Příběhy o Harrym Potterovi si J. K. Rowlingová naplánovala do série sedmi knih. Zatím vyšly čtyři. Když před rokem vycházel třetí díl, směli jej britští knihkupci začít prodávat až po čtvrté hodině odpolední, aby děti neutíkaly ze školy. A však vedle byli ti, kdo tehdy tvrdili, že »potteromanie« dostoupila vrcholu. Nedávná červnová premiéra čtvrtého pokračování s názvem Harry Potter a Ohnivý pohár překonala vše, co kdy zažil knižní svět. Absolutně nevídaný byl již náklad titulu, který činil 5,3 milionu výtisků. V Česku zatím nakladatelství Albatros vydalo první knížku Harry Potter a Kámen mudrců, z níž je dnešní ukázka a z níž budeme některé kapitoly přetiskovat i v dalších vydáních přílohy Prázdniny. Ke konci srpna pak ve třech pokračováních představíme poprvé zcela nové příběhy z knížky Harry Potter a tajemná komnata, jejíž vydání chystá Albatros na podzim.
Famfrpál
Jak nastal listopad, začalo být velice chladno. Hory kolem školy byly teď ledově šedé a jezero vypadalo jako z kalené oceli. Každé ráno pokrývala všechno jinovatka. Z oken nahoře viděli Hagrida, jak rozmrazuje košťata na famfrpálovém hřišti, zachumlaný v dlouhém spratkovém kožichu, v rukavicích z králičiny a v obrovských vysokých botách z bobří kůže. Famfrpálová sezona začala. V sobotu měl Harry po dlouhých týdnech tréninku hrát své první utkání: Nebelvír proti Zmijozelu, a pokud by Nebelvír vyhrál, dostali by se ve školním přeboru na druhé místo. Téměř nikdo ještě Harryho neviděl hrát, poněvadž W ood rozhodl, že pokud jim má posloužit jako tajná zbraň, musí ho prostě držet v tajnosti. Zpráva, že hraje chytače, se nicméně nějak dostala ven, a Harry nevěděl, co mu vadí víc - ti, kdo mu vykládali, jak bude úžasný, anebo ti, kteří mu slibovali, že pod ním budou běhat se žíněnkou. Bylo opravdu štěstí, že se teď kamarádil s Hermionou. Nevěděl, jak by bez ní zvládl všechny domácí úkoly při všech těch trénincích na poslední chvíli, které od nich W ood vyžadoval. Navíc mu půjčila knihu Famfrpál v průběhu věků a Harry zjistil, že je to velice zajímavá četba. Dozvěděl se, že ve famfrpálu je celkem sedm set přestupků proti pravidlům, a úplně všech že se hráči dopustili při utkání Světového poháru v roce 1473; že chytači bývají obvykle ti nejmenší a nejrychlejší z mužstva, a ty nejtěžší úrazy při famfrpálu se zřejmě stávají právě jim; a že při famfrpálu sice jen zřídkakdo přišel o život, zato soudci občas zmizeli a teprve za několik měsíců je objevili v saharské poušti. Od té doby, co ji Harry a Ron zachránili před horským trollem, nebrala už Hermiona porušování školního řádu tak přísně, a díky tomu se oba v její společnosti cítili mnohem příjemněji. V den před Harryho prvním zápasem si všichni tři o přestávce vyšli na studené nádvoří a Hermiona pro ně vykouzlila zářivě modrý oheň, který se dal přenášet ve sklenici od zavařeniny. Stáli k němu zády a ohřívali se, když se na nádvoří objevil Snape. Harry si okamžitě všiml, že profesor kulhá. Ron, Hermiona i on si stoupli blíž k sobě, aby oheň nebylo vidět; byli si jistí, že se to nesmí. Něco v jejich provinilých tvářích naneštěstí vzbudilo Snapeovu pozornost, a tak přikulhal k nim. Oheň sice nezahlédl, zdálo se však, že hledá důvod, aby je vypeskoval. »Co to máte, Pottere?« Byl to Famfrpál v průběhu věků. Harry mu knihu ukázal. »Knihy z knihovny se nesmějí vynášet ze školní budovy,« prohlásil Snape. »Dejte mi ji. Srážím Nebelvíru pět bodů.