Po delší době vyšly masy Barmánců do ulic na protest proti vojenské juntě. Vy dlouhá léta podporujete boj místní opozice proti tomuto režimu. Myslíte si, že to, co se děje, může být počátkem revoluce?
Zda se bezprostředně změní poměry v Barmě, z toho zatím nevyplývá. Vyplývá z toho ale jiná důležitá věc: Barmánci se proti vojenské vládě už bouří otevřeně a žádají občanské svobody. Doufám, že mezinárodní společenství to pochopí a bude na barmské představitele tlačit a varovat je před použitím síly.
Po volbách v roce 1990, které vyhrála strana vedená Su Ťij, ale došlo v Barmě ke krvavému potlačení všech politických aktivit. Neobáváte se propuknutí podobného násilí?
Obávám. S velkými protesty teď začali buddhističtí mniši, proti kterým se ani takovýto režim zřejmě neodvažuje zasáhnout.
Je překvapivé, že protesty odstartovali právě mniši?
Zas tak překvapivé to pro člověka, který je se situací obeznámen, není. Mniši tvoří ucelenou a vzdělanou vrstvu obyvatel a netráví čas pouze modlitbami stranou společnosti mimo vesnice či města. Bylo jen otázkou času, kdy se postaví proti snahám – a často i úspěšným – korumpovat prostředí klášterů výměnou rozmanitých privilegií za udržování klidu mezi věřícími. Část mnichů tím trpí a nechce se s tím smířit.
Vy a další lidé, kteří bojují ve světě proti režimu v Barmě, býváte v barmských médiích často kritizováni. Vyšly už o vás mnohokrát i posměšné básničky. Zaznamenal jste to? A stalo se někde jinde, že by o vás vycházely podobné pamflety?
Hlavně se tak o mně psalo a hovořilo v někdejším Československu, takže nic nového to pro mě není.
Navrhl jste kdysi na Nobelovu cenu míru Su Ťij, která je léta v domácím vězení. Máte s ní nějaký kontakt, nebo to není možné?
Vím, že se k ní zprávy dostávají a že naše úsilí není zbytečné. Spolu s tibetským dalajlamou, Frederikem de Klerkem a jordánským princem Hassanem bin Talalem jsme před čtyřmi lety založili iniciativu Společná starost. Nabídli jsme jí členství přesto, že se na práci tohoto společenství nemůže podílet. Zdálo se nám však důležité nerozdělovat lidi na ty, kteří pomáhat mohou, a na ty, kteří jsou na pomoc odkázáni. Je to statečná vzdělaná žena, která do svobodné mezinárodní komunity patří, i kdyby ji vojenský režim věznil dalších dvacet let. Setkal jsem se však pouze s jejím zesnulým manželem.
Situace v Barmě je ale komplikovaná i bez junty, neobáváte se, že demokracie by zemi přinesla rozpad, podobně jako v Sovětském svazu?
Mezinárodní společenství by mělo přijmout rozhodnutí Barmánců, bude-li svobodné. Smyslem mezinárodního snažení by nemělo být držet pohromadě státní útvary, ale zavádět takové vztahy a podmínky, aby se občané mohli rozhodovat svobodně. To je víc než státy, říše a impéria.
Jel byste do Barmy, kdyby se v blízké době Su Ťij dostala k moci? Chtěl byste ji podpořit na místě?
Ani nevíte, jak rád bych tam odjel co možná nejdřív.
