Zatím však neměli jak - o královně, která fascinovala moudrého Šalamouna, se žádné historické prameny nezmiňují. A religiózní texty, byť jsou rovněž zdrojem důležitých poznatků, se přece jen nedají považovat za zcela věrohodné.
Mezinárodní tým archeologů však soudí, že by mohl roušku tajemství odhalit. Snaží se o to ostatně už od roku 1988. Sába je historické území na jihu Arabského poloostrova, v dnešním Jemenu.
Podle propočtů se zdá, že "Šalamounova" královna zde měla panovat někdy od roku 950 př. n. l. "Tajemství její existence se skrývá pod troskami chrámového komplexu starého 3500 let v severním Jemenu," svěřil se vedoucí archeologů William Glanzman z kanadské Univerzity v Calgary časopisu Time.
Rozsáhlé ruiny komplexu, zvaného v arabštině "místo zasvěcené královně ze Sáby", leží asi 130 kilometrů východně od jemenského hlavního města San´á, jen pár kilometrů od starobylé pevnosti Marib.
"Královna ze Sáby pravděpodobně žila v Maribu a účastnila se bohoslužeb v chrámovém komplexu," soudí Glanzman. Není ostatně první, kdo tomu věří. Už v roce 1843 na tomto místě Francouz Joseph Thomas Arnaud pátral po vzácném koření, které prý královna přivezla Šalamounovi.
Postupující poušť pohřbila většinu ruin zhruba osmihektarového komplexu pod desetimetrové nánosy písku. Dosud objevené zdi určitě nepocházejí z dob královny ze Sáby, avšak architektonické rozvržení komplexu podle archeologů zůstalo takové, jak jej královna mohla vidět.
Hlavní vchod obklopuje osm vápencových sloupů, dnes zpola utopených v písku, které stály před halou se sloupořadím. Její vysoké zděné zdi jsou osazeny falešnými okny. Za ní se nachází další rozsáhlý prostor oválného tvaru, asi sto metrů napříč, který tvořil vlastní svatyni. Ukončuje jej silná zakřivená zeď z vápencových kvádrů, pokrytá nápisy, z nichž některé jsou delší než deset metrů.
Archeologové, využívající radaru, už určili pod zemí další objekty. Jedním je studna, jiným zřejmě dlážděná cesta spojující chrámový komplex s pevností. Zbytky maleb, nalezené úlomky bronzových soch i nádob dokládají, že místo bylo osídleno přinejmenším od roku 1200 př. n. l. až do 6. století našeho letopočtu.
Množství nalezených zvířecích kostí stejně jako malby zvířat naznačují, že zdejší bohoslužby byly spojeny s krvavými obětmi. Část odkrytých nápisů se zmiňuje o vládcích a jiných významných osobnostech, a některá jména jsou ženská. Snad jedno z nich patří i bájné královně.
Odkrytí všech budov svatyně bude trvat ještě dalších deset až patnáct let, odhadují archeologové. Doufají, že při tom najdou i nějaký doklad, který konečně s jistotou potvrdí existenci hledané královny a z nějž se dozví i její jméno.
"K tomu by bylo ideální nalézt nějaký nápis v hebrejštině, nejlépe na objektu jednoznačně pocházejícím z desátého století př. n. l.," poznamenává Glanzman. "Je to ovšem jako hledat jehlu v kupce sena, které je pohřbeno pod deseti metry písku.
