Kromě toho kusu látky má Misch na führera spoustu dalších vzpomínek. Pět let, od roku 1940 až do konce třetí říše, mu sloužil jako osobní strážce a telefonista.
"Byli jsme jako jedna velká rodina," míní dnes sedmaosmdesátiletý důchodce, který žije v rodinném domku nedaleko berlínského letiště Schönefeld. Misch tvrdí, že se necítil fascinován Hitlerem. "Byl to normální člověk. A neměl to lehké." Když však mluví o době, kterou strávil u vůdce a kdy dokonce bydlel v jeho bytě na říšském kancléřství, oči mu přece trochu září.
"Měl jsem skvělého šéfa. Nemůžu ho pomlouvat, když byl tak dobrý," tvrdí o muži, který rozpoutal největší zabíjení dvacátého století. A právě o tom Misch nerad slyší. O holocaustu se prý v blízkosti Hitlera nikdy nemluvilo. "Pokud o tom nikdo nepodal Hitlerovi zprávu, tak ani on nic nevěděl," věří Misch.
Dodnes mluví o Hitlerovi jako o příjemném pánovi, který se rád díval na americké filmy, byl dokonce vtipný a někdy i trucoval. Naposled viděl Misch svého šéfa v den jeho smrti. "Byl vyrovnaný," vzpomíná. Diktátorův konec však podle něj nastal už osm dnů před jeho sebevraždou - když sám 22. dubna 1945 před svým doprovodem přiznal, že válka je prohraná. "A to byla chvíle, když náš vůdce zemřel," domnívá se Misch.
Sám dokázal utéct z bunkru, ale ne před Rudou armádou. Skončil v sovětském zajetí - tři roky ho v Moskvě vyslýchali, jestli Hitler neměl dvojníka, pak ho zavřeli na šest let do tábora v Kazachstánu.
NECHCE ZNÁT PRAVDU
Nechce poslouchat o zločinech svého bývalého šéfa. "Byl jsem osobním strážcem Adolfa Hitlera. Lepšího kamaráda si neumíte představit," říká Rufus Misch. Při jeho slovech jde mráz po zádech.
Podívejte, tady je vůdce s rukama v kapsách jako nějaký zálesák. A tady stojí s přítelkyní Evou Braunovou. No a na tomhle obrázku si povídá s manželkou ministra Alberta Speera." Berlínský důchodce Rufus Misch je na svou sbírku fotografií Adolfa Hitlera náležitě hrdý - snímky si fotil sám! Je posledním žijícím člověkem, který se pohyboval v těsné Hitlerově blízkosti. V letech 1940-45 byl jeho osobním strážcem.
* Pamatujete si na první setkání s Hitlerem?
To víte, že jo! Měl jsem hrozný strach. Hitlerův pobočník se mnou vedl důkladný pohovor. Kde jste se narodil, jaké jste měl dětství, kde na frontě jste bojoval...? Když jsem mu všechno řekl, vstal a šel k dveřím. Jako správný voják jsem mu je otevřel. A za dveřmi stál Hitler!
* On tam potajmu naslouchal?
Asi ano. Hned se zeptal, jak to, že nemám berlínský přízvuk. Pobočník odpověděl, že pocházím z Horního Slezska. Hitler řekl: Dobrá, Němce ze Slezska tady ještě nemáme. A pak mi dal první úkol. Měl jsem doručit dopis jeho sestře Paule do Vídně.
* Byl jste členem Hitlerovy NSDAP? Věřil jste nacistické ideologii?
Nikdy jsem ve straně nebyl. Já byl voják a k Hitlerovi mě normálně převeleli. Se stranou nebo ideologií to nemělo nic společného.
* Normálně vás převeleli? To se mi nezdá. Myslím, že jste musel být jeho věrným příznivcem.
