V květnu Barmu čeká referendum o nové podobě ústavy. Co od něj můžeme čekat? Prý má potvrdit vedoucí úlohu armády v zemi, to není moc dobrá zpráva.
Ústava je v přípravě už čtrnáct let a nikdy v ní nebyly zmíněny složky etnických menšin a opozice. Za jejím návrhem stojí stoprocentně armáda, které automaticky zajišťuje dvacet pět křesel v parlamentu, čímž potvrzuje její dominantní postavení v zemi.
Problematické jsou také body týkající se prezidenta. Podle tohoto návrhu se jím může stát pouze člověk s vojenskou minulostí a bezúhonný. Takoví kandidáti mezi opozicí v Barmě nejsou. Podle tohoto návrhu ústavy je také zřejmé, že významnější roli než prezident bude hrát velitel armády. Tomu také návrh zaručuje pravomoc kdykoliv převzít moc v zemi, tedy pustit se beztrestně do státního převratu.
Šéf barmské junty podle jihoasijského tisku ignoruje zvláštního vyslance OSN Ibrahima Gambariho, který v pondělí ukončil návštěvu v zemi, protože se nedokázal setkat s nejvyšším představitelem barmské vojenské junty Than Šweiem a tím nastartovat diskusi o návrhu ústavy. Co to pro budoucnost vaší země znamená?
Myslím, že dnes už o tom můžeme mluvit otevřeně. Je to velmi jednoduché, jeho mise měla velmi slabý, bezzubý mandát. Teprve až zesílí, například pod tlakem Spojených států, pak se podaří dosáhnout reálného výsledku.
Myslíte, že se tento dialog s OSN vůbec podaří zahájit?
Největší problém je s Čínou, která jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN vždy vetovala jakékoliv návrhy, které se týkaly Barmy a odsuzovaly tamní vojenský režim. Spojené státy a Evropská unie musí tlačit na Čínu, aby podpořila novou misi OSN s mandátem Rady bezpečnosti.
V BARMĚ JE 1 800 POLITICKÝCH VĚZŇŮ
V Barmě diktatura přetrvává už 45 let. Za tu dobu vojenský režim popravil tisíce lidí. Předpokládám, že téměř v každé rodině se najde někdo, kdo ztratil příbuzného. Je to tak?
O Barmě se poslední roky mluví jako o zemi strachu. Je všudypřítomný, neexistuje skupina obyvatel, která by se junty nebála. Je to z důvodu, že v Barmě neexistuje žádná instituce, která by fungovala. Konkrétně školství, zdravotnictví, humanitární organizace. Podle statistik OSN musí Barmánci vystačit s méně než jedním dolarem na den. Mezi etnickými menšinami na okrajových částech Barmy je tato situace ještě horší. Právě tam, například na hranicích s Čínou, dochází k nejhoršímu porušování lidských práv. Musím zmínit i 1 800 politických vězňů, je mezi nimi i můj bratr, šéfredaktor místního periodika.
Za co byl zatčen?
Je to paradoxní. Jen za to, že v jeho kanceláři našli oficiální zprávu OSN o stavu lidských práv v Barmě. Hrozí mu za to deset let, protože policie tvrdí, že našla ilegální materiály.
Jak si vysvětlujete, že za posledních 19 let odpor vůči juntě tak zesílil?
Mezinárodní společenství vyvíjí čím dál tím větší tlak. Ale zdá se, že stále není dostatečný.
Do jaké míry je pro barmský diktátorský režim nebezpečný internet?
Pro juntu je extrémně nebezpečný, což si nejvíc uvědomila při loňských masových protestech. Každou hodinu barmští blogeři do světa posílali aktuální zprávy, fotky. Světová média tedy měla dostatek zpráv pro informování o situaci v zemi. Vláda tedy internet úplně odstřihla. Pustila ho, až když se situace z jejich pohledu zklidnila. I když policie například monitoruje internetové kavárny. Každý, kdo tam přijde a chce se připojit, musí odevzdat průkaz, aby si obsluha kavárny zapsala data. Každý den musí obsluha hlásit, kdo se kam na internetu díval. Minulý týden byl kvůli tomu zatčen jeden z nejznámějších barmských blogerů a zmizel neznámo kam.
