Až dosud měli fanoušci Ernesta Hemingwaye hezký rok, napsal britský deník The Guardian. Skoro každý měsíc se objevila nějaká příznivá zpráva: že se chystá natáčení spisovatelova životopisného filmu, že jeho paměti vyjdou v rozšířeném vydání, že se otevře digitální archiv prací nalezených v jeho kubánském domě, že zdárně pokračuje filmování Ostrovů uprostřed proudu...
Minulý týden ovšem dostali příznivci Hemingwaye, nositele Nobelovy ceny za literaturu, ránu: spisovatel byl agentem sovětské tajné služby NKVD, později známé jako KGB (toto jméno dostala organizace až v roce 1954). Hemingway byl špionem údajně z vlastní vůle.
Nakladatelství Yale University Press vydalo knihu s názvem Špioni: Vzestup a pád KGB v Americe. Napsali ji historici John Earl Haynes a Harvey Klehr spolu s Alexandrem Vasilijevem, bývalým ruským novinářem a rovněž někdejším agentem.
Vasilijev se v 90. letech dostal do archivů špionáže z dob Stalinovy vlády. Během bádání nashromáždil tisíc stran poznámek a přepisů, které z archivu tajně vynášel. A na nich je právě postavena nová kniha.
Hemingwaye podle ní sovětská rozvědka rekrutovala v roce 1941 jako "laického špiona". Spisovatel dostal krycí jméno Argo. V jeho složce stojí, že při setkáních se sovětskými agenty v Havaně a Londýně ve 40. letech "opakovaně vyjádřil touhu a vůli pomoci".
"Nicméně nedokázal nám dodat žádné důležité politické informace a nebyl nikdy prověřen praktickým úkolem," uvádí se v jeho spisu. A tak kontakty koncem 40. let ustaly.
Nabízí se tedy otázka, píše Guardian, zda byl jen pseudoagentem, který při "špionáži" doufal načerpat materiál pro své psaní, anebo bylo jeho chování "opravdové" a byl prostě jen neschopný.
Druhá možnost by podle deníku "ladila" s jeho počínáním za druhé světové války, kdy své služby nabídl Američanům. Na své rybářské lodi El Pilar hlídkoval ve vodách severně od Kuby a - nepříliš úspěšně - pátral po německých ponorkách.
Autor řady slavných knih, například Stařec a moře nebo Sbohem, armádo, spáchal v roce 1961 sebevraždu.
