"Start se nezdařil a mise nebude úspěšná," řekl serveru space.com představitel Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) George Diller bezprostředně po zjištěné závadě.
Ta se objevila krátce poté, co satelit za 273 milionů dolarů opustil Vandenbergovu leteckou základnu v Kalifornii. "Příčinou chyby bylo, že se neoddělil aerodynamický kryt," doplnil Diller. Štít má satelit chránit před třením v atmosféře při startu.
Družice tak byla nadbytečnými kilogramy krytu přetížena a během asi hodiny a půl se zřítila do oceánu nad územím Antarktidy.
NASA uspořádalo od dvou hodin SEČ tiskovou konferenci, brífink živě přenášela NASA TV. Zástupci úřadu potvrdili, že příčinou krachu mise byly potíže s oddělením krytu.
Podle Johna Brunschwylera ze společnosti Orbital |Sciences Corp., která vyrobila jak družici, tak nosnou raketu, byla sice zahájena sekvence, která měla vést k rozlomení štítu, ale z neznámých příčin selhala. Nosná raketa a satelit tak měly příliš velkou hmotnost a nedostaly dostatečný impulz pro dosažení oběžné dráhy.
"Pro celou vědeckou obec i tým osobně je to obrovské zklamání," dodal během setkání s novináři Brunschwyler. NASA se nyní chystá sestavit tým, který by vyšetřil přesnou příčinu problému.
Vědci přijdou o miliony měření
Satelit nesla do vesmíru raketa Taurus XL. Vzlet se uskutečnil pět minut před jedenáctou hodinou dopoledne SEČ.
Družice měla kolem Země obíhat dva roky a v šestnáctidenních cyklech měřit na celé planetě hladinu znečištění oxidu uhličitého (CO2). Za jeden cyklus měla provést na osm milionů měření, uvedla ČTK.
Start rakety Taurus XL, která do vesmíru nesla družici OCO,
observatoř na měření znečištění oxidem uhličitým
To by podle NASA představovalo výrazný nárůst objemu získaných dat oproti současnosti. Dnes tato měření zajišťuje pouze nedostatečná síť stanic na povrchu a ve výškových budovách či přístroje v letadlech a v satelitech určených primárně k jiným účelům.
Pomocník při výzkumu klimatických změn
Podle NASA je jedním z důvodů zahájení projektu dosavadní nesystematičnost měření hladiny oxidu uhličitého mimo Evropu a Spojené státy.
Velkou část CO2, který se dostane do ovzduší při spalování fosilních paliv v továrnách a v automobilech, pohltí světové oceány a zemská půda. Množství plynu pohlceného oceány se ale každý rok výrazně liší.
Nový satelit mohl vědcům pomoci pochopit, co způsobuje toto kolísání. Data shromážděná americkým satelitem také měla osvětlit, co se děje s asi třiceti procenty emisí CO2, co neskončí v oceánech ani v zemské půdě.
Nové poznatky měly přispět ke zpřesnění předpovědí očekávaných klimatických změn.