« »To pravidlo si právě vymyslel,«zamumlal Harry rozhořčeně, když Snape odkulhal pryč. »Co se mu asi stalo s nohou?« »To nevím, ale doufám, že ho pořádně bolí,«řekl Ron roztrpčeně. V nebelvírské společenské místnosti bylo toho večera velice rušno. Harry, Ron a Hermiona seděli spolu u jednoho z oken, a Hermiona oběma chlapcům kontrolovala domácí úkol z kouzelných formulí. Nikdy jim nedovolila, aby od ní opisovali (»Jak byste se to chtěli naučit?«), ale když ji poprosili, aby jim úkoly zkontrolovala, tak či tak už dospěli k správným odpovědím. Harry nebyl s to se soustředit. Chtěl dostat zpátky Famfrpál v průběhu věků , aby přestal myslet na zítřek. Proč by se vlastně měl Snapea bát? Zvedl se a sdělil Ronovi a Hermioně, že by bylo dobré zeptat se ho, jestli mu knihu vrátí. »Tak tohle radši zkus sám,« prohlásili oba svorně a Harry si řekl, že ho Snape neodmítne, pokud u toho budou i jiní učitelé. Vydal se dolů ke sborovně a zaklepal. Nikdo se neozval. Zaklepal znovu, ale nikdo mu neodpověděl. Možná že Snape knihu nechal tam? Stálo za to, aby to zkusil. Pootevřel dveře a nahlédl dovnitř - a jeho očím se naskytla děsivá podívaná. Ve sborovně byli jen Snape a Filch. Snape měl hábit zdvižený nad kolena a jednu nohu měl pochroumanou a zkrvavenou; Filch mu právě podával obvazy. »Aby to čert vzal,« ulevoval si Snape. »Jak někdo může uhlídat tři hlavy najednou?« Harry se pokusil dveře potichu zavřít, jenže - »POTTERE!« Snape měl obličej zkřivený vzteky, jak spěšně spustil svůj hábit, aby zraněnou nohu nebylo vidět. Harry naprázdno polkl. »Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli byste mi vrátil tu knihu.« »VEN! VEN! « Harry se vytratil dřív, než Snape stačil srazit Nebelvíru další body, a vyběhl nahoru. »Tak co, vrátil ti ji?« zeptal se Ron, když se k nim Harry zase připojil. »Co se stalo?« Harry oběma šeptem sdělil, co právě viděl. »Chápete, co to znamená?« skončil bez dechu. »Snape se v předvečer Všech svatých určitě pokoušel obejít toho tříhlavého psa! Tam měl namířeno, když jsme ho zahlédli - ať už ten pes hlídá cokoliv, Snape se toho chce zmocnit! A vsadím své koště, že toho trolla pustil dovnitř on, aby od sebe odvrátil pozornost!« Hermiona jen vyvalila oči. »Ne, to by neudělal,«namítla. »Vím, že není zvlášť příjemný, rozhodně by se ale nepokoušel ukrást něco, co Brumbál dal hlídat.« »Namouduši, Hermiono, ty si snad myslíš, že všichni učitelé jsou andělé nebo co,« utrhl se na ni Ron. »Souhlasím s Harrym; od Snapea se dá čekat úplně všecko. Ale čeho se chce zmocnit? Co ten pes vlastně hlídá?« Ještě v posteli zněla Harrymu v hlavě tahleta otázka. Neville hlasitě chrápal, Harry však nemohl usnout. Snažil se na to nemyslet - potřeboval se vyspat, musel se vyspat, poněvadž za pár hodin měl hrát svůj první famfrpálový zápas - jenomže na to, jak se Snape tvářil, když Harry zahlédl jeho nohu, nemohl jen tak zapomenout. Ráno příštího dne bylo velice jasné a chladné. V elkou síň naplňovala lahodná vůně opečených uzenek a spokojené tlachání všech, kdo se těšili na pořádný famfrpálový zápas. »Musíš k snídani něco sníst.« »Já nic nechci.« »Alespoň kousíček topinky,« přemlouvala ho Hermiona. »Nemám hlad.« Harry se cítil hrozně. Za hodinu už bude na hřišti. »Potřebuješ mít sílu, Harry,« řekl Seamus Finnigan. »Právě chytače se soupeř vždycky snaží vyřídit.