Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hloubka 11 521 metrů, zaznělo před 50 lety. Lidé dobyli Mariánský příkop

  10:48aktualizováno  10:48
Lidé odjakživa touží objevovat odlehlá místa. Tisíce jich dosáhly pólů, stovky vylezly na Everest, dvanáct se prošlo po Měsíci. Ale jen dva dosáhli nejhlubšího místa na Zemi: oceánograf Jacques Piccard a námořník Don Walsh. Od jejich výpravy na dno Mariánského příkopu teď uplynulo 50 let.

Batyskaf Trieste na vizualizaci | foto: Bathyscaphetrieste.com

Ten titulek vlastně není správně, Mariánský příkop hloubku 11 521 metrů nemá. Ale právě tolik přístroje Piccardovi a Walshovi před půlstoletím ukázaly.

Vlastně to ilustrovalo, jak málo lidé vědí o mořských hlubinách na vlastní planetě, i když už v té době dokázali proniknout na mnohem vzdálenější oběžnou dráhu planety s umělou družicí. Ale Mariánský příkop? Jednou stála v papírech hloubka 10 863, později 11 034...

Nejhlubší místo našel trinitrotoluen

Třiadvacátého ledna 1960 v osm ráno se na vlnách Pacifiku houpal patnáctimetrový batyskaf Trieste. Nejhlubší místo označil torpédoborec, který vypustil do vody na různých místech 800 malých náloží TNT a měřil, za jak dlouho dorazí ozvěna exploze od mořského dna.

Do výtvoru slavného oceánografa Auguste Piccarda se nasoukal jeho syn Jacques, doprovázený námořníkem Donem Walshem. Jeho přítomnost symbolizovala, že batyskaf dva roky před výpravou americké námořnictvo koupilo. Za čtvrt milionu dolarů.

BATYSKAF TRIESTE

Konstrukci hlubokomořského plavidla Trieste tvoří kulovitá kabina pro posádku vespod a plováková část nad ní. Plovák je naplněný benzínem - kapalinou lehčí než voda a přitom prakticky nestlačitelnou. Vztlak je potřeba, aby plavidlo mohlo stoupat - dvoumetrová kulovitá kabina s třinácticentimetrovými stěnami schopnými odolat tlaku je totiž velmi těžká.

Batyskaf Trieste

Batyskaf Trieste disponuje dvěma zásobníky s tunami železných broků držených elektromagnety. Vypuštěním broků na dno může začít stoupat, ať už nouzově, nebo plánovaně. Malé motory zajišťují možnost pomalého horizontálního pohybu rychlostí asi jednoho uzlu.

Okénka batyskafu Trieste jsou z plexiskla - jediné v roce 1960 známé průhledné látky schopné odolat tlaku na dně Mariánského příkopu.

Ponor do hlubin Hádovy říše (podle řeckého boha podsvětí se největším hlubinám anglicky říká Hadal zone, pozn. red.) začíná a stroj v karmínových, červených a bílých barvách mizí námořníkům z dohledu. Nejdříve klesá rychlostí tří stop za sekundu (necelý metr), v hloubce osmi kilometrů zpomaluje.

INFOGRAFIKA: SOUČÁSTI BATYSKAFU TRIESTE

Batyskaf Trieste na vizualizaci

Když hloubkoměr ukázal třicet tisíc stop, něco přes devět kilometrů, batyskaf se otřásl. Obrovský tlak vody prolomil jedno z vnějších plexiskel. Posádka se ale rozhodla pokračovat v sestupu. Po čtyřech hodinách a čtyřiceti osmi minutách rozvířil Trieste dno příkopu. A nečekaně se mu podařilo navázat spojení s námořníky na hladině.

Čokoládou se krmící prokřehlá posádka tak mohla nahoru oznámit, že studená voda ochladila vnitřek kabiny na sedm stupňů Celsia a že skrz plexisklo pozorují malé platýze a medúzy. Příroda dala lidem lekci - život může kvést i v místech, kde by ho nikdo nečekal.

Batyskaf Trieste na vizualizaci

Piccard s Walshem se nicméně z návštěvy nejhlubšího místa moří netěšili dlouho. Po dvaceti minutách na dně vypustila posádka broky a zahájila tři a čtvrt hodiny trvající cestu zpět. V pět odpoledne byl na hladině.

Další ponor už nebyl. Ale i jeden měl smysl

Batyskaf Trieste na svůj rekordní ponor nenavázal - jeho provoz byl dost drahý na to, že nemohl odebírat vzorky nebo fotografovat. Pomohl nicméně nalézt ztroskotané ponorky Tresher a Scorpion. Nyní je možné se na něj podívat v Národním muzeu Námořnictva Spojených států ve Washingtonu D.C.

Batyskaf Trieste v muzeu

I tak ale měla jeho výprava smysl. Objevem živočichů se prokázalo, že i v hlubinách vody je kyslík, tedy že zde voda cirkuluje - a že hlubokomořské příkopy nejsou vhodné jako úložiště vyhořelého jaderného paliva. A z odlehlých končin díky oběma Piccardům zmizelo další místo, kam se dosud člověk nevydal.

Ostatně, přesně toto poslání, objevovat nové světy, vytyčili tvůrci sci-fi ságy Star Trek hvězdné lodi Enterprise, jejíž kapitán se nejmenuje Picard náhodou.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Bývalý vězeň ukazuje, jak byl svázaný a spoutaný. (11.5. 2017)
Jemenci mučí vězně s tichým souhlasem spojenců. Bijí je i opékají na rožni

Spojené arabské emiráty jsou tichými společníky v tajných věznicích v Jemenu, kde jsou vězni drženi bez soudu, biti a mučeni. Některé výslechy přitom údajně...  celý článek

Jižní Korea otestovala novou raketu středního doletu Hyunmoo-2 (23. června...
Jihokorejci otestovali novou raketu, chtějí držet krok s KLDR

Jižní Korea v pátek provedla zkoušku nové balistické střely středního doletu, kterou země vyvíjí v reakci na rostoucí hrozby ze strany Severní Koreje....  celý článek

Sesuv půdy ve vesnici Sin-mo v čínské provincii S'-čchuan v sobotu pohřbil přes...
Sesuv půdy v čínské vesnici zasypal přes sto lidí. V akci jsou záchranáři

Sesuv půdy ve vesnici Sin-mo v čínské provincii S'-čchuan v sobotu pohřbil přes sto lidí. S odkazem na sdělení místních úřadů o tom napsala agentura DPA. Podle...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.