Havel: Rath si plete parlament s estrádou, Hradu by slušel Pánek

Bývalý prezident Václav Havel v rozhovoru pro MF DNES zhodnotil změny, které končící rok vnesl do české politiky. Rád by v ní viděl víc nové krve. Naznačil také, že by na Pražském hradě v budoucnu rád viděl Šimona Pánka. S manželkou Dagmar si prý slíbili, že si k Vánocům nebudou dávat dárky. Ona to ale asi nedodrží, tuší Havel.

Václav Havel při rozhovoru pro MF DNES. | foto: Michal Sváček, MAFRA

Pane prezidente, po vaší účasti na nedávném protestu na pražském magistrátu by nebylo nic snazšího než začít náš rozhovor povídáním, co všechno se vám v dnešní politice nelíbí. Pojďme to otočit: z čeho jste měl v roce 2010 velkou radost?
Potvrdilo se, že náš politický systém je otevřený. Mohou vznikat a prosadit se nové strany, lidé pochopili, že nemusí volit jen strany, ale mohou kroužkováním ovlivnit i pořadí na kandidátkách, na různých úrovních vznikají různé koalice. Zabetonovaný tedy ten systém není. Nikdo nemá funkci automaticky a navždy. A to je zajisté dobré.

Řadíte mezi pozitivní zprávy letošního roku i výsledky voleb do Poslanecké sněmovny?
Nový parlament samozřejmě hodnotit nemůžu. Dobré snad je, že nikdo není a zřejmě ani v budoucnu nemůže být odkázán na těsnou většinu. Špatné je, že tam je opět skupina lidí, kteří si pletou zasedání s nějakou televizní estrádou.

Kdo například?
Například pan doktor Rath.

Před volbami jste prohlásil: "Nevolám po žádné revoluci, ale menší otřes, který by vynesl nahoru nové lidi, by asi už neškodil." Byl to dostatečný otřes? Přišlo na váš vkus do politiky dost nových lidí?
Radikální a na první pohled zjevnou změnu k lepšímu výsledky voleb asi ještě nepřinesly, spíš na mne působí jako předehra něčeho dalšího.

Čeho?
Myslím si, že tady existuje velké množství lidí, kteří by znamenali opravdu čerstvý vzduch a vrátili politice určitou autoritu ve společnosti. Zatím se jim ale, zdá se, moc do politiky nechce.

Jak vznikal rozhovor s Václavem Havlem

Bývalý prezident Václav Havel svými veřejnými vystoupeními vůbec neplýtvá. Řeknu to na rovinu: rozhovory poskytuje velmi zřídka, takřka vůbec.
Když jsem ho předminulý týden žádal o velké interview pro MF DNES, bylo to v kategorii zbožné přání a předem prohraná bitva zároveň. K velkému překvapení – vyšlo to. Žádostí jsem se pravděpodobně trefil do období, kdy měl Václav Havel chuť něco říct.

Rozhovor pak vznikal na dvě části. Nejprve korespondenčně, pak při osobním setkání. Na první sadu mých otázek odpověděl prezident písemně během předminulého víkendu. Naše setkání minulý čtvrtek pak mělo do interview vnést osobní rozměr. A za sebe musím říct, že to vyšlo. Pochopil jsem, jak moc bývalému prezidentovi záleží na precizních formulacích jeho odpovědí a že písemná vyjádření jeho naturelu vyhovují mnohem víc.

Při otázkách položených tváří v tvář často hledal ty správné výrazy, které chtěl použít. Ne proto, že by se neuměl vyjádřit či neměl názor. To vůbec ne. Jeho názory mi byly zřejmé u každého dotazu. Je si však náramně vědom, jakou protireakci může vyvolat jeden jeho příkrý odsudek kohokoliv, a proto nahlas přemítá, co a jak vyzní, co mu za to stojí říct, co ne. Pokud byste nad odpověďmi přemýšleli, proč je Václav Havel říká právě tak a ne jinak, věřte, že je takto vyslovil záměrně. Slova odměřoval na miskách vah.

Letos se přece do Sněmovny dostaly dvě nové strany, TOP 09 a Věci veřejné.
To je jistě dobré, ale není to ještě to, co bych považoval za zlom k lepšímu.