Tak poslouchejte. Byl jsem těžce zraněn při bojích v Polsku. Prostřelili mi plíce. Tak jsem se dostal do doléčovací roty. A právě tehdy tam zavolali z Berlína, že někoho potřebují do Hitlerovy osobní stráže. Můj velitel mě doporučil. I proto, že vrchní velitelství wehrmachtu přikázalo, aby poslední pozůstalí z rodin nebyli posíláni na frontu. Já byl sirotek, navíc už zraněný na frontě. Tak jsem byl odvelen do Berlína. Přímo do vůdcova bytu.
* Bydlel jste s Hitlerem?
Ano, přidělili mi pokoj v jeho bytě.
* Vážně? Tak to musíte vědět, jaké bylo jeho nejoblíbenější jídlo.
Nezkoušejte mě. Hitler jedl málo. Měl zdravotní potíže. Když byl v Berchtesgadenu, kde měl horské sídlo, dodržoval tam dietu profesora Zabla. Ale asi mu moc nepomáhala. Jeho zdraví se zlepšilo až díky doktoru Morellovi. Ten Hitlera vyléčil tak, že zase mohl normálně jíst. Vůdce ho za odměnu udělal svým osobním lékařem.
* A Morell pak Hitlerovi každý den píchal injekci z vitaminů a pervitinu? Říká se, že nejméně od roku 1943 byl Hitler závislý na drogách.
Netuším, co mu Morell podával. To by věděl vůdcův osobníh sluha Heinz Linge.
HITLER SE DÍVAL NA AMERICKÉ FILMY
* Je pravda, že se Hitler s chutí díval na hrané filmy? Člověk si jen těžce dokáže představit, jak sedí s Evou Braunovou na gauči a sleduje hezké příběhy.
Ale jo. Často si doma nechal něco promítat. A my se směli dívat spolu s ním.
* Které filmy se mu líbily nejvíc?
Budete se divit - mnohdy i americké. Několikrát se díval na Jih proti Severu. To byl jeden z prvních barevných filmů. Dokonce si přivolal Goebbelse a řekl mu: Když ti Američani umějí udělat takový film, tak by to naši technici měli dokázat taky!
* Jih proti Severu? To je docela dojemný film.
Ale Hitlera k slzám nedojal. Jestli se rozplakala Eva Braunová, to už se nepamatuju.
* Když mluvíme o filmech - co říkáte novému německému filmu Zánik, který ukazuje poslední dny Hitlera?
Nechci to moc komentovat. Ve všech filmech o Hilterovi se najde něco zkresleného.
* Ptali se vás tvůrci Zániku před natáčením na vaše autentické zážitky?
Ne. Ale teď mi zrovna volal švýcarský herec Bruno Ganz, který hraje Hitlera, že se chce se mnou seznámit. Ale to měl přece udělat dříve, teď už mu nemůžu k jeho roli nic poradit.
* Takže se s ním neuvidíte?
Ale ano. Chystám se na dovolenou k Bodamskému jezeru, a tak jsme se domluvili, že se sejdeme v nedalekém Curychu.
I VŮDCE ŽERTOVAL
* Vraťme se zpátky k Hitlerovi. Jak se k vám choval?
Měl jsem skvělého šéfa! Opravdu. Nemůžu ho pomlouvat, když k nám byl tak dobrý. Lepšího kamaráda si neumíte představit.
* Vám nevadily jeho sklony k zuřivosti?
To se přehání. Jasně, že zuřil při projevech. Ale doma se tak nechoval. Za pět let, co jsem u něho sloužil, jsem ho ani jednou neviděl, že by řval. Při některých hlučných poradách zvýšil hlas, ale to křičeli i lidi z velitelství wehrmachtu. Hitler si nemohl dovolit řvát na své polní maršály a generály. Nemohl dělat všechno, co se mu zlíbilo.
* No počkejte, vy mluvíte tak, jako by si Hitler nechal od svých generálů poroučet!
