Nový mzdový zákon by přišel stát na pěknou kupu miliard. Poté, co přidat musí i penzistům a sociálně potřebným, je těch miliard už přespříliš. Dluhů státu je však ještě víc.
Podle zákona však mají mít státní zaměstnanci na další peníze (a tarify) stejný nárok jako důchodci. Ve Strakovce proto hledají cestičku, jak se vyvléci alespoň ze závazku zaměstnancům. Počínají si správně, či špatně? Platí, že stát může dát jen to, co má. A on nemá. Na druhé straně však má i mizerně placené špičkové odborníky.
Stát ani nerozlišuje mezi skvělým a průměrným pracovníkem. Jak z klinče ven, když opozice už hlásí, že ani současný návrh rozpočtu s extrémním schodkem nepodpoří? Hledá se recept, jak přidat schopným, vzdělaným, přitom zlepšit veřejné služby a ještě ušetřit peníze. Není nemožný.
To by však vláda musela mocně propouštět a racionalizovat práci státních zaměstnanců. Musela by šetřit i na ministerstvech, kde se (podle pravidelných zjištění kontrolního úřadu) vyhazují peníze okny.
Musela by si i odpustit snahu masivně dotovat, regulovat, povolovat, zajišťovat kdejaký lidský úradek. Je logické, že čím víc se o člověka stará, tím víc peněz od něho potřebuje. Počítejme: v roce 1989 působilo ve státní správě 130 tisíc úředníků.
Po dvanácti letech je jich o třetinu víc. A budou přibývat. I Evropská unie si myslí, že byrokratů máme málo, protože služby veřejnosti nefungují, jak mají. Toho času nepohodlný mzdový zákon se však týká platů více než půl milionu zaměstnanců!
Několik měsíců před volbami se však socialistická vláda do nějakých obřích a nepopulárních reformních akcí pouštět nebude.
Raději nedá slíbené peníze, raději zapře svůj vlastní zákon. Učitelé, profesoři, vědci... si už přece na duté sliby zvykli. A blokovat Prahu svými ojetými škodovkami nebudou.