Zatím je to jen předehra změn

Vy sám jste letos, a předpokládám, že i v letech minulých, podporoval a volil Stranu zelených. Ve volbách letos neuspěla, získala necelých 2,5 procenta. Připouštíte, že se tato strana svým vládním angažmá v minulém období, vnitřní rozhádaností a personálními otřesy před lidmi příliš dobře nezapsala?
Pokud vím, tak skoro všude vznik zelených stran a hnutí byl provázen značnými zmatky. Jsou to zřejmě porodní bolesti vyvolávané mimo jiné tím, že zelená hnutí se dost liší od stran tradičních. Dávají totiž najevo, že jsou vyšší hodnoty než jen okamžitý, přímý a viditelný hospodářský prospěch. Důležité ovšem je, že bez ohledu na úspěchy či neúspěchy zelených stran prosakují zelené myšlenky i do programů ostatních stran, a tím i do politiky státu. U nás bohužel daleko pomaleji než ve "starých" demokraciích.

"Sotva jsem si zvykl v ODS na Mirka Topolánka, vyměnili ho. Ale na Petra Nečase si asi zvyknu rychleji. Přišel jsem s ním do styku před lety, když byl náměstkem ministra obrany, a měl jsem z něho dobrý dojem." To jsou vaše slova před květnovými volbami. Naplnil Petr Nečas vaše očekávání? Jak ho hodnotíte v řadě našich dosavadních premiérů?
Líbilo se mi, jak svou úlohu sehrál Jan Fischer. A trochu mne pohoršuje, když titíž politici, kteří ho upozorňovali, že není politickým premiérem, nikdo ho nezvolil, a nemá se tudíž plést do politiky, mu dnes vyčítají, že neudělal zásadní a nepopulární politické kroky a nechal to dělat až nebohou politickou vládu, která se musí ohlížet na voliče.

Odbočil jste od otázky: Naplnil premiér Nečas očekávání?
V těchto dnech jsem díky vašemu listu poprvé musel zapochybovat o panu Nečasovi. Jeho postoj k aféře pana Drobila se mi totiž jeví jako dost dvojsmyslný. Obhajoba tohoto ministra mě opravdu zklamala.

Dnešní vládu tvoří ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Jedna zavedená a dvě nové strany. Které z nich dnes patří vaše největší sympatie? Proč?
Mé sympatie mají všichni, kteří rozumějí tomu, o čem mluví, nebojují o moc pochybnými metodami, podloudně se neobohacují a neberou se příliš vážně.

Má Nečasova vláda vaši důvěru ve svém snažení v boji s korupcí?
O svém antikorupčním zápalu mě tato vláda zatím příliš nepřesvědčila. Rád bych v této souvislosti připomenul návrh, který jsem před patnácti lety přednesl v parlamentu. Týkal se financování politických stran.

Můžete ten způsob přiblížit? Omlouvám se, že si to nepamatuju.
To je naprosto zapomenuto, proto to připomínám. Navrhoval jsem, aby byl u České národní banky zřízen Fond politické kultury a všechny peníze všech stran, jak příjmy, tak výdaje, by procházely tímto fondem. Ten by nesl odpovědnost za to, že jsou to peníze řádně zdaněné, že nejsou špinavé, podezřelé a podobně. Mlčky s tím tehdy nikdo nesouhlasil.

Silným tématem letošní české politiky se stala jakási obměna, vymítání "dinosaurů", očista od "kmotrů"... Odešli Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Pavel Bém, odešla řada krajských lídrů různých stran. Jak tento proces vnímáte? Je to spíš samočisticí proces uvnitř stran, nebo voliči vynucená katarze?
Je to asi voliči vynucený samočisticí proces.

Jako autora slavného divadelního představení Odcházení, stejně jako člověka, který sám odchod po létech ve vysoké ústavní funkci zažil, se vás nemůžu nezeptat na váš dojem z politických odchodů letošního roku. Pozoroval jste rozdíly u jednotlivých politiků, kdo to dokázal s grácií, kdo se s tím neuměl či dodnes neumí srovnat?
Moc o tom nevím, s politiky se vídám málo. Chcete-li za každou cenu nějaké mé vyjádření, pak bych řekl, že nejtíž se s tím zřejmě vyrovnává Jiří Paroubek.

