Ten je poskytl českému tisku vůbec poprvé.
Byla to návštěva, která se o osmatřicet let později stane osudnou. V roce 1907 přijel mladý Hitler se svou matkou na zotavenou na venkov k příbuzným do vesničky Spitalu, ležící asi patnáct kilometrů od české hranice, v okrese Gmünd.
Když se osmnáctiletý mladík na statku zotavoval, nikdo netušil, jakou roli sehraje ve světových dějinách.
Když na konci nejstrašnější války v historii zemře obávaný a celým světem nenáviděný ve svém berlínském bunkru, začne se sovětská tajná policie právě o tuto dávno zapomenutou návštěvu "u příbuzných" zajímat.
Pět Hitlerových příbuzných ze Spitalu a okolí, kteří se dostanou do ruky Sovětům, bude zatčeno. Jeden zemře ještě na rakouském území, zbylí budou odvlečeni do Ruska a posláni do pracovních táborů. Vrátí se z nich jen jeden, nejmladší Johann Schmidt.
"Měl jsem velké štěstí," zaznamená později jeho vzpomínky Romeder. V gulagu na mrazivém severu kdesi u polárního kruhu, kde byl Schmidt vězněn, totiž ze sta vězňů přežilo asi dvacet. Schmidt byl mezi nimi. Jeho otec Johann Schmidt starší však v sovětském vězení zemřel hned v pětačtyřicátém.
Stejně tak v ruském vězení zemřeli další Hitlerovi příbuzní: sestřenice Marie Koppensteinerová, její manžel Ignaz a další bratranec, Eduard Schmidt.
Obyčejní lidé?
"Byli to úplně obyčejní, jednoduší lidé, zemědělci, neměli nic společného s Hitlerovou politikou," připomíná Romeder. Rusové na to ovšem měli jiný názor. Hitlerovy příbuzné zatkli hned po konci války: jedenapadesátiletý sedlák Johann Schmidt starší byl zatčen 30. května 1945.
Hned ve Vídni začali Rusové s výslechem: Navštívil vás Hitler? "Ano, v létě 1907 byl Hitler se svou matkou u nás," přiznával Schmidt. Psal jste mu dopisy? "Ne," odpovídá. A on vám? "Ne."
Kontakty mezi příbuznými byly totiž řídké. Mělo to svou příčinu. Hitler se totiž ke svým spřízněným "venkovanům" příliš neznal. Což bylo součástí jeho promyšlené propagandy. "Patřím všemu německému lidu," prohlašoval totiž.
Johann Schmidt "vyvázl" z ruského vězení brzy a navždy. Zemřel pár týdnů po zatčení a je pochován na neznámém místě. Hůř dopadla jeho sestra, selka Marie Koppensteinerová. Na její statek dovedl sovětské vojáky starosta obce. Právě se chystala do pekárny. Odvezli ji i jejího manžela a na statku zůstaly jen jejich tři děti.
Sovětská justice si s jejím případem dávala načas. Přestože byla poprvé vyslýchána příslušníky speciálních útvarů Smerš už v červnu 1945 ve Vídni, obvinění padlo až v květnu 1949. Odsouzena byla v březnu 1950 na pětadvacet let do speciálního vězení ve Verchno-Uralsku. Ale i v jejím případě byla smrt rychlejší: zemřela v srpnu 1953. Bylo jí pouhých čtyřiapadesát let.
Obviněná příbuzná
Takto vypadal výslech Hitlerovy sestřenice Marie Koppensteinerové v Moskvě 29. dubna 1949 (výslech se shodou okolností konal v předvečer výročí Hitlerovy sebevraždy):
"Jste obviněná jako sestřenice Adolfa Hitlera, se kterým jste byla ve spojení, od něhož jste přijala finanční prostředky a schvalovala jste jeho zničující plány namířené proti Sovětskému svazu a dalším svobodným zemím. Jste mimo to obviněná, že v letech 1941-1945 jste vykořisťovala sovětské občany, kteří byli Hitlerovými vojáky odvlečeni do Německa na otrockou práci..."
Koppensteinerovi totiž na svém hospodářství měli na práci dva sovětské válečné zajatce - Josefa Ferdika a Marii Nadbergerovou, oba z Ukrajiny. A ke své smůle Koppensteinerovi dostali od Hitlerovy sestry Pauly občas nějakou rodinnou výpomoc: peníze, šaty. Bylo to ovšem z Hitlerových peněz.
Na otázku, zda se cítí vinna, odpověděla Koppensteinerová podle sovětských protokolů: "Je mi známo, že jsem blízká příbuzná bývalého říšského kancléře fašistického Německa Adolfa Hitlera... Nemohu popřít, že jsem schvalovala politiku vedení fašistického Německa, mého bratrance Adolfa Hitlera a sdílela jeho názory."
Těžko ovšem říct, zda to jsou opravdu její formulace. Koppensteinerová měla osm tříd základní školy. Její manžel Ignaz sedm. I on skončil v Rusku. V červenci 1949 zemřel v obávané věznici Lefortovo na tuberkulózu. Stejně tak Eduard Schmidt o dva roky později.
Jeden se vrátil
V roce 1955, kdy končí spojenecká (tedy i sovětská) správa nad Rakouskem, přijíždí domů Johann Schmidt mladší. Jako jediný z Hitlerových příbuzných se vrátil z lágru.
"V třiačtyřicátém jsem narukoval a v pětapadesátém jsem se vrátil domů. Dvanáct let šlo k čertu!" prohlásil. A ironicky dodal, že to všechno bylo díky "výhodám", které měl z příbuzenství s Hitlerem.
Ale lidé měli tehdy jiné starosti a na příběh Hitlerových příbuzných se zapomínalo. Prakticky až do pádu Sovětského svazu, kdy se otevřely archivy. S pomocí badatele Romedera se příbuzní pokusili o rehabilitaci. A překvapivě úspěšně.
Rusové skutečně v roce 1997 rehabilitovali všechny čtyři odsouzené, kteří v jejich kriminálech zahynuli. Výjimkou byl Johann Schmidt mladší - ten sloužil u zbraní SS a tak rehabilitován nebyl.