« »To ti děkuju, Seamusi,« řekl Harry a díval se na něj, jak si nakládá na uzenky spousty kečupu. V jedenáct hodin to vypadalo, že celá škola je na tribunách kolem famfrpálového hřiště. Mnoho studentů mělo dalekohledy. Sedadla se sice dala zvednout vysoko do vzduchu, přesto však občas nebylo snadné sledovat, co se děje. Ron a Hermiona si v nejvyšší řadě přisedli k Nevillovi, Seamusovi a Deanovi, tomu chlapci, který fandil W est Hamu. Jako překvapení pro Harryho udělali z jednoho prostěradla, které Prašivka rozkousala, veliký prapor. Stálo na něm: Za prezidenta chceme Pottera! a Dean, který uměl kreslit, pod heslem namaloval velikého nebelvírského lva. Pak ještě Hermiona udělala malé důvtipné kouzlo, takže kresba zářila nejrůznějšími barvami. V tu chvíli se už v šatně Harry a ostatní členové mužstva převlékali do svítivě červených famfrpálových hábitů (Zmijozel měl hrát v zeleném). W ood si odkašlal, aby zjednal ticho. »Takže, hoši,« řekl. »A děvčata,« podotkla střelkyně Angelina Johnsonová. »A děvčata,« souhlasil W ood. »Dneska nás to čeká.« »Náš nejdůležitější zápas,« řekl Fred W easley. »Ten, na který jsme všichni čekali,« řekl George. »Umíme Oliverovu řeč nazpaměť,« vysvětloval Harrymu Fred, »poněvadž jsme byli v mužstvu už loni.« »Nechte si to, vy dva,« okřikl je Wood. »Tohle je nejlepší mužstvo, jaké Nebelvír má po kolika letech. Říkám vám, že dneska vyhrajeme!« Přeletěl je všechny pronikavým pohledem, jako by chtěl říci »Neboť« »Takže už je čas. Přeju vám všem hodně štěstí!« Harry vyšel za Fredem a Georgem ze šatny a doufal, že se mu nepodlomí kolena, když vykročili na hřiště a uvítal je nadšený pokřik. Utkání soudcovala madame Hoochová. Stála uprostřed hřiště s koštětem v ruce a čekala na obě mužstva. »Očekávám od vás všech naprosto čestnou hru,« prohlásila, když se všichni shromáždili kolem ní. Harry si všiml, že se přitom jakoby obzvlášť významně obracela na kapitána Zmijozelu Marcuse Flinta z pátého ročníku. Harry si říkal, že Flint vypadá, jako by v sobě měl trochu trollí krve. Koutkem oka zahlédl vysoko na tribuně vlající prapor, na kterém nad hlavami diváků stálo: Za prezidenta chceme Pottera! Srdce mu poskočilo v hrudi a hned pocítil větší odvahu. »Nasedněte na košťata, prosím.« Harry se s námahou vyškrábal na svůj Nimbus Dva tisíce. Madame Hoochová hlasitě odpískala na stříbrné píšťalce začátek utkání. Patnáct košťat se zvedlo a stoupalo výš a výš. Byli ve vzduchu! »A Camrálu se okamžitě zmocňuje Angelina Johnsonová z Nebelvíru - to děvče je vynikající střelkyně, a přitom je i docela pohledná -« »JORDANE!« »Omlouvám se, paní profesorko.« Zápas komentoval Lee Jordan, přítel dvojčat W easleyových, a profesorka McGonagallová na něj zblízka dohlížela. »A teď se doslova řítí dopředu, hezky podává Alici Spinnetové, což je úspěšný objev Olivera W ooda, loni tu ještě byla jako náhradnice - ta vrací Johnsonové a - ne, Camrál teď má Zmijozel, zmocnil se ho jejich kapitán Marcus Flint a hned vyráží - letí jako orel a vy ale ne, nebelvírský brankář W ood ho vynikajícím způsobem zastavil a Camrál má Nebelvír - teď je to nebelvírská střelkyně Katie Bellová, pěkně Flinta podletěla, stoupá vzhůru nad hřiště a - A U-AU, tohle muselo bolet, jeden z Potlouků ji zezadu uhodil do hlavy - Camrál má Zmijozel - Adrian Pucey teď stále rychleji míří k brankovišti, ale zastavil ho druhý Potlouk - poslal ho na něj Fred nebo George W easleyovi, neřeknu vám, který z nich - tak či tak to nebelvírský odrážeč dobře zahrál, Camrál má znovu Johnsonová a před sebou má volno - už vyrazila - to děvče opravdu letí - právě se vyhnula Potlouku, který se na ni hnal - už je u brankoviště - do toho, Angelino! - brankář Bletchley se vrhá dolů - minul - GÓL! Nebelvír dává gól!«