Magistrát si s Pražany nebezpečně zahrává

Když jste 30. listopadu přišel na pražský magistrát podpořit občany protestující proti nově vzniklé koalici ODS a ČSSD, skandovalo se tam "Václav Havel! Václav Havel!" Podobné výkřiky v tak vyhrocené atmosféře – tipuji – jste mezitím asi dlouho neslyšel. Připomnělo vám to listopad 1989, nebo je to nesrovnatelné? Opět jste pro ty lidi byl jakýmsi symbolem či nadějí.
Stává se mi to často. Vždycky znovu se tomu divím. Těší mne to pochopitelně, každý muž je trochu ješita, ale zároveň se dost stydím, a tak se někdy trochu ukrývám či snažím být nenápadný. Tím spíš, že většinou nemohu splnit naděje do mne vkládané.

Pojďme to vzít věcně, co se v Praze stalo: dvě strany se dohodly, že dají dohromady většinu v radě, a ta třetí, TOP 09 – byť vítězná – skončila v opozici. Vadilo vám ono vyšachování vítěze voleb, což se ale stalo i ČSSD v květnu, anebo spíš dohoda ODS a ČSSD, stran, které představují dva póly na politickém spektru?
Vadilo mi na tom, že šlo – spolu s účelovým rozdělením na volební obvody – v podstatě jen o pokus zakonzervovat umným způsobem jsoucí poměry. Nejvíc mi na tom vadí, že to znamená pokračování určitých nezvratných změn typu likvidace Letné. Je mi jedno, z které strany kdo pochází, zajímá mne, kdo natrvalo ničí Prahu.

"Kdo seje vítr, sklízí bouři," pravil jste na oné demonstraci. Co jste tím přesně myslel?
Chtěl jsem říct, že si magistrát s Pražany nebezpečně zahrává.

Vzpomněl jste si na to, že tímto rčením vyjádřil Jaroslav Kojzar v Rudém právu v létě 1989 svůj komentář k disidentské petici Několik vět? Některá média tuto reminiscenci ihned zmínila.
Velmi mne těší, že média mají paměť. Já sám si nevzpomínám, že to rčení užil někdy pan Kojzar. Ale je mi to úplně jedno. Každý jazyk je plný různých rčení a nelze vybírat jejich uživatele. Co mi vadí, je, když se nějaké rčení či slovo či vazba přemnoží. Tohle ale není ten případ.

Mimochodem: Jaroslav Kojzar, autor oněch hysterických komentářů v Rudém právu, je dodnes činný v komunistických Haló novinách a před letošními komunálními volbami napsal článek s titulkem Havel zřejmě bude volit komunisty. Vycházel z vašeho sloganu "Nevolím tunely a tuneláře, mafiány a šejdíře, kasina a nevěstince". Popsal jste neutěšený stav dnešního světa a komunista z toho vyvodil, že dřív to bylo lepší. Co byste mu vzkázal?
Že je trouba. Navíc asi zlá trouba.

Nechci otevírat velké téma vyrovnání se s minulostí, nicméně zeptám se, zda dnešní komunistickou stranu s 11,3 procenta ve volbách považujete spíš za přežitek, který se časem sám vyhubí, nebo za případnou hrozbu do budoucna? Máte za to, že generaci narozenou po roce 1989 mohou komunistické myšlenky v době všeobecné otrávenosti z dnešní politiky nadchnout?
Já se u mladých lidí setkávám spíš s něčím opačným: nechápou, že byl komunismus možný.

Štve mě propast mezi politikou a veřejností

Při letošní vzpomínce na 17. listopad 1989 jste uvedl: "Je tisíc a jedna věcí, s nimiž nejsem spokojen, ale to nic nemění na tom, že ten základní směr je správný." Nechci po vás tisíc a jednu věc, ale kdybyste měl říct alespoň tři? Co vás štve nejvíc?
Propast mezi politikou a veřejností. Neschopnost chytat šejdíře a mafiány, kteří uprostřed domovní prohlídky odcházejí do Afriky. Neúcta ke krajině a vůbec k půdě. Impotentní architektura. Velká chuť dobývat zemi a budovat nepotřebné elektrárny. Pražské mostecké věže obalené po léta reklamou. Blábolení vůdce pražské ODS. Nadvláda bulvárních médií. A tak dále. A tak dále.

