Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Češi sdílejí čínskou propagandu. Sedm vět k Tibetu, než se přidáte

  19:52aktualizováno  19:52
Před příchodem Číňanů bylo v Tibetu otroctví, vysoká negramotnost a zemi vládla brutální teokracie, neštítící se mučení, zdůrazňují nyní mnozí čeští kritici protibetských demonstrací. Šíří tak útržky minulosti, ale i čínskou propagandu vzniklou kvůli obhajobě invaze a anexe této himálajské země.

ZA DOBROU ÚRODU. Tibeťané se na koňských hřbetech v provincii Sečuán scházejí na tradiční modlitební festival. Tibeťané během něj pálí větve stromů a do kouře z ohně pak házejí papírky s přáním štěstí a dobré pastvy. | foto: China DailyReuters

K tibetským vlajkám, vyvěšovaným každoročně na radnicích 10. března, přibyly tento týden ty, s nimiž lidé v ulicích protestovali proti návštěvě čínského prezidenta v ČR. A také - v očích mnohých - proti servilní formě přijetí čínské návštěvy, během níž například česká policie omezovala i poklidné protesty, zatímco Číňany napadající české demonstranty nechala být.

Internetová veřejnost se v náhledu na protesty rozdělila podle v poslední době tradičního bodu zlomu - vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi. Zejména jeho stoupenci pak sdíleli (a činila to i některá alternativní a bulvární média) teze stavící Tibet do role pekla na zemi, které Číňané osvobodili.

Fotogalerie

Stejné argumenty přitom desítky let používá čínská propaganda pro zpětné obhájení invaze do Tibetu v roce 1950 a jeho faktické anexe.

Portál iDNES.cz proto sestavil přehled výroků, které v souvislosti s Tibetem buď zaznívají nepřesně či zkratkovitě, nebo nezaznívají, ačkoliv do debaty o tibetské otázky patří. S využitím drobné slovní hříčky odvozené od názvu filmu „Sedm let v Tibetu“ - zastánci Tibetu někdy čelí výtkám, že „tu zem znají jen z filmu“ - náš přehled v základu tvoří „sedm vět k Tibetu“.

1Tibet není Čína a Tibeťané nejsou Číňané

Peking dlouhodobě a veřejně razí politiku „jedné Číny“, zahrnující Tchaj-wan i Tibet. Tibeťany oficiálně uznává za menšinu (stejně jako např. Ujgury, Korejce či Kazachy). Menšin Čína oficiálně registruje 55 a tvoří 8,5 % obyvatelstva.

Tibeťané se ale pokládají za národ nejen kvůli etnické, ale i kvůli náboženské, kulturní a jazykové odlišnosti. Ve sporu o „svobodu Tibetu“ tak v teoretickém základu jde o to, zda mají právo na sebeurčení. To uplatnili například Češi a Slováci na konci první světové války nebo přesně před sto lety irští povstalci (více o povstání zde). Rusko užívá argument práva na sebeurčení v otázkách Krymu či Donbasu.

Právo na sebeurčení je zakotvené v Chartě OSN, jejímž je Čínská lidová republika členem. Peking nicméně tradičně debatu o sebeurčení pro Tibet odmítá jako vměšování do svých vnitřních záležitostí. Jenže to celé je tak trochu umělá debata.

2"Svobodu Tibetu!"

Skandování, které znělo tento týden na protičínských demonstracích v Praze, je totiž zavádějící. Pro protesty v ulicích se úderná hesla hodí, ale ani politici vstřícní k tibetské otázce (a ani dalajláma) nežádají úplnou nezávislost Tibetu. Ta otázka zkrátka není na stole a odvádí od podstaty problému.

„Česká republika vždy uznávala jednotu Číny. Bylo by ale žádoucí, aby Tibet i další oblasti Číny dostaly větší autonomii,“ řekl například v dubnu 2014 exministr zahraničí Karel Schwarzenberg (více zde). „Nejde o státní samostatnost Tibetu, ale o právo na kulturní přežití. Taková autonomie může mít různé podoby,“ doplnil ho tehdejší šéf zelených Ondřej Liška.

3"Byl to feudální otrokářský stát, ne prosperující demokracie"

„Nemám nic proti tomu, aby kdokoli vyvěšoval tibetskou vlajku, ale měl by mít alespoň základní informace o tom, jak Tibet vypadal předtím. Neměl by si namlouvat, že to byla rozvinutá a prosperující demokracie. Byl to feudálně otrokářský stát,“ říká prezident Miloš Zeman (více zde) a minimálně částečně má v tomto bodě pravdu. Tibet skutečně demokracií nebyl.

Jenže mezi zastánci práv Tibeťanů nikterak nerezonuje tvrzení, že by Tibet před čínskou invazí byl prosperující demokracií. Je to vlastně obviňování názorových oponentů z něčeho, co neříkají.

Tibet a otázka nevolnictví

Norská výzkumnice Heidi Fjeldová v roce 2005 s odkazy na předešlé výzkumy uvedla, že tibetští farmáři před čínskou invazí spadali do několika kategorií. Záleželo na tom, zda půda, na níž pracovali, patřila administrativně pod stát či pod velkostatkáře a zda oni sami byli dědičnými majiteli pozemku, měli půdu v pronájmu (na obě skupiny se vztahovaly daně) či pracovali na cizích polnostech za jídlo.

Těch posledních, zřejmě nejvíce podobným nevolníkům v evropském kontextu, bylo i podle čínských čísel málo (a případ nedalekého Bhútánu ukazuje, že i tradiční komunity v odlehlých koutech světa uměly zrušit nevolnictví a otroctví i bez cizí invaze).