(Pokračování příště)
Ilustrovala Galina Miklínová Přeložil Vladimír Medek (c) Albatros, Bloomsbury
Famfrpál
Jak nastal listopad, začalo být velice chladno. Hory kolem školy byly teď ledově šedé a jezero vypadalo jako z kalené oceli. Každé ráno pokrývala všechno jinovatka. Z oken nahoře viděli Hagrida, jak rozmrazuje košťata na famfrpálovém hřišti, zachumlaný v dlouhém spratkovém kožichu, v rukavicích z králičiny a v obrovských vysokých botách z bobří kůže. Famfrpálová sezona začala. V sobotu měl Harry po dlouhých týdnech tréninku hrát své první utkání: Nebelvír proti Zmijozelu, a pokud by Nebelvír vyhrál, dostali by se ve školním přeboru na druhé místo. Téměř nikdo ještě Harryho neviděl hrát, poněvadž W ood rozhodl, že pokud jim má posloužit jako tajná zbraň, musí ho prostě držet v tajnosti. Zpráva, že hraje chytače, se nicméně nějak dostala ven, a Harry nevěděl, co mu vadí víc - ti, kdo mu vykládali, jak bude úžasný, anebo ti, kteří mu slibovali, že pod ním budou běhat se žíněnkou. Bylo opravdu štěstí, že se teď kamarádil s Hermionou. Nevěděl, jak by bez ní zvládl všechny domácí úkoly při všech těch trénincích na poslední chvíli, které od nich W ood vyžadoval. Navíc mu půjčila knihu Famfrpál v průběhu věků a Harry zjistil, že je to velice zajímavá četba. Dozvěděl se, že ve famfrpálu je celkem sedm set přestupků proti pravidlům, a úplně všech že se hráči dopustili při utkání Světového poháru v roce 1473; že chytači bývají obvykle ti nejmenší a nejrychlejší z mužstva, a ty nejtěžší úrazy při famfrpálu se zřejmě stávají právě jim; a že při famfrpálu sice jen zřídkakdo přišel o život, zato soudci občas zmizeli a teprve za několik měsíců je objevili v saharské poušti. Od té doby, co ji Harry a Ron zachránili před horským trollem, nebrala už Hermiona porušování školního řádu tak přísně, a díky tomu se oba v její společnosti cítili mnohem příjemněji. V den před Harryho prvním zápasem si všichni tři o přestávce vyšli na studené nádvoří a Hermiona pro ně vykouzlila zářivě modrý oheň, který se dal přenášet ve sklenici od zavařeniny. Stáli k němu zády a ohřívali se, když se na nádvoří objevil Snape. Harry si okamžitě všiml, že profesor kulhá. Ron, Hermiona i on si stoupli blíž k sobě, aby oheň nebylo vidět; byli si jistí, že se to nesmí. Něco v jejich provinilých tvářích naneštěstí vzbudilo Snapeovu pozornost, a tak přikulhal k nim. Oheň sice nezahlédl, zdálo se však, že hledá důvod, aby je vypeskoval. »Co to máte, Pottere?« Byl to Famfrpál v průběhu věků. Harry mu knihu ukázal. »Knihy z knihovny se nesmějí vynášet ze školní budovy,« prohlásil Snape. »Dejte mi ji. Srážím Nebelvíru pět bodů.« »To pravidlo si právě vymyslel,«zamumlal Harry rozhořčeně, když Snape odkulhal pryč. »Co se mu asi stalo s nohou?« »To nevím, ale doufám, že ho pořádně bolí,«řekl Ron roztrpčeně. V nebelvírské společenské místnosti bylo toho večera velice rušno. Harry, Ron a Hermiona seděli spolu u jednoho z oken, a Hermiona oběma chlapcům kontrolovala domácí úkol z kouzelných formulí. Nikdy jim nedovolila, aby od ní opisovali (»Jak byste se to chtěli naučit?