A podíváme-li se za humna? Co vám dělá momentálně největší starost v mezinárodním kontextu?
Že lidská odpovědnost nedrží krok s lidským poznáním, což znamená, že teroristé mají či budou mít brzy k dispozici místo nože či šavle atomové bomby.

Naopak – letošní dobré zprávy ze světa?
Severní Korea zatím nerozpoutala válku.

Vím, že se nerad pouštíte do jakéhokoliv komentování kroků vašeho nástupce ve funkci prezidenta Václava Klause. Přesto se zeptám: je něco, za co byste mu v poslední době zatleskal? V čem jste mu dal za pravdu?
Máme podobný názor například na ponechání Slovanské epopeje v Moravském Krumlově.

Co byste mu vyčetl? I když tuším, že tahle otázka spíš zůstane bez odpovědi. Pletu se?
Nepletete.

Nevěřím, že projde zákon o přímé volbě prezidenta

Pomalu se začíná rozjíždět diskuse o příští hlavě státu. Vypadá to, že politici udělají odvážný krok a přenesou volbu ze Sněmovny a Senátu na občany. Věříte tomu? Co přímé volbě říkáte jako prezident vzešlý z čtvera nepřímých voleb?
Přímá volba má smysl v tom, že vyvažuje ústavní a politický systém: aspoň jedna součást moci má naprosto jiný typ legitimity než všechny ostatní. Myslím, že kompetence prezidenta není vůbec třeba rozmnožovat, stačí ty jsoucí přesněji formulovat. Nevěřím, že ústavní zákon o přímé volbě prezidenta bude někdy přijat. Copak si tak pěknou kompetenci nechá někdo vzít?

Zhruba před rokem jste zauvažoval, že by dobrým prezidentem byl Šimon Pánek z Nadace Člověk v tísni. On sám však řekl, že by takový post nepřijal. Jakého správného kandidáta na prezidenta vidíte dnes? Je mezi jmény, která skloňují politici – Karel Schwarzenberg? Jan Švejnar? Přemysl Sobotka?
Z vaší nabídky bych vybral Karla Schwarzenberga. Ale po něm by už opravdu měla přijít nová – Pánkova – krev.

Proč zmiňujete znovu Šimona Pánka? Máte informace, že teď už by to vzal?
Uvažuji o vzdálenější budoucnosti.

Letos na jaře jste předpověděl: "Asi to dopadne tak, že prezidentem bude Jiří Paroubek. Zvlášť když se jiné strany nevyjádří." Jak vidíte dnes šance Jiřího Paroubka? Nemyslím pouze na prezidentský úřad, ale vůbec na další politickou kariéru.
Že by se stal prezidentem, se mi nezdá být pravděpodobné. Nicméně stále si myslím, že se strany měly vyjádřit už před volbami. Chceme přece vědět, pro koho budou námi volení poslanci hlasovat. Zvítězila politika zadních vrátek.

Mým snem je sedět na dvoře a jen se dívat do keřů a přemítat

Pane prezidente, před třemi lety jste dokončil svou poslední divadelní hru Odcházení. Letos jste ji zfilmoval, do kin snímek uvedete v březnu 2011. Co vás v současné době nejvíc zaměstnává? Příprava nové knihy, nové divadlo? Nebo politické akce, přednášky?
To filmování bylo pro mne velké dobrodružství. Netušil jsem, kolik je kolem toho nimravé práce. Zatím mne to hodně pohlcuje, stěží to slaďuji se svými "exprezidentskými" povinnostmi. Chtěl bych napsat ještě jednu divadelní hru, trochu na ni myslím, a tím bych nejraději skončil. Jen nějaké ty exprezidentské povinnosti mi už asi zůstanou do smrti. Mým snem nicméně je, že už nebudu mít před sebou žádnou práci, budu jen tak sedět na dvoře Hrádečku, dívat se do keřů a přemítat.

