Harry Potter a Kámen mudrců

Minule jsme z příběhů učedníka čarodějných umění Harryho Pottera dokončili kapitolu, v níž Harry poprvé nastoupil k utkání ve famfrpálu. Dnes pokračujeme další ukázkou, která je z první knihy, jež o Harrym Potterovi vyšla v češtině. Koncem léta uvedeme z tohoto letošního světového knižního hitu v předpremiéře natřikrát ukázky ze druhé knížky, již chystá nakladatelství Albatros vydat na podzim (v cizině už jsou v knihkupectvích čtyři knihy). Dnes začínáme kapitolu Zapovězený les, kterou v Prázdninách najdete ještě po další dvě soboty.

Zapovězený les

Hůř už na tom opravdu být nemohli. Filch je odvedl do kabinetu profesorky McGonagallové v prvním poschodí a tam teď seděli a čekali; nepromluvili mezi sebou ani slovo. Hermiona se celá třásla. Harrymu se honily hlavou výmluvy, důkazy jejich neviny a všelijaká za vlasy přitažená vysvětlení, jedno chabější než druhé. Neměl nejmenší tušení, jak se tentokrát dostanou z maléru. Byli opravdu v bryndě. Jak mohli být tak hloupí a zapomenout plášť? Neměli sebemenší důvod, kterým by profesorce McGonagallové vysvětlili, proč nejsou v posteli a uprostřed noci se plíží po škole, a ještě ke všemu, co pohledávali na nejvyšší astronomické věži, kam se mimo vyučovací hodiny nesmělo. Přidejte k tomu Norberta a neviditelný plášť, a mohli si rovnou balit kufry. Opravdu si Harry myslel, že hůř na tom už být nemohou? Tak to se mýlil. Když se objevila profesorka McGonagallová, vedla totiž s sebou Nevilla. »Harry!« vyrazil ze sebe Neville, jakmile je oba uviděl. »Pokoušel jsem se tě najít, abych tě varoval, slyšel jsem, jak Malfoy říká, že tě chytí, a tvrdil, že máš dra« Harry divoce zavrtěl hlavou, aby byl zticha, jenže profesorka McGonagallová to postřehla. Jak se teď nad třemi žáky tyčila, zdálo se, že oheň začne sršet mnohem spíš ona než Norbert. »Něco takového bych do nikoho z vás v životě neřekla! Pan Filch tvrdí, že jste byli nahoře na astronomické věži. Je jedna hodina po půlnoci. Vysvětlete mi to! « Poprvé za celou dobu ve škole nedokázala Hermiona odpovědět na otázku, kterou jí položil někdo z učitelů. Upřeně hleděla na své trepky, nehybná jako socha. »Myslím, že je mi dost jasné, co se stalo,« prohlásila profesorka McGonagallová. »Na to nemusí být žádný génius, aby si to spočítal. Napovídali jste Dracovi Malfoyovi nějakou báchorku o drakovi, abyste ho dostali z postele a přivedli ho do maléru. Toho jsem už chytila. Nejspíš si myslíte, jaká to je legrace, že tu báchorku slyšel i tadyhle Longbottom a uvěřil jí také.« Harry zachytil Nevillův pohled a snažil se mu beze slov sdělit, že to není pravda, poněvadž Neville se tvářil ohromeně a ukřivděně. Chudák Neville, který vždycky všecko zpackal - Harry věděl, jak se musel přemáhat, když se je potmě pokoušel najít, aby je varoval. »Ani nevíte, jak jste mě zklamali,« prohlásila profesorka McGonagallová. »Za jedinou noc čtyři žáci, kteří nejsou v posteli! Něco takového jsem ještě nezažila. O vás, slečno Grangerová, jsem si myslela, že máte víc rozumu; a co se vás týče, pane Pottere, myslela jsem, že vám na Nebelvíru záleží víc. Všichni tři dostanete trest - ano, pane Longbottome, vy také, nic vám nedává právo chodit v noci po škole, obzvlášť v těchto dnech, kdy je to velice nebezpečné - a Nebelvíru se odečte padesát bodů.