Šlo o rychlejší reakci na globální potravinovou krizi, než jsme pozorovali u některých jiných zemí. Poté, co ceny potravin přes 30 let klesaly, v poslední době prudce vzrostly. Index cen potravin časopisu The Economist vyšplhal na nejvyšší úroveň od doby, kdy v roce 1845 vznikl. Tak jako už dříve v průběhu dějin vyvolaly raketově rostoucí ceny a nedostatek potravin bouře od Bangladéše po Bolívii. V Egyptě se chlebu říká "ajš“, což také znamená život. Ohrožení života přivádí do ulic zástupy.
Co mě přimělo Bushe trochu politovat, byla reakce na jeho oznámení. Bush se zmínil o důvodech nedostatku potravin a cenových skoků. Přesměrováním americké kukuřice z potravinářství do silně dotovaných biopaliv se nezabýval. Ani změna klimatu neměla v jeho argumentaci význačné místo, přestože mnozí experti naznačují, že právě ta může být příčinou sucha a záplav, jež zničily sklizeň pšenice v Austrálii a výrobu rostlinného oleje v Indonésii a Malajsii.
Bush ukázal prstem v prvé řadě jinam. Ceny potravin reagují na rostoucí poptávku. Hospodářský růst v Asii podnítil spotřebu potravin. Číňané a Indové jedli více a lépe. Číňané například množství zkonzumovaného masa během 20 let zdvojnásobili.
Co Bush řekl, je samozřejmě pravda. Ale je to jen část pravdy. Globalizace prospěla Indii a Číně, ale i nám ostatním. Mezi zásadními příčinami světového hospodářského růstu v letech 2000-2007, vzdor válkám a teroristickým zvěrstvům, patří mezi klíčové to, že se do světové ekonomiky zapojily Indie a Čína. Z chudoby byly pozvednuty stovky milionů lidí.
Texaské biftečky
Mnozí Indové jsou ale stále zoufale chudí. Příliš mnozí. Mají mizernou stravu – obzvlášť ve srovnání s Bushovými texaskými sousedy. Spotřeba obilovin na hlavu zůstává v Indii beze změn a oproti USA, kde číslo roste, představuje méně než pětinu. Mám za to, že v texaském Crawfordu nenajdete mnoho vegetariánů, a množství masa, jež spotřebuje průměrný Američan, výrazně převyšuje tentýž údaj pro kteroukoli jinou zemi. Připomeňme si všechny ty biftečky.
Bushovo částečné vysvětlení světové potravinové krize, zcela správné v tom, čemu se věnovalo, přivolalo na jeho hlavu hněv indických médií a mnoha politiků. Podle indického ministra obrany A. K. Anthonyho, údajně odborníka jak na máslo, tak na zbraně, bylo prý Bushovo prohlášení "krutým šprýmem“. Parlamentní opozice vyzvala premiéra Manmóhana Singha, jenž moudře hleděl do země, aby se k populistickému napadání Ameriky přidal.
Bushův Bílý dům během týdne "krutého šprýmování“ prohřešek ještě znásobil. Jednou z příčin drahoty při tankování do rozměrných vozů třídy SUV i do skromnějších rodinných aut na amerických čerpacích stanicích je podle Bushova mluvčího růst světové poptávky po ropě, například v Asii.
Vláda USA přitom zastírala fakt, že Američané, kteří tvoří méně než 4 procenta světové populace, vlastní a řídí 250 milionů z celkového počtu 520 milionů aut na světě. Další rozhořčení po celém světě nad americkým dvojím metrem.
Jde ovšem o více než jen o dovádění mezinárodní politiky. Už brzy budou Bush i Cheney z úřadu pryč. Pořád ale budeme narážet na nejtěžší globální problém, před nímž jsme kdy stáli: když se daří většímu počtu z nás, jak se spravedlivě vypořádat s ekonomickými a ekologickými důsledky?
Co máme dělat s miliardou na dně, která stále vězí v otřesné chudobě, zatímco my ostatní žijeme lépe a déle? Jak se postavíme k rovnosti v celosvětovém měřítku, když se s ní neumíme vypořádat ani v jednotlivých zemích?
Tento hlavolam bude napřesrok tvořit jádro diplomatických jednání, při nichž se bude hledat nástupce dohody z Kjóta. Dokážeme zabránit katastrofálnímu zvýšení globálního oteplování způsobem, který bude spravedlivý, zohlední dřívější i současnou zodpovědnost a nezmaří naděje na lepší život na celém světě? Těžší politický úkol před námi ještě nikdy nestál.
Dotovat potraviny pro chudé
Prozatím tu máme potravinovou krizi, kterou je třeba řešit. Už jsme viděli dostatek příkladů, jak to nedělat. Zastavit vývoz potravin je hloupost. Omezíme-li tržní síly, potravin bude méně a budou dražší. Rovněž je třeba se vyhnout lacinému politickému úskoku založenému na stlačování cen, které zaplatíme chudým zemědělcům, jen aby profitovali chudí obyvatelé měst.
Proč to vlády dělají? Odpověď je jasná: obyvatelé měst se bouří; na venkově lidé pouze hladoví. Nejlepším způsobem, jak problém řešit, je dotovat potraviny pro chudé; ceny, které zaplatíme zemědělcům za to, že je vypěstují, bychom osekávat neměli.
Když se Indie nabažila několika dní bušení do Bushe, vrátila se k běžné práci a podlehla předvolebním politickým tlakům. Vláda oznámila, že u řady zemědělských produktů pozastavuje obchodování na termínových trzích.
V Indii dohlíží na hospodářství ekonomicky nejgramotnější triumvirát politiků na světě. Musí vědět, že toto opatření bude mít na potravinovou inflaci stejný účinek asi jako tanec deště na počasí. Avšak politika je, žel, politika.
. Lord PattenAutor je bývalým guvernérem Hongkongu a evropským komisařem pro vnější vztahy. V současnosti působí jako rektor Oxfordské univerzity a spolupředsedá Mezinárodní krizové skupině. |
© Project Syndicate, 2008.