Podle Fjeldové na většině půdy v Tibetu pracovali lidé, kteří k ní nebyli nedobrovolně vázáni, ale pro něž představovala výhodný zdroj obživy. Proto jí starší výklady o nevolnictví přijdou nepřesné.

Lidé, kteří „střechu světa“ před rokem 1950 navštívili - například britský správce Charles Bell začátkem 20. století - tamější otrokářství hodnotili jako spíše formální a poměrně vzácný jev. S definitivní platností jej mimo zákon postavili čínští správci v roce 1959. Nikdo, ani lidé hovořící o nezávislosti Tibetu, ovšem nevyzývají k návratu k jakékoliv formě otrokářsví.

Na tom, jak fungovala tibetská společnost před invazí, se odborníci neshodují. Tibetolog Melyn Goldstein začátkem 70. let poměry v zemi označil jako „institucionalizovanou nerovnost“ a hovořil o „rozšířeném nevolnictví“. V tomto pohledu nebyl osamocen. Existuje námitka, že strohé užívání výrazů feudalismus a nevolnictví pro popis tibetské společnosti je zavádějící, protože evokuje společenský řád středověké Evropy, přičemž tibetská kastovní společnost fungovala velmi odlišně (viz rámeček).

4"Fotografie dokazují, že Tibet byl peklem na zemi"

Příběhů o vyloupávání očí či mrzačení ve „starém“ Tibetu je na internetu k dohledání hodně. Není důvodné soudit, že by všechny byly smyšlené. Neexistují ale záznamy, jak rozšířené tyto tresty byly (některé soudobější výpovědi z Tibetu naznačují, že nijak zvlášť). V buddhistickém Tibetu také - na rozdíl od Číny - je značný problém s aplikací trestu smrti.

Úsudek o vzdálené civilizaci - pokud je tvořen na základě fotografií - vždy ovlivní to, jaké snímky člověk vidí. Například zadáním hesla o hladomoru či mučení v Číně do vyhledávače také lze objevit snímky, které rozhodně nezobrazují „říši středu“ jako kulturu, která do Tibetu přinesla pokrok.

Posuzovat podle nich celou čínskou civilizaci je pak stejně zavádějící, jako posuzovat podle několika snímků celý Tibet.

5Srovnávat tehdejší Tibet a soudobou Čínu je faul

Tibet byl před čínskou invazí v roce 1950 chudou zaostalou zemí. Roli hrála jak geografická odlehlost, tak nedůvěra v cizince a tibetský izolacionismus.

Těžko ale srovnávat Tibet první poloviny dvacátého století s nynější Čínou v tom smyslu, že bez čínské okupace a anexe by se poměry v Tibetu nikterak nepohnuly. Už za 13. dalajlámy (tedy toho předposledního), který se stýkal s zahraničními osobnostmi (například tehdejším carským důstojníkem a budoucím prezidentem Finska Mannerheimem), se země začínala měnit a objevily se výdobytky civilizace. Dalajláma také bojoval proti koncentraci moci v rukou mnichů.

Lze jen odhadovat, jak by se Tibet vyvíjel, nebýt čínské invaze. Je například pravda, že jen minimum Tibeťanů umělo před příchodem Číňanů číst, ale Čína na tom s úrovní gramotnosti - podle čínské vlády 20 % v roce 1950 - nebyla o moc lépe. Vzdělávací systém, který zavedl současný dalajláma v exilové Dharamsale, naznačuje, že by se nepochybně měnil i Tibet.

6"Číně Tibet patřil, jen se obnovuje původní stav"

Čína inkorporací Tibetu v roce 1951 zhruba obnovila původní jihozápadní hranice čínské říše z doby před rokem 1912, kdy Tibet vyhlásil - neuznanou - nezávislost. V tomto smyslu to obnova původního stavu je.

V míře čínského vlivu na Tibet ale nikoliv, protože zatímco za dynastie Čching měl Tibet značnou míru nezávislosti, komunisté se pustili do intenzivního počínšťování země. Založené bylo především na ničení tisíců klášterů, tlaku, aby se Tibeťané učili čínsky a na osidlování Tibetu etnickými Číňany. Probleskují i zprávy o nucené sterilizaci Tibeťanek.

Čína také investuje do infrastruktury - v roce 2006 Lhasu se světem spojila železnice (což vzbudilo další obavy z překonání odlehlosti Tibetu a hrozby jeho postupné asimilace). Podobné projekty Čína zdůrazňuje jako doklad, že Tibet modernizuje a že životní úroveň roste.

7Spojování nespojitelného

Jenže ten argument nefunguje. Rozvoj infrastruktury není nijak podmíněn represí vůči obyvatelstvu, rozvinout se dokázaly i demokratické země.

Peking nehodlá trpět protesty, což se ukázalo v roce 2008 při největších nepokojích ve Lhase i na venkově od povstání v roce 1959. Podle svědků je zapříčinila frustrace Tibeťanů ze sociální a platové diskriminace a zatýkání mnichů. Číňané při potlačení nepokojů postříleli desítky Tibeťanů a dalajláma hovořil o „vládě teroru“ a „kulturní genocidě“. Což je termín, který například tibetolog Robert Barnett odmítá.

Na druhou stranu se ale Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zabývá i v dnešní době zprávami o rozsáhlém mučení a zbytečném užívání síly čínskými represivními složkami v Tibetu.

Autor:


Schubert CZ spol. s r.o.
Obchodní zástupce - laboratoře, nemocnice

Schubert CZ spol. s r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj
nabízený plat: 22 000 - 50 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.