Přesně si pamatuju, jak se během války Hitler shodoval s generálem Paulusem, že stáhnou armádu od Stalingradu. Oba řekli, že by se to mělo stát co nejrychleji, ještě než přijde zima. Ale pak se tomu postavil Göring. Tvrdil, že nesmíme opustit oblast kolem Volhy, protože je to hlavní Stalinova tepna. A Hitler ustoupil.
* Jak jste si rozuměl s Hitlerovou přítelkyní Evou Braunovou?
Výborně. Je pravda, že v Hitlerově přítomnosti se chovala velmi odměřeně. Bez něj to však byla úplně jiná Eva - uvolněná, veselá. Vybavuju si, jak jel Hitler za generálem Frankem do Španělska. Hned ten večer, co odcestoval, upořádala Eva pro nás všechny večírek. Byla to žena, která se uměla radovat ze života.
* A to žila s Hitlerem? S ním si asi moc legrace neužila.
Neříkám, že Hitler často vtipkoval. Ale i on někdy zažertoval.
* Jak? Dejte mi nějaký příklad.
V Berchtesgadenu měla Eva Braunová bílé králíky. A taky dva černé psy, teriéry. Jednou jsme z legrace pustili jednoho ze psů ke králíkům. Když to viděla Eva, strašně nám vynadala. Ale Hitler se pobaveně zasmál a řekl, že je zvědavý, co z toho bude za rasu. To nás tehdy rozesmálo.
* Tohle vás rozveselilo? Mně to legrační nepřijde. Divím se, jak mohl Hitler tak magicky působit na své okolí. Říká se, že okouzlené německé ženy sbíraly kamínky ze země, které se dotkla jeho bota.
A já tvrdím, že ve skutečnosti to byl normální člověk. A neměl to lehké...
* No to už přeháníte!
Nemohl dělat, co chtěl. Celý jeho život byl přesně určen - kdy se má nasnídat, jak dlouho může venčit psa nebo kolik má času na holení.
* Mimochodem - holil se sám? Nebo mu o jeho knírek pečoval odborník?
Doma se holil sám. Jen když jsme byli na cestách, jezdil s námi holič.
RUSY ZAJÍMALO, ZDA NEMĚL DVOJNÍKA
* Vzpomínáte si na to, jak Hitler reagoval na některé důležité události? Například na atentát na Heydricha? Nebo na let Rudolfa Hesse do Skotska, který tam údajně za Hitlerovými zády chtěl jednat o příměří s Angličany?
Jak reagoval na atentát na Heydricha, si už nevzpomínám. Ale pamatuju si, co dělal, když se dozvěděl o Hessovi. Strašně se zlobil! Tři dny zůstal ve svém bytě, nechodil do kanceláře a s nikým nemluvil.
* Pracoval jste nejen jako jeho osobní strážce, ale i jako telefonista. Poslouchal jste Hitlerovy hovory?
Ne. Mohli jsme ho odposlouchávat, ale nedělali jsme to. Bylo to zakázané.
* Pohyboval jste se v těsné Hitlerově blízkosti. Nevadily vám jeho šílené vyhlazovací plány, koncentrační tábory, holokaust...?
O tom jsem během války nikdy pořádně neslyšel. Nepadlo o tom ani slovo. Ne! Jen jednou jsem četl jakousi depeši, že Mezinárodní červený kříž vykonal prohlídky v koncentračních táborech. Ale nevím, jestli si Hitler tuhle depeši vůbec přečetl, protože byla zaslána švédskému velvyslanci hraběti Bernadottemu. To byl místopředseda Červeného kříže.
* Kdy jste se tedy dozvěděl o holokaustu?
O Osvětimi jsem poprvé slyšel až v sovětském zajetí v Ljubljance. Tři roky mě tam pořád dokola vyslýchali, co vím o Hitlerovi. Pořád je zajímalo, jestli neměl dvojníka a jestli nemohl přežít. Tím byli Rusové úplně posedlí.
* Nevěřím vám, že jste za celou dobu u Hitlera nikdy nezaslechl jména jako Osvětim, Treblinka nebo Majdanek!
