvětluje Václavek.

Božena Wolfová, matka Otto Wolfa

Slávek Zdařil tak postupně přestával starost o Wolfovy zvládat. Přítomnost skrývající se židovské rodiny byla známa také četnickému vrchnímu strážmistru Mičulkovi.

"Nenašel se však nikdo, kdo by byl Wolfovy prozradil. To svědčí o pevném postoji a nepatetickém hrdinství mnoha českých lidí v této obci, kteří byli ochotni podstoupit tak veliké riziko a přinášet také materiální oběti," dodává germanista.

Zahradník po nocích tajně pálil slivovici, aby Wolfovy uživil

Od října 1943 se celá rodina opět vrátila do Zdařilovy zahradní boudy. Z deníkových záznamů z konce roku 1943 a z prvních měsíců 1944 je zřejmé, že narůstalo napětí mezi Wolfovými a jejich ochráncem.

Mladý zahradník byl přetížen materiálně i fyzicky. Ve dne pracoval, večer chodil k Wolfovým, mezitím pro ně opatřoval potraviny a po nocích načerno pálil slivovici, čímž zčásti financoval výdaje spojené s existencí ukrývané rodiny. Stálé obavy z prozrazení, hra o život, k tomu zásobovací starosti - to vše ho pochopitelně uvádělo do stresu.

V dubnu 1944 pak Wolfovi našli útočiště na půdě domu tesaře Zbořila (ten je v textu deníku označován jako Zmrzlínek) na druhém konci obce. Jejich život se tak na čas stal pohodlnějším.

Ottovy záznamy vyprávějí o řadě klidných dní strávených v relativní pohodě, s dobrým jídlem, za stálých domácích prací. K tomu se ze světa hrnuly příznivé zprávy o invazi, o sovětské letní ofenzivě či o postupu spojenců v Itálii.

O ukryté židovské rodině nakonec věděla skoro celá ves

"Samozřejmě si nelze představovat tento život jako nějakou idylu. Do podkroví doléhaly ohlasy válečných hrůz. Oni sami trpěli v létě na půdě horkem, drobnými spory mezi sebou. Vidina prozrazení nad nimi visela stále a připomínala se opakovaně v podobě hrozících prohlídek domů a půd. Nebezpečí se Wolfovým podařilo šťastně přestát, psychická zátěž však byla stále veliká," pokračuje Václavek.

Postupně se ukazovalo, že ukrývání Wolfových bylo příliš náročné i pro Zbořilovy, kteří v březnu 1945 židovskou rodinu poprosili, aby si našla azyl zase u někoho jiného. Především pan Zbořil byl znervózněn tím, že o Wolfových v jeho domě již věděly vlastně celé Tršice, a považoval jejich další přítomnost za neúnosnou.

Germanista Ludvík Václavek

A tak po téměř jedenáctiměsíčním pobytu u Zbořilových musela Wolfova rodina opět změnit úkryt. Obětavá tršická dentistka Ludmila Tichá, přítelkyně Ottovy sestry Lici Wolfové, označovaná v deníku jako Anča, jim našla úkryt u manželů Oherových v nedalekém Zákřově. Toto poslední místo se stalo Ottovi osudným.

Večer 18. dubna 1945 obklíčil kozácký prapor Rusů sloužících v německé armádě pod krycím jménem Feuermittel a určený k potírání partyzánů, malou osadu Zákřov. Pod záminkou, že jsou odtud podporováni partyzáni, zapálili útočníci jednu usedlost, v ostatních pak stříleli, zatýkali, drancovali.

Chlapce mučili, ale rodiče a sestru neprozradil

Spolu s ostatními obyvateli byla zadržena i rodina Wolfova. Nakonec byli ženy a starší muži propuštěni, 23 mladších mužů bylo odvedeno do školy ve Velkém Újezdě, kde měla jednotka přechodnou základnu. Byli mezi nimi i Otto Wolf a jeho hostitel Oldřich Ohera.

Čtyři zatčené pocházející z Tršic Rusové propustili, ostatní vyslýchali a mučili. První obětí byl osmnáctiletý Otto, kterého gestapo identifikovalo jako Žida. Otto, ač strašným způsobem zbitý a raněný, se choval hrdinsky. Neprozradil své jméno a neprozradil také, že má v Zákřově rodiče a přátele.

Zatímco Annu Frankovou díky jejímu posmrtně vydanému deníku zná celý svět, Ottův deník vyšel teprve před několika lety a zná ho jen úzký okruh lidí.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video