Drastická měnová reforma, zavedená na konci loňského roku, spolu s ráznou kampaní proti drobným obchodníkům a trhovcům, nakonec krutě dopadla na všechny obyvatele (pochopitelně s výjimkou režimní elity).
Ožebračila je až "na dřeň".
Ceny jídla a veškerého základního zboží vystoupaly do nebes a lidé začali hladovět. A to i v oblastech, jež se dosud těšily relativnímu dostatku – třeba v pohraničí, které těžilo z obchodu s Čínou.
Když vezmeš hladovému poslední krajíček chleba, pak už nemá co ztratit. A začne se bouřit. Tohle pchjongjangští mocipáni, zdá se, nedomysleli.
I v tak autoritářském státě, jakým Severní Korea beze všech pochyb je, totiž propukly sporadické nepokoje. Alespoň to tvrdí obvykle velice dobře informované zdroje jihokorejských tajných služeb.
Jako Zápotocký
Zoufalí lidé se obvykle vrhali na pracovníky severokorejské bezpečnosti, kteří se snažili zamezit prodeji jídla na černém trhu. Některé prý rozhořčené davy ubily až k smrti.
Po hladomorech v 90. letech minulého století, které podle odhadů zahubily pět procent severokorejské populace, totiž zcela zkolaboval státní distribuční systém a lidé si zvykli kupovat základní potraviny u soukromých trhovců na černém trhu.
KLDR POŠKRTALA NULY NA BANKOVKÁCHObchody zavřely a lidé hladoví |
Jinde než tam totiž obyčejný Severokorejec jídlo nesežene - pokud mu tedy zbyly nějaké finance po měnové reformě. Ta měla mimochodem zhruba stejné cíle jako ta provedená za Antonína Zápotockého v roce 1953 v někdejším Československu. Především odstranění černého trhu. Její dopady na obyvatelstvo však byly mnohem drastičtější.
Režim se zalekl a teď se snaží vycouvat. Partajní finanční ředitel Pak Nam-gi, který měl celou revalvaci měny a zamýšlený návrat k dominanci socialistické ekonomiky pod palcem, dostal padáka. Režim si z něj udělal obětního beránka a prezentoval ho jako jediného viníka všeho zla.
K novému problému se dokonce se vzácnou upřímností vyslovil i sám velký vůdce Kim Čong-il: "Severní Korea stále není zemí hojnosti, jak ji její vůdci portrétují. Mé srdce krvácí pro náš lid," řekl podle britského deníku The Times.
Kim Čong-il vyměkl
Právě po bouřích v některých regionech se prý režim rozhodl už dále neprosazovat zákaz privátních trhů. Alespoň jihokorejský tisk v tomto smyslu citoval zpravodajský web, který má své informátory v Severní Koreji.
Změkčeny byly i limity na výměnu starých wonů za nové. Původně si každý Severokorejec mohl směnit 100 tisíc wonů (540 Kč) v poměru 1:100. Tedy za 100 tisíc starých wonů obdržel tisíc nových. Suma nad tento limit se měnila v poměru 1:1 000.
Později úřady pod tlakem protestů limit zvedly na 150 tisíc starých wonů v hotovosti a dalších 300 tisíc v bance. I tak vedla měnová reforma k ožebračení veřejnosti, zejména malých obchodníků a trhovců.
Ať už tamní režim zkouší s ekonomickými daty kouzlit, jak se mu zamane, jedno je více než jisté: utopické bludy, které dal stalinistické zemi do vínku její zakladatel a otec současného vůdce Kim Ir-sen, se nikdy nezhmotní.
Po posledním veletoči s měnovou reformou si to nejspíš uvědomila další početná skupina Severokorejců. Kdy to dojde většině, je jen otázka času. A pak by asi nikdo nechtěl být v kůži Kim Čong-ila.
