Abych nenapínala, pohledná dánská politička podepíše rozvod a navrch nejen že předčasně nestáhne udatné dánské jednotky z Afghánistánu - ona odhodlaně riskuje post premiérky tím, že naopak ty vojáky posílí a pošle jim další výzbroj. A to jen proto, že v dané situaci je to nejsolidnější, nejrozumnější řešení.
Čest, pravdomluvnost, morálnost se v evropské politice vyskytuje už pouze v dánských televizních seriálech. V Česku šejdíř a nebezpečný manipulátor jménem Zeman se blíží k mocenskému kolíku, který mu plavně nastavuje kremelský poskok Klaus. V roce 1415 Jan Hus úpěnlivě vybízel v dopise lidu českému, ať si dávají pozor na faleš. Faleš? Jak milé a nevinné slovo! Když před rokem zemřel Havel, Češi, Moravané a Slezané hlubokým smutkem dali najevo, že to není jenom Tesco, co potřebují k životu. Vypadalo to, že zlo, korupce, která v našich porevolučních vodách vesele a energicky bobtnají, jsou pro veřejnost nepřijatelné. Že se nenechají uchlácholit krámy plnými křápů a luxusního zboží. Že jsou sice neznabozi, ale neznabozi, kteří mají solidní vnitřní kompas, jenž se desetiletími komunistické propagandy vyladil zmerčit špinavosti, faleš a vypočítavé chytráctví. Anebo ne? Zvolí Zemana prezidentem? Proč by malý, ale třeskutě šikovný národ volil tak blbou formu sebeničení?
Saský mistr: Martin Luther a Jan Hus podávají pod obojí saským knížatům (3. čtvrtina 16. století)
Moje mařížská sousedka mi darovala Jana Cimburu od Jindřicha Šimona Baara. Vesnickou idylu o čestném sedlákovi čeští Švarcenberkové považovali za natolik moudrou a užitečnou, že ji dávali číst každému výrostkovi v knížecím domě. Jsou mravnost a morálnost dnes natolik de mode, že mají místo jenom ve smyšlených televizních a filmových příbězích?
V Británii stejně jako v Česku, a v Evropě vůbec, se nevyskytují politici, kteří by měli chuť, natož odvahu říct svým voličům, že spadla klec. Labouristický ministr financí, než vyklidil svůj stůl před dvěma a půl lety, nechal v zásuvce svému nástupci lísteček: „Je mi líto, peníze došly.“ Ano, v Evropě peníze došly. Rozfofrovali jsme je, nechali si je ukradnout, jsou pryč. My voliči nechceme slyšet, že není kde brát, že není co rozdělovat. Všichni mluvíme o utahování opasků, avšak to jsou jen první dvě tři dírky. Trpké je, že ani jako voliči se nemáme k tomu, abychom si to nahlas připustili, natož abychom briskně přistoupili k rozumnému řešení. Abychom se totiž mohli pohnout z místa, musíme někdy udělat to, do čeho se nám vůbec nechce.
A Jan Hus a jeho obava z falešnosti a ze lží? Vlastně čím úporněji se člověk probírá hospodářskými výsledky, stavem penzijních fondů, tím méně pasuje k Husově falši přídomek naivní. Češi mají před sebou těžkou, ale možná osvobozující volbu. Pokud najdou odvahu zvolit si zase jednou prezidenta, který (jim) nebude lhát.