O čem bude nová hra?
Rád bych ji napsal v létě, až dodělám film. Obrysovitě ji mám v hlavě, ale zatím je ta představa tak mlhavá, že se zdráhám o ní vůbec mluvit.

Umělecký šéf pražského Divadla na Vinohradech Martin Stropnický nedávno uvedl, že budete externím dramaturgickým konzultantem divadla. Co to obnáší? Vybíráte mimo jiné do repertoáru hry pro vaši ženu Dagmar?
Zatím si to představuji tak, že jednou za čas zajdu na schůzi umělecké rady divadla a tam něco pochválím a něco zkritizuji. Zdá-li se vám to málo, pak vězte, že zatím nestíhám ani vidět všechny premiéry. Takže svůj smluvní honorář – 1 Kč měsíčně – si tak tak zasloužím.

Vaše žena se po svém návratu k herectví těší velké přízni diváků i kritiků. Hrála ve filmu Normal, vytvořila velké role ve vinohradském divadle, například Raněvskou ve Višňovém sadu či Marii Stuartovnu v moderním nastudování Schillerova dramatu. Za co sklidila vaše největší uznání?
Myslím, že ve všech rolích je výborná. Tím víc mne mrzí, že po dobu mého prezidentství nehrála. Ale opravdu by se to asi dalo těžko sladit. Tím spíš, že ona se všemu věnuje naplno.

Jako filmový režisér jste si vyzkoušel nejen novou profesi, ale i režii vlastní ženy. Šlo při natáčení spíš o respekt váš před slavnou hvězdou, anebo respekt oné hvězdy před nadšeným režisérem nováčkem?
Mně bylo celkem jedno, jestli je někdo hvězda, nebo není. Jen jsem zdvořile všem navrhoval, co mají dělat. Mnozí přinesli vlastní nápady, které jsem většinou přijímal, a pokud ne, tak jsem vysvětlil proč. Myslím, že "na place", jak filmaři nazývají místo natáčení, to bylo se všemi stejné a příbuzenské či kamarádské vztahy nehrály roli. Jsem velmi zvědav, jak ten film bude přijat publikem a kritikou. Třeba nijak. Což by bylo ještě horší, než kdyby vyvolal odpor.

Snad byla má mladická drzost k něčemu dobrá

Pane prezidente, dovolte otázku, kterou jste jistě zvyklý dostávat: Jak se cítíte? Jak byste popsal svůj dnešní zdravotní stav?
Musím být velmi opatrný, protože i docela banální onemocnění může mít u mne fatální důsledky. Nejvíc mi vadí, že na schodech musím co chvíli odpočívat. Ptáte-li se na můj psychický či nervový stav, pak bych snad řekl, že nadhledu mám stejně jako kdykoliv v minulosti, drzosti mám stále méně. Ale snad byla má mladická drzost k něčemu dobrá.

Jaké máte nejbližší plány na konec tohoto roku?
Na pár dnů se ženou odjedeme do zahraničí do hor, není to daleko od České republiky, a budu číst moudré knihy, kterých vychází neskutečné množství.

Například?
Udělal jsem první předvýběr knih, které si vezmu s sebou. Je mezi nimi například Greenova kniha Struktura vesmíru.

Poslední otázka: váš vysněný dárek k Vánocům?
Slíbili jsme si s Dášou to, co si slibují mnozí, totiž že si letos nebudeme dávat žádné dárky, což ona, obávám se, nedodrží. Já to dodržím. Z dárků jsem měl vždycky těžkou hlavu.

václav havel

Prezident, dramatik, esejista. Narodil se 5. října 1936 v Praze v rodině stavitele Václava M. Havla. Kvůli rodinnému původu nemohl studovat. Vyučil se proto chemickým laborantem. Autor literárních textů a divadelních her (od roku 1955), kterými proslul i v zahraničí. Kritizoval komunistický režim, za což byl několikrát vězněn. Byl mluvčím iniciativy Charta 77. Po listopadové revoluci v r. 1989 se stal československým prezidentem, v letech 1993 až 2003 byl prvním českým prezidentem. Podruhé ženatý, bezdětný. S první manželkou Olgou se oženil v r. 1964. Po její smrti si v r. 1997 vzal herečku Dagmar Veškrnovou. Letos natočil filmový debut podle své hry Odcházení.