Povídky Holka na zabití si všiml deník Šíp. Příběh vyšel loni v listopadu v časopisu Glanc, který vede spisovatelčina blízká přítelkyně Halina Pawlowská. Právě ta prohlásila, že si Hercíková svou smrt představovala tak, jak se nakonec odehrála. - více zde
Pawlowská pro iDNES.cz pouze upřesnila, že povídka vznikla na zakázku. "Měla předem daná některá slova, která musela v textu být. To ale výsledný obsah povídky samozřejmě neovlivnilo. Původně se to jmenovalo Proč jsem se neoběsila, ale název se nakonec změnil," uvedla spisovatelka.
Sebevraždu totiž spisovatelka podrobně popsala právě v uvedené povídce. Hlavní hrdinka se rozhodla zabít kvůli manželově nevěře. Nejdřív se neúspěšně pokusila podřezat si žíly ve vaně. Pak se rozhodla oběsit na nylonové šále.
"Upevnila jsem šálu a vylezla na stoličku. To bylo docela snadné, i když jsem musela mít skrčené nohy. Nanečisto jsem zkusila vahou svého těla, zda hřeb drží. Neměla jsem se s kým loučit - kopla jsem do stoličky," napsala Hercíková v povídce.
Její hrdinka si nakonec po druhém neúspěšném pokusu sebevraždu rozmyslela. Nikoli však spisovatelka. Tu minulý víkend našli zakrvácenou na zemi s šálou kolem krku.
I když policie cizí zavinění neprokázala a našla i dopis na rozloučenou, podezřelé okolnosti smrti stále prověřuje. "Případ ještě není definitivně uzavřen. Podrobnosti z průběhu vyšetřování ale sdělovat nebudeme," řekl iDNES.cz policejní mluvčí Ladislav Bernášek.
Úryvek z povídky Ivy Hercíkové(...) Když odešel, přenesla jsem stoličku pod hrazdu. Zjistila jsem, že drží jen na jednom schodě a pod mou váhou je ještě víc vratká. Přehodila jsem šálu přes hrazdu, šála klouzala, stolička se viklala, celý ten manévr mi připadal jak nepodařený cirkusový trik. Nesvedla jsem to. Chytla jsem se zábradlí a opatrně slezla dolů. Snad bude hřeb po japonské houpačce lepší. Upevnila jsem šálu a vylezla na stoličku. To bylo docela snadné, i když jsem musela mít skrčené nohy. Nanečisto jsem zkusila vahou svého těla, zda hřeb drží. Neměla jsem se s kým loučit - kopla jsem do stoličky. Spadla jsem na zem a bouchla se do hlavy. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se stalo: hřeb vydržel, ale šála se vysmekla. A s tím bouchnutím jako by se mi rozsvítilo. Co to, proboha, dělám? Vždyť jsem se mohla zabít! (...) Celá povídka |