A já vám opakuju - neslyšel jsem o tom ani slovo! A pokud o tom nikdo nepodal Hitlerovi zprávu, tak ani on nic nevěděl.
* Děláte si legraci? Snad mi nechcete namluvit, že Hitler nevěděl o vyhlazovacích táborech?
A od koho by se o nich měl dozvědět?
* Nemusel se o ničem dozvídat, protože si koncentráky vymyslel sám!
To se neví, jestli to byl jeho nápad. Co když si je vymyslel někdo z těch "malých Hitlerů", kteří se chtěli chvástat? Možná to byl Himmlerův nápad. Mezi námi, co jsme byli u Hitlera, se o ničem takovém vůbec nemluvilo. A kdyby o tom věděl jen jeden pobočník nebo jedna sekretářka, rozneslo by se to k ostatním rychlostí blesku.
* Podle vás Hitler nemluvil o vyhlazování Židů ani s Himmlerem?
Nikdy. Ostatně všechno, co vůdce říkal, byl zapisováno jeho těsnopisci. Vůdce bez těsnopisce nemluvil ani s posledním pěšákem. A zapisovatelé museli být pokaždé dva, kdyby se jeden náhodou přeslechl.
* Jak vám bylo, když jste se dozvěděl, že člověk, kterého jste si vážil, váš "skvělý šéf", nechal vyhladit šest milionů Židů?
O tom jsem se dozvěděl až v roce 1954, když jsem se vrátil ze sovětského zajetí. Byl jsem v šoku, že se něco takového stalo, aniž jsme něco věděli.
* Zeptám se vás znovu. Co jste si pak pomyslel o Hitlerovi?
Hitler koncentráky nikdy nenavštívil. Podle mě o tom nic nevěděl.
* Není to spíš tak, že nechcete uvěřit obrovské vině člověka, kterého jste nepochopitelně považoval za dobrého vůdce národa?
Ale... Něco na tom asi je. Nemůžu se k tomu vyjádřit. Nedokážu si o tom udělat přesný úsudek...
* V závěru války, kdy už bylo Německo na kolenou, Hitler často mluvil o zázračné zbrani, která dovede říši k vítězství. Opravdu v to ještě doufal? Víte, co byla ta zázračná zbraň?
Anglie!
* Anglie?
Ano, vůdce věřil, že se Angličané nakonec spojí s Německem a půjdou proti komunistovi Stalinovi.
* Kdy jste viděl Hitlera naposledy?
Třicátého dubna 1945 v bunkru pod říšským kancléřstvím. V den jeho smrti.
* Jak na vás působil?
Vyrovnaně. Vyšel z pokoje, procházel se po bunkru a zase se vrátil do svého pokoje. Ještě řekl, že nechce být rušen. Potom zavládlo asi na dvacet minut úplné ticho. A pak někdo, kdo uslyšel výstřel, volal na Hitlerova služebníka: Linge, Linge, myslím, že už to je. A Linge přiběhl a chvilku poslouchal u dveří.
* O Hitlerově sebevraždě existují různé teorie. Jedna tvrdí, že se otrávil jedem a Linge mu pak dal ránu z milosti.
To ne. Vůdce se zastřelil sám. Přece měl všechno připraveno. Začalo to 22. dubna 1945. Na to datum se přesně pamatuju. Jeden z našich radistů zachytil zprávu, že Spojenci počítají s tím, že Berlín by se mohl ubránit ještě dva až tři týdny. S touhle informací hned běžel k Hitlerovi a ten odvětil: No a co, válka je prohraná. A to byla ta chvíle, kdy náš vůdce zemřel.
* Myslíte, že ke konci života pocítil alespoň něco jako lítost?
Pokud ano, tak to na sobě nedal znát. Ani trochu!
|
OSOBNÍ STRÁŽCE RUFUS MISCH |
 Edward VIII. při setkání s Adolfem Hitlerem v roce 1937. (6. února 2001) |