«), ale když ji poprosili, aby jim úkoly zkontrolovala, tak či tak už dospěli k správným odpovědím. Harry nebyl s to se soustředit. Chtěl dostat zpátky Famfrpál v průběhu věků , aby přestal myslet na zítřek. Proč by se vlastně měl Snapea bát? Zvedl se a sdělil Ronovi a Hermioně, že by bylo dobré zeptat se ho, jestli mu knihu vrátí. »Tak tohle radši zkus sám,« prohlásili oba svorně a Harry si řekl, že ho Snape neodmítne, pokud u toho budou i jiní učitelé. Vydal se dolů ke sborovně a zaklepal. Nikdo se neozval. Zaklepal znovu, ale nikdo mu neodpověděl. Možná že Snape knihu nechal tam? Stálo za to, aby to zkusil. Pootevřel dveře a nahlédl dovnitř - a jeho očím se naskytla děsivá podívaná. Ve sborovně byli jen Snape a Filch. Snape měl hábit zdvižený nad kolena a jednu nohu měl pochroumanou a zkrvavenou; Filch mu právě podával obvazy. »Aby to čert vzal,« ulevoval si Snape. »Jak někdo může uhlídat tři hlavy najednou?« Harry se pokusil dveře potichu zavřít, jenže - »POTTERE!« Snape měl obličej zkřivený vzteky, jak spěšně spustil svůj hábit, aby zraněnou nohu nebylo vidět. Harry naprázdno polkl. »Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli byste mi vrátil tu knihu.« »VEN! VEN! « Harry se vytratil dřív, než Snape stačil srazit Nebelvíru další body, a vyběhl nahoru. »Tak co, vrátil ti ji?« zeptal se Ron, když se k nim Harry zase připojil. »Co se stalo?« Harry oběma šeptem sdělil, co právě viděl. »Chápete, co to znamená?« skončil bez dechu. »Snape se v předvečer Všech svatých určitě pokoušel obejít toho tříhlavého psa! Tam měl namířeno, když jsme ho zahlédli - ať už ten pes hlídá cokoliv, Snape se toho chce zmocnit! A vsadím své koště, že toho trolla pustil dovnitř on, aby od sebe odvrátil pozornost!« Hermiona jen vyvalila oči. »Ne, to by neudělal,«namítla. »Vím, že není zvlášť příjemný, rozhodně by se ale nepokoušel ukrást něco, co Brumbál dal hlídat.« »Namouduši, Hermiono, ty si snad myslíš, že všichni učitelé jsou andělé nebo co,« utrhl se na ni Ron. »Souhlasím s Harrym; od Snapea se dá čekat úplně všecko. Ale čeho se chce zmocnit? Co ten pes vlastně hlídá?« Ještě v posteli zněla Harrymu v hlavě tahleta otázka. Neville hlasitě chrápal, Harry však nemohl usnout. Snažil se na to nemyslet - potřeboval se vyspat, musel se vyspat, poněvadž za pár hodin měl hrát svůj první famfrpálový zápas - jenomže na to, jak se Snape tvářil, když Harry zahlédl jeho nohu, nemohl jen tak zapomenout. Ráno příštího dne bylo velice jasné a chladné. V elkou síň naplňovala lahodná vůně opečených uzenek a spokojené tlachání všech, kdo se těšili na pořádný famfrpálový zápas. »Musíš k snídani něco sníst.« »Já nic nechci.« »Alespoň kousíček topinky,« přemlouvala ho Hermiona. »Nemám hlad.« Harry se cítil hrozně. Za hodinu už bude na hřišti. »Potřebuješ mít sílu, Harry,« řekl Seamus Finnigan. »Právě chytače se soupeř vždycky snaží vyřídit.