Přestože platí za odborníka, kterému navíc rukama dva roky procházely strategické dokumenty o obraně státu i Severoatlantické aliance, stát ho zatím nabídkami zaměstnání nezavalil. Zato už telefonují soukromé firmy.
"Jsou jich desítky, jmenovat je ale nebudu. Nic není rozhodnuto a v nejbližších dnech se tím ani nechci zabývat," řekl Tvrdík. Některé z firem, jež ho oslovily, spolupracují s armádou. Právě od nich však zaměstnání přijmout nehodlá, aby se nevystavil podezření ze střetu zájmů.
Grossovi přátelé se uplatní
"Že by pan Tvrdík neměl kde pracovat, to se nebojím. Už proto, že je to kamarád ministra vnitra Stanislava Grosse, který se o své přátele umí vždycky dobře postarat," komentuje Tvrdíkovu tajuplnost místopředseda ODS Petr Nečas.
Naráží tak na nejnovější informaci, podle níž Gross sehnal místo svému bývalému podřízenému Miroslavu Antlovi. Ten musel opustit funkci náměstka policejního prezidenta poté, co havaroval v opilosti.
Antl potvrdil, že dostal "neoficiální nabídku" stát se šéfem bezpečnostního oddělení polostátního Českého Telecomu. Dohlížel by na ministerské krizové linky a hlídal by i oddělení odposlechů telefonů. Někteří opoziční politici se domnívají, že Gross chce Antla do Telecomu vyslat jako "svého muže": aby se nemohla opakovat aféra, kdy BIS nahrála i jeho a Tvrdíkovy telefonáty. Gross na otázku MF DNES, jak a proč se angažoval při shánění místa pro Antla, neodpověděl.
Stát se už postaral i o dalšího Grossova oblíbence, bývalého ředitele Národního bezpečnostního úřadu Tomáše Kadlece. Záhy po svém odstoupení se Kadlec stal předsedou představenstva a generálním ředitelem firmy Čepro, která je druhým největším provozovatelem čerpacích stanic u nás. "Pořád nechápu, v čem spočívá kvalifikace pana Kadlece na to místo," diví se Nečas.
Místo pro rovněž odstoupivšího ředitele Bezpečnostní informační služby Jiřího Růžka stát zatím nenašel. Opoziční i vládní poslanci se shodují, že je to chyba: o odcházející vysoce postavené úředníky, kteří pracovali s tajnými materiály, by se stát postarat měl.
"Vysloužilí" ministři by si naopak zaměstnání měli shánět sami. A většinou uspějí. Firmy se nepídí po jejich odbornosti, zajímají je spíše "ministerské" kontakty. Bývalí členové vlád působí v pojišťovnách (Ivan Kočárník), bankách (Pavel Mertlík), radí zahraničním společnostem (Vladimír Dlouhý) nebo podnikají na vlastní pěst (Ivan Pilip, Michal Lobkowicz).
Březina: Polepšil jsem si
Po svém odchodu z vládního křesla si nepohoršil ani nejmladší ministr kabinetu Miloše Zemana Karel Březina. Stal se jedním ze čtyř ředitelů fondů ČSOB. A to přesto, že "v civilu" nikdy nepracoval, takže mu chyběla jakákoli praxe.
"Oproti politice jsem si určitě polepšil, mám méně nervů. Výši svého platu vám ale neprozradím," řekl Březina. Podle dobře informovaného zdroje pobírá Březina zhruba tolik jako v době, kdy byl ministrem. Tedy něco přes osmdesát tisíc korun měsíčně.
Názor, že o svého vysokého představitele, který vypadl ze hry při volbách, by se měla postarat alespoň jeho vlastní strana, prosazuje někdejší ministr financí Ivan Pilip. "Bohužel to ale veřejnost vnímá negativně - jako že se pro odložené politiky hledají trafiky," podotýká Pilip, který se v minulých parlamentních volbách nedostal do sněmovny. Od té doby podniká v realitách.