V hnutí, které usiluje o demokracii v Barmě, jste aktivní od 14 let. Jak se tak mladý chlapec dostane na cestu, na níž se stane aktivistou, který založí celonárodní unii středoškolských studentů?
Policie zatkla mou sestru a bratra, kteří v době, na kterou se ptáte, byli na univerzitě. To mě naštvalo a začal jsem být aktivní v opozici. Tehdy jsem ještě nevěděl, co je demokracie, nikdy jsem se s ní nesetkal. Ale cítil jsem, že to, co se v mé zemi děje, není správné. Odešel jsem proto do "podzemí". Bylo to těžké, byl jsem odříznutý od přátel, ale nikdy této spontánní volby nelituji.
Jakými kanály jste získával informace z demokratického světa a naopak, jak jste vysílal ven z Barmy?
Především díky propracované síti opozičních spolupracovníků. Poslouchali jsme rádia - BBC, Hlas Ameriky, Demokratický hlas Barmy, byli jsme ve spojení ze zahraničními redaktory, diplomaty, buddhistickými mnichy.
VŮDKYNĚ OPOZICE JE ZBOŽŇOVANÁ IKONA
Z amerického Washingtonu do Barmy vysílá Radio Svobodná Asie, jehož jste spolupracovníkem. Víte kolik lidí RSA poslouchá a jaký má dopad na místní situaci?
Pro mnoho lidí je vysílání Rádia Svobodná Asie jediný zdroj informací o situaci v zemi. Řekl bych, že v průměru ho poslouchá dvanáct milionů lidí. Pokud se ale v zemi něco děje, pak toto číslo vzroste i na dvacet milionů posluchačů.
Československý totalitní režim se před lety obdobu takového rádia pokusil zničit. Dokonce plánoval budovu v německém Mnichově, odkud stanice Rádio Svobodná Evropa vysílala, vyhodit do povětří. Uchýlil by se barmský režim k něčemu podobnému?
Na to barmská vojenská junta nemá prostředky. Ale postihuje běžné lidi, kteří ho poslouchají, nedávno jeden z nich dostal dva roky za poslech Hlasu Ameriky na veřejnosti.
Hrozí barmským reportérům, kteří pracují v těchto stanicích, nebezpečí smrti nebo únosu?
Pokud jsou ve Spojených státech nebo v Evropě, pak ne. Reportérům, kteří se pohybují v barmsko-thajském pohraničí, ano.
Znají běžní Barmánci disidenty a jejich práci?
Ano, samozřejmě. Zadržovaná vůdkyně barmské opozice Do Aun Schan Su Ťij je zbožňovaná ikona.
Na festivalu Jeden svět jste se setkal s Václavem Havlem. Našli jste nějakou paralelu ve svých osudech?
Asi podobně jako Václav Havel nebo Nelson Mandela jsem se nestal politickým disidentem plánovitě. Jen jsem nesouhlasil s vývojem v zemi, vyjádřil jsem se k tomu a to mě uvrhlo do ilegality. Obdivuji na Václavu Havlovi, že se mu podařilo dovést jeho boj do vítězného konce.
Bývalý český prezident předal třem občanským aktivistkám z Barmy cenu Homo Homini za přínos v oblasti lidských práv. Dvě z nich se musí skrývat, dokážete odhadnout, jaký význam ceně přikládají?
Je pro ně nesmírně důležité, že se utvrdí v tom, že ve svém boji nejsou samy a svět o nich ví. A Barmánci o české podpoře dobře vědí. Václav Havel a Česko mají místo v srdcích mých spoluobčanů.
V Barmě nežijete od 90. let, kdy se vás pokusila zničit tajná služba. Věříte, že se do rodné země vrátíte?
Určitě se vrátím, už to mělo být dávno.