« »Padesát?« vyjekl Harry - tím by přišli o první místo, které získali v posledním famfrpálovém utkání. »Padesát bodů za každého, « prohlásila profesorka McGonagallová a ztěžka dýchala svým dlouhým špičatým nosem. »Paní profesorko - prosím vás - « »To přece nemůžete - « »Neříkejte mi, co můžu a co ne, Pottere. A teď všichni zpátky do postele. V životě jsem se za žáky z Nebelvíru tak nestyděla.« Rázem přišli o sto padesát bodů. T ím se Nebelvír octl na posledním místě. Během jediné noci připravili svou kolej o jakoukoliv naději, že by mohla získat školní pohár. Harry měl pocit, jako by mu u žaludku upadlo dno - dokážou tohle kdy napravit? Až do rána nezamhouřil oko. Slyšel, jak Neville snad celé hodiny vzlyká do polštáře, ale nedokázal přijít na nic, čím by ho utěšil. V ěděl, že Neville má hrůzu z rána, stejně jako on sám. Co se stane, až se všichni ostatní z Nebelvíru dozvědí, co provedli? Když příštího dne studenti z Nebelvíru procházeli kolem obrovských přesýpacích hodin, které ukazovaly, kolik bodů jejich kolej má, domnívali se nejdřív, že se stal nějaký omyl. Jak by naráz mohli mít o sto padesát bodů míň než včera? Vzápětí se to ale už rozkřiklo: to Harry Potter, slavný Harry Potter, hrdina dvou famfrpálových utkání, je připravil o všechny ty body, on a další dvě nemehla z prvního ročníku! Ještě včera Harry patřil k nejznámějším a nejoblíbenějším žákům; dnes ho najednou nejvíc nenáviděli. Dokonce i studenti z Havraspáru a Mrzimoru byli teď proti němu, poněvadž všichni si toužebně přáli, aby Zmijozel ve školním poháru prohrál. Ať Harry přišel kamkoliv, všichni si na něj ukazovali a nenamáhali se ztlumit hlas, když mu nadávali. Zato studenti ze Zmijozelu tleskali, když procházel kolem, hvízdali a jásavě ho pozdravovali: »Děkujeme, Pottere, tentokrát jsi nám posloužil!« Jedině Ron stál na Harryho straně. »Za pár týdnů na to všichni zapomenou. Podívej, Fred a George už připravili Nebelvír o spoustu bodů za ty roky, co tu jsou, a lidi je pořád mají rádi.« »Jenomže ti nikdy neztratili sto padesát bodů najednou, že?« namítl Harry ztrápeně. »No - to ne,« připustil Ron. Teď už bylo pozdě napravovat, co způsobil, zařekl se však, že propříště se nebude plést do věcí, po kterých mu nic není. Všecko to zavinil tím, že pořád slídil kolem a špehoval. Styděl se sám za sebe tolik, že šel za W oodem a navrhl mu, že odstoupí z famfrpálového mužstva. »Co, že odstoupíš?« zahřměl W ood. »A co to komu prospěje? Jak získáme zpátky nějaké body, jestli nevyhrajeme ve famfrpálu?