Nikoliv však proto, že trojici známých žen by šly na ruku.
Mužský tvar příjmení mohou od roku 2004 použít ženy, které mají cizince za manžela nebo když trvale žijí v zahraničí. Do té doby to nešlo, změnu před čtyřmi lety prosadil poslanec ODS Pavel Hrnčíř.
"Působilo to problémy zejména Češkám žijícím v cizině, kterým byla jména komolena nebo byla pro cizince nesrozumitelná," říká Hrnčíř. Pokud se tedy žena chtěla jmenovat například Fischer, musela se v Česku přihlásit za příslušnici národnostní menšiny.
více o tématuPřechylování ženských jmen: hrozí Hillary Clinton i Piafová |
"V mém případě to nemá ideologické zabarvení," říká poslankyně Strany zelených Kateřina Jacques. "Dříve jsem se opravdu jmenovala Jacquesová. Což je foneticky "Žaková". A domácí pošta mi rázem nekončila ve schránce, ale na schodech," líčí svoje potíže v případech, když někomu diktovala jméno s adresou do telefonu.
Říkají mi Žáková, hrubiáni!
Podle Jacques však není omezování žen při výběru příjmení vhodné, právo vybrat si by dala i českým ženám. "Každá z nich má svůj životní příběh, a tedy právo na individuální volbu svého jména," myslí si zelená poslankyně.
"Ráda jsem toho využila," říká Kateřina Jacques. Dnes už svoje jméno považuje za obecně zažité. "Jen například poslanci sociální demokracie Škromach s Jandákem mě občas osloví jako Žáková. Považuji to za projev jejich hrubé arogance a hlouposti," dodává politička.
Avšak výjimky existují. Podobu jmen schvaluje matriční úřad. Ač by měl dodržovat zákon, úřady se někdy snaží vyjít přáním žen vstříc. "Jsem Češka, která si vzala Čecha, a žijeme v Česku‚" říká Lucie Satori z Třince. Jak to dokázala?
"Uvedli jsme, že je rodinná zvyklost používat jméno nepřechýlené, a matrikářka to tak zapsala. Satori je tak i druhá žena mého tchána a druhá žena manželova strýce. Prostě ženy, které se v naší rodině přivdaly po revoluci, jsou všechny bez -ová," dodává Satori
