"Považuji dokonce za chybu, že jsem o nich začal informovat na internetu a snažil se ke každé dávat vysvětlení - jde o věc naprosto individuálního svědomí, která v podstatě nesnese diskusi," odpověděl Havel na otázku, zda některé z udělených milostí lituje.
Prezident bez podrobností připustil, že se někdy "mohl zmýlit". "Ale kdo to posoudí? Jedině pánbůh," dodal vzápětí.
Havel za dobu svého působení udělil téměř dva tisíce milostí. Některé z nich se přitom staly nejkontroverzněji přijímanými kroky hlavy státu. V poslední době vzbudila pozornost médií například milost pro kladenského lékaře, který v opilosti sedl za volant a při dopravní nehodě zabil třiasedmdesátiletého důchodce.
Tentýž řidič přitom nenaboural poprvé. Pouhé tři dny před tragickou nehodou havaroval také - a s alkoholem v krvi. "Byl často velmi vyčerpán svou náročnou profesí, přílišným pocitem odpovědnosti, a řešil to alkoholem. Milost si přálo mnoho osob. Dcera mrtvého milost doporučila," zdůvodnil Hrad rozhodnutí na svých internetových stránkách.
Kandidáti, kteří chtějí Havla ve funkci vystřídat, se vesměs snaží zdůraznit, že oni by při udělování milostí postupovali mnohem zdrženlivěji. Naposledy to v neděli ukázali Jaroslav Bureš a Václav Klaus v diskusním pořadu Sedmička v televizi Nova.
"Jestli se milosti počítaly na stovky, já bych ubral ne jednu, ale dvě nuly," prohlásil Klaus. "Užití milosti musí být spravedlivě měřeno pohledem celé společnosti," řekl zase prezidentský kandidát ČSSD Jaroslav Bureš.
Milosti: věčný problém Václava Havla
Přes dva tisíce milostí udělil během třinácti let na Hradě prezident Václav Havel. Naprostá většina z nich prošla bez zájmu veřejnosti. Některé se však dokonce podepsaly na Havlově popularitě.
Na podzim roku 1995 sociologové zjistili, že popularita Václava Havla vůbec poprvé dramaticky poklesla. Když se pak pídili po tom, co vlastně pád způsobilo, došli celkem k jednotnému názoru: byla to milost, kterou Havel udělil restaurátorce Martě Chadimové, obžalované ve velmi nepřehledné restituční kauze.
Ačkoliv za celou svou prezidentskou kariéru udělil méně milostí než jeho komunistický předchůdce Gustav Husák za jediný rok, mohl si být Václav Havel jistý, že se veřejnost bude o tento bod jeho agendy víc než o jakoukoliv jinou státnickou povinnost.
Šimůnek, Odložil, řidiči
První milostí, která vzbudila mimořádnou pozornost, byl případ cyklokrosařského mistra světa Radomíra Šimůnka. Václav Havel mu v červnu 1994 odpustil část trestu za automobilovou nehodu, při níž populární sportovec zavinil smrt tří lidí. Rok na to následovala kauza Chadimová a za čas zase Martin Odložil, syn Havlovy přítelkyně Věry Čáslavské. Při rodinné tragédii zabil v hádce svého otce.
Nebyla to však jen známá jména, která budila zájem médií. V poslední době byl Havel kritizován za milosti, které se týkaly dopravních nehod. Loni v dubnu například Havel omilostnil řidiče, který před sedmi lety v Mostu srazil při bezohledné rychlé jízdě čtyřicetiletého muže a jeho osmiletého syna. Oba zemřeli.
Další problematickou milost získala před lety řidička, která v roce 1996 zabila v Pardubicích cyklistu. Policisté tehdy zjistili, že řidička vůbec nevlastnila řidičský průkaz.
Až soud udělá svou práci
Častým tématem vášnivých debat se stalo občasný Havlův vstup do případu, který ještě ani nedospěl k soudnímu rozuzlení, někdy i proti vůli omilostněných. (Například v případě stíhání novinářů MF DNES Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, obviněné v kauze Olovo.)
Právo českého prezidenta zastavit probíhající případ (tzv. abolice) je skutečně ojedinělé i v mezinárodním měřítku. Například sousední Slováci toto právo své hlavě státu odebrali při novele ústavy před třemi lety.
Není to ale jediná česká právní rarita: podobně nevídaná je ve světě i šíře imunity, které se těší čeští posanci a senátoři. (Milosti i imunita mají také své kořeny ve středověku.)
Omezit milosti chtěly v dobách opoziční smlouvy ČSSD a ODS: jejich návrh změn ústavy ale nakonec ztroskotal. Vicepremiér Rychetský však i dnes navrhuje, aby prezident nemohl vstupovat do neukončených případů a aby milost spolupodepisoval i ministr spravedlnosti.
Kandidáti: Budeme jiní
Dnešní prezidenští kandidáti téměř shodně zdůrazňují, že by s s nepopulárními milostmi nakládali daleko opatrněji a zásadně by ji udělovali, až po definitivním skončení případu.
"Milosti bych konzultoval s ministrem spravedlnosti a udělil bych je vždy až poté, co skončí svoji práci justice," prohlásil například prezidentský adept ČSSD a bývalý ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.
Ani Václav Klaus nepromarnil příležitost, jak se od svého velkého rivala odlišit: "Dnešní prezident udělování milostí nadužíval a udělil několik milostí velmi sporného typu. Proto si myslím, že není třeba měnit legislativu, ale jednání prezidenta," prohlásil kandidát ODS v pátečním on-line rozhovoru na iDnes.
Milost za marihuanu
Při bližším pohledu na Havlovy milosti ale najdeme i případy, které veřejnost přijala úplně bez problémů. S prezidentskými milostmi souhlasí lidé většinou tehdy, když pomohou zastavit zbytečně přísnou represi - a to klidně dlouho předtím, než o jeho případu rozhodl soud.
Třeba na konci loňského roku, kdy Havel zastavil trestní stíhání osmasedmdesátiletému muži, který si na zahrádce pěstoval konopí kvůli léčbě Parkinsonovy choroby.
Stejně tak nikdo neprotestoval ani proti milosti pro skautského vedoucího, na jehož táboře se při koupání utopil jeden z chlapců. Za milost se v tomto případě přimluvili i rodiče utonulého hocha.
Bez problémů se veřejnost vyrovnala i s milostí pro devatenáctiletého mladíka, který svým kamarádům prodal několik cigaret marihuany. U soudu za to dostal čtyři roky.
Milost pro Železného
Na Havlovy milosti jsou občas zajímavé i "mediální souvislosti". Vůbec nejčastěji je prezident kritizován televizí Nova. Ještě před pěti lety ovšem Nova tak kritická nebyla. Ve hře totiž byla milost, která by velmi pomohla staršímu synovi generálního ředitele Vladimíra Železného - Davida, odsouzenému za znásilnění. Havel nakonec mladému Železnému milost neudělil.
