Je to zvláštní. Chtějí snad odpůrci filmu tvrdit, že Hitler byl UFO? Tvrzení, že jde o "zrůdu", sice ospravedlňují jeho otřesné zločiny, tato pojmenování však zároveň říkají, "on není jako my".
Skutečně? Němci byli vyspělý národ, Hitler válečný hrdina a zachránce Německa před hospodářskou krizí. S jeho myšlenkami koketovalo mnoho ctihodných gentlemanů včetně britského krále Edvarda VIII. Byli ochotni vnímat jej jako záchranu před "rudým nebezpečím" a přehlížet jeho zločiny.
Dokud ty se neobrátily proti nim.
Vnímat dnes nacismus jako něco nelidského je krátkozraké. Pokud nebudeme připraveni na nebezpečí, budeme mu špatně čelit. Film Zánik není jen dobrým portrétem otřesné mašinerie, ve které se do poslední minuty vyznamenává a popravuje. Je i připomínkou, jak otřesně může každý z nás za určitých okolností skončit.
Jako vůdce zločinného totalitního státu, jako lživý propagandista, který až do smrti věří své propagandě.
Jako dítě, které se narodí do rodiny, v níž je zvykem říkat masovému vrahovi "strýčku". Jako rodič, který zavraždí všechny děti a pak i sebe.
Nebo jako loajální pracovník, který se snaží dostát svým povinnostem a v mezích možností je plnit rozumně a slušně. Takoví jsou často těmi nejužitečnějšími kolečky mašinerie. Fanatici ji mnohdy svým zápalem spíše brzdí, protože dělají to, co totalitní řád nesnáší – nepořádek.
Jako je třeba připomínat zločiny nacismu, je nutné připomenout, že nebyly ničím absurdním a "nelidským", že měly své (jakkoli zvrácené) důvody a že je spáchali lidé. A mohou je spáchat znovu, pokud se nepoučí. Potřebujeme více filmů, jako je Zánik, protože v dnešních podmínkách se asi většina lidí nedostane k tomu, aby si u Hannah Arendtové četla o "banalitě zla" nebo u Theodora Adorna o "autoritářské osobnosti", abych jmenoval alespoň několik autorů, kteří přispěli k hlubšímu pochopení nacismu.
Jen pár dní před šedesátým výročím konce války hodlají neonacisté pochodovat v ulicích. Kvůli hrozbě okamžitým postihem se maskují a říkají si "autonomní nacionalisté", jinak ale politickou orientaci dávají jasně najevo. Výmluvné je už to, že na tuto demonstraci je zakázáno přinést českou vlajku, protože se podle organizátorů jedná o židovsko-zednářskobolševický symbol...
Film Zánik končí vystoupením stařičké paní, která před lety jako stenografka psala závěť Hitlera a Goebbelse.
Po válce nebyla potrestána, spojenecká justice ji uznala za příliš mladou a neinformovanou. Vinu, jak říká, si uvědomila později – spočívala v tom, že se měla "víc zajímat" o to, co se děje. To je poselství, které platí. I my se musíme zajímat a aktivně se stavět proti tomu, co je špatné.
Možná, že právě to, kolik lidí se postaví proti neonacistickému pochodu, ať už samostatně nebo na antifašistické protidemonstraci, bude ukázkou toho, jak jsme se šedesát let po válce poučili z její hořké zkušenosti.