« »To ti děkuju, Seamusi,« řekl Harry a díval se na něj, jak si nakládá na uzenky spousty kečupu. V jedenáct hodin to vypadalo, že celá škola je na tribunách kolem famfrpálového hřiště. Mnoho studentů mělo dalekohledy. Sedadla se sice dala zvednout vysoko do vzduchu, přesto však občas nebylo snadné sledovat, co se děje. Ron a Hermiona si v nejvyšší řadě přisedli k Nevillovi, Seamusovi a Deanovi, tomu chlapci, který fandil W est Hamu. Jako překvapení pro Harryho udělali z jednoho prostěradla, které Prašivka rozkousala, veliký prapor. Stálo na něm: Za prezidenta chceme Pottera! a Dean, který uměl kreslit, pod heslem namaloval velikého nebelvírského lva. Pak ještě Hermiona udělala malé důvtipné kouzlo, takže kresba zářila nejrůznějšími barvami. V tu chvíli se už v šatně Harry a ostatní členové mužstva převlékali do svítivě červených famfrpálových hábitů (Zmijozel měl hrát v zeleném). W ood si odkašlal, aby zjednal ticho. »Takže, hoši,« řekl. »A děvčata,« podotkla střelkyně Angelina Johnsonová. »A děvčata,« souhlasil W ood. »Dneska nás to čeká.« »Náš nejdůležitější zápas,« řekl Fred W easley. »Ten, na který jsme všichni čekali,« řekl George. »Umíme Oliverovu řeč nazpaměť,« vysvětloval Harrymu Fred, »poněvadž jsme byli v mužstvu už loni.« »Nechte si to, vy dva,« okřikl je Wood. »Tohle je nejlepší mužstvo, jaké Nebelvír má po kolika letech. Říkám vám, že dneska vyhrajeme!« Přeletěl je všechny pronikavým pohledem, jako by chtěl říci »Neboť« »Takže už je čas. Přeju vám všem hodně štěstí!« Harry vyšel za Fredem a Georgem ze šatny a doufal, že se mu nepodlomí kolena, když vykročili na hřiště a uvítal je nadšený pokřik. Utkání soudcovala madame Hoochová. Stála uprostřed hřiště s koštětem v ruce a čekala na obě mužstva. »Očekávám od vás všech naprosto čestnou hru,« prohlásila, když se všichni shromáždili kolem ní. Harry si všiml, že se přitom jakoby obzvlášť významně obracela na kapitána Zmijozelu Marcuse Flinta z pátého ročníku. Harry si říkal, že Flint vypadá, jako by v sobě měl trochu trollí krve. Koutkem oka zahlédl vysoko na tribuně vlající prapor, na kterém nad hlavami diváků stálo: Za prezidenta chceme Pottera! Srdce mu poskočilo v hrudi a hned pocítil větší odvahu. »Nasedněte na košťata, prosím.« Harry se s námahou vyškrábal na svůj Nimbus Dva tisíce. Madame Hoochová hlasitě odpískala na stříbrné píšťalce začátek utkání. Patnáct košťat se zvedlo a stoupalo výš a výš. Byli ve vzduchu! »A Camrálu se okamžitě zmocňuje Angelina Johnsonová z Nebelvíru - to děvče je vynikající střelkyně, a přitom je i docela pohledná -« »JORDANE!« »Omlouvám se, paní profesorko.« Zápas komentoval Lee Jordan, přítel dvojčat W easleyových, a profesorka McGonagallová na něj zblízka dohlížela. »A teď se doslova řítí dopředu, hezky podává Alici Spinnetové, což je úspěšný objev Olivera W ooda, loni tu ještě byla jako náhradnice - ta vrací Johnsonové a - ne, Camrál teď má Zmijozel, zmocnil se ho jejich kapitán Marcus Flint a hned vyráží - letí jako orel a vy ale ne, nebelvírský brankář W ood ho vynikajícím způsobem zastavil a Camrál má Nebelvír - teď je to nebelvírská střelkyně Katie Bellová, pěkně Flinta podletěla, stoupá vzhůru nad hřiště a - A U-AU, tohle muselo bolet, jeden z Potlouků ji zezadu uhodil do hlavy - Camrál má Zmijozel - Adrian Pucey teď stále rychleji míří k brankovišti, ale zastavil ho druhý Potlouk - poslal ho na něj Fred nebo George W easleyovi, neřeknu vám, který z nich - tak či tak to nebelvírský odrážeč dobře zahrál, Camrál má znovu Johnsonová a před sebou má volno - už vyrazila - to děvče opravdu letí - právě se vyhnula Potlouku, který se na ni hnal - už je u brankoviště - do toho, Angelino! - brankář Bletchley se vrhá dolů - minul - GÓL! Nebelvír dává gól!«
(Pokračování příště)
Ilustrovala Galina Miklínová Přeložil Vladimír Medek (c) Albatros, Bloomsbury