« Dokonce ani famfrpál teď Harryho nijak netěšil. Ostatní hráči na něj při tréninku nepromluvili ani slovo, a pokud se o něm museli zmínit, říkali mu »chytač«. Hermiona a Neville trpěli podobně. Nebyli na tom tak zle jako Harry, poněvadž byli méně známí než on, ale ostatní s nimi také nemluvili. Hermiona na sebe při vyučování přestala upozorňovat, sedávala hlavou svěšenou a jen mlčky pracovala. Harry se skoro radoval, že do zkoušek už není daleko. Při všem opakování, které teď měli, nemusel aspoň myslet na své neštěstí. On, Ron a Hermiona se drželi stranou a učili se dlouho do noci, aby si zapamatovali přísady do složitých lektvarů, naučili se nazpaměť zaříkadla a kouzelnické formule a uložili si do paměti data kouzelnických objevů a povstání skřetů Přibližně týden předtím, než měly zkoušky propuknout, bylo však Harryho nové předsevzetí nezasahovat do ničeho, co se ho netýká, vystaveno neočekávané zkoušce. Když se jednoho odpoledne vracel sám z knihovny, slyšel, jak v učebně před ním někdo fňuká, a když přišel blíž, poznal Quirrellův hlas. »Ne - ne - to už ne, prosím - « Znělo to, jako by mu někdo hrozil. Harry přistoupil blíž. »Tak dobrá - dobrá - « V příštím okamžiku Quirrell spěšně vyběhl z učebny a narovnával si turban. Byl bledý jako stěna a vypadal, jako kdyby se měl rozplakat. Dlouhými kroky vyrazil pryč; Harry si říkal, že ho Quirrell nejspíš ani nepostřehl. Počkal, až profesora už nebylo slyšet, a pak nahlédl do učebny. Byla prázdná, na protější straně však byly dveře otevřené dokořán. V půli cesty k nim si Harry připomněl své předsevzetí, že se do ničeho nebude míchat. Buď jak buď, býval by vsadil tucet Kamenů mudrců na to, že z místnosti právě vyšel Snape, a podle toho, co Harry před chvílí vyslechl, určitě si teď vítězně vykračuje - Quirrell se zřejmě konečně vzdal. Vrátil se do knihovny, kde Hermiona právě zkoušela Rona z astronomie, a řekl jim, co slyšel. »Takže Snape to dokázal!« zděsil se Ron. »Jestli mu Quirrell prozradil, jak zrušit jeho zaklínadlo proti černé magii - « »Ještě pořád je tam Chloupek,« namítla Hermiona. »Možná že Snape zjistil, jak kolem něho projít, a nemusel se Hagrida ptát,« řekl Ron a podíval se na tisíce knih, které je obklopovaly. »Vsadím se, že tu někde je i kniha, ve které stojí, jak projít kolem obrovského tříhlavého psa. Takže co uděláme, Harry?« V Ronových očích už zase žhnula dobrodružná světélka, Hermiona mu však odpověděla dřív, než to stačil udělat Harry. »Půjdeme za Brumbálem, poněvadž to jsme měli udělat už dávno. Kdybychom se o něco pokoušeli sami, určitě nás vyhodí ze školy.« »Jenže nemáme žádný důkaz! « řekl Harry. »Quirrell je příliš vyděšený, než aby nás podpořil. Stačí, když Snape řekne, že neví, jak se v předvečer Všech svatých dostal ten troll dovnitř, a on sám že ve třetím poschodí vůbec nebyl - komu si myslíte, že uvěří, jemu, nebo nám? Není žádné tajemství, že ho nemáme rádi; Brumbál si řekne, že jsme si to všecko vymysleli, abychom ho vystrnadili ze školy. Filch nám nepomůže, ani kdyby na tom závisel jeho život, je se Snapem v příliš dobrém vztahu, a bude si říkat, že čím víc žáků vyhodí ze školy, tím líp. A nezapomínejte, že o Kameni ani o Chloupkovi vlastně nemáme vědět. To by znamenalo spoustu vysvětlování.« Hermionu zřejmě přesvědčil, Rona však ne. »Kdybychom se trochu porozhlédli - « »Ne,« řekl Harry rázně, »už jsme se narozhlíželi až až.« Přitáhl si mapu Jupitera a začal se učit názvy jeho měsíců.

(Pokračování příště)

Ilustrovala Galina Miklínová Přeložil Vladimír Medek (c) Albatros, Bloomsbury