Několik desítek tisíc vojáků a jejich rodin odešlo z okolí Milovic v červnu před jedenácti lety. Odcházející po sobě zanechali nejen stovky postupně chátrajících budov, ale také značné ekologické škody a nevybuchlou munici roztroušenou po lesích.
Podle Havla není v případě Milovic problém v penězích, které mohly pomoci přestavět více vojenských budov na bytové domy nebo vybudovat zázemí pro průmyslové zóny. "Chyba byla podle mého mínění v tom, že se včas opravdu koncepčně nepřemýšlelo o budoucnosti regionu," prohlásil.
Jako příklad uvedl velkorysý projekt amerického investora z první poloviny devadesátých let, který chtěl nedaleko města provozovat velké letiště. Společně s ním tady měla vzniknout i rychlodráha spojující Milovice s Prahou, průmyslové podniky nebo hotely. Tento plán ale vláda podle Havla neschválila ani neodmítla.
Naději na další rozvoj ale bývalý vojenský prostor má. Vláda totiž chce bývalé vojenské letiště Boží Dar prodat irské firmě Tara Aerospace, která slibuje vytvořit až pět tisíc pracovních míst.
Od roku 1997 se podařilo státu, radnici a soukromým firmám přestavět vojenské domy na téměř 500 bytů. "Kdyby býval takový proces začal hned po odchodu sovětských vojsk, možná by to všechno stálo pětkrát méně," dodal prezident.
S dalším rozvojem území souvisí i plán mladoboleslavské Škody na vybudování zkušebního polygonu poblíž Milovic. Proti tomu se však staví obyvatelé města a okolních vesnic. Nesouhlasí s tím, aby automobilka oplotila více než 400 hektarů lesů a luk.
K polygonu Havel jednoznačný postoj nezaujal. „Já opravdu nepřijel, abych rozhodoval o tom, zda tu bude polygon, jak bude velký a kde bude,“ řekl. Varoval ale před zbytečným zabíráním krajiny.
"Připadá mi to nezodpovědné pro generace, které přijdou po nás," řekl. Těsně před odjezdem předali odpůrci polygonu prezidentovi dopis, v němž ho žádají o podporu.
|
Hlídá se každá minuta |
|
Návštěva prezidenta, to je rychlá akce. Havel přijíždí na letiště Boží Dar po půl jedenácté. O čtvrt hodiny později, stíhána desítkami novinářů, doráží jeho kolona k Domu důstojníků v Mladé, kde už čeká spousta dětí, které hlavu státu nadšeně zdraví. Prezident si v rychlosti prohlíží obří mozaiku se socialistickými výjevy uvnitř kulturního domu a následuje rychlý přesun mezi nadšence z klubu vojenské historie. „Je to pojízdné? S tím byste mohli vyjet na Prahu udělat puč,“ žertuje mezi desítkami tanků a obrněných transportérů. Jako dárek dostává sponu z opasku, kterou ztratil jakýsi prvorepublikový voják v milovických lesích. „Podobnou jsem měl na vojně, jenže na ní byla hvězdička,“ říká Havel. O necelé dvě hodiny později už prezident sedí v červeném motoráčku, který se za chvíli rozjede do Lysé nad Labem. Nádraží je spousta lidí. Někteří se přišli na Havla podívat, jiní zrovna náhodou přijeli z práce. „Co myslíš, musel si koupit lístek,“ dloubne šestnáctiletý výrostek do svého kamaráda. |
 Prezident Václav Havel (uprostřed) se po příjezdu do Milovic zdraví se středočeským hejtmanem Petrem Bendlem (vpravo), 11. června 2002 |
 Prezident Václav Havel při návštěvě Milovic na Nymbursku, 11. června 2002 |
 Václav Havel odchází z kulturního domu na sídlišti Mladá v Milovicích, 11. června 2002 |
 Václav Havel sé opírá o tank, který během listopadu 1989 střežil pražský Hrad, 11. června 2002 |
 Dvouletý Jakub zdraví prezidenta Václava Havla na milovickém sídlišti, 11. čevna 2002 |
 Na Václava Havla čekalo v Milovicích asi deset ekologických aktivistů a místních obyvatel, aby mu předali protestní dopis proti stavbě zkušebního polygonu mladoboleslavské Škody, 11. června 2002 |
 Prezident Havel odjíždí z Milovic vlakem do Lysé nad Labem, 11. června 2002 |
