Zvlášť trapné je to ve srovnání s tím, když vláda dá "volnou letenku" Jaroslavu Tvrdíkovi s platem dvě stě tisíc korun měsíčně.
Jistě, některá rozhodnutí Václava Havla v době jeho prezidentování můžeme zpochybnit. Ostatně neexistuje politik, u něhož by to nešlo. Jenže na rozdíl od jiných zůstává Havel významnou veřejnou osobou, která má potenciál reprezentovat zemi.
Proto by mu stát měl dát rentu, zaplatit kancelář, zajistit ochranku a třeba i automobil. Bude to stát několik milionů korun ročně, ale důvodů, proč do bývalých prezidentů investovat, je poměrně dost: mají prestiž, kontakty doma i ve světě, mohou být reprezentanty státu a v případě potřeby mohou zemi nějak pomoci.
Handrkování poslanců o požitcích pro prezidenta, které jsme letos zažili, je trapné. Sami zákonodárci přitom v posledních letech schválili mnoho nesmyslů. Příkladem jsou desítky milionů za superhloupost jménem akvapark v Bublavě, který neexistuje. I stamiliony na poslanecké byty se našly.
V případě renty pro exprezidenty však poslanci trpí a supí... Přitom nejde jen o Havla, ale o vytvoření systému, jak se má stát chovat k bývalým prezidentům.
Tradice demokratických hlav státu u nás navíc obsahuje jen pár jmen, neboť byla přerušena komunistickými kreaturami. A dobré tradice se mají posilovat, ne oslabovat. Václav Havel (a po něm další) by proto měl dostat rentu, aby mohl vyvíjet různé aktivity. Dvaadvacet tisíc důchodu na to nestačí.
I když pro obyčejného, života málo znalého dramatika Havla musí být po dlouhém pobytu "v hradní bublině" chození na poštu vskutku neobvyklým zážitkem.
