Drogový kurýr, thajský vězeň a dobrodruh vyšel z vězení ze zdravotních důvodů. Věděl, že zemře. Místo toho, aby se uzavřel do sebe, rozhodl se vyprávět svůj příběh.
Poslední rok Radkova života byl neskutečným příběhem o lidské odvaze, síle a vůli. Dokázal napsat knihu Pro drogy nemá smysl umírat, objížděl desítky měst, zamiloval se, smál se s přáteli a nesl své Kainovo znamení.
Kritici křičeli o obchodu s lítostí, s příběhem a o podivném pozérství. Jen málokdo ovšem tuší, kolik odvahy musel Radek posbírat, aby vyšel před své diváky a vyprávěl. S pokorou, se strachem i s ponížením počítal a přesto to udělal.
Viděl jsem to, byl jsem u toho a když vidíte nemocného chlapa, který den po chemoterapii sedá do auta a jede na besedu do Ostravy, nechápete, kde bere tolik síly.
Můžeme Radka kritizovat, můžeme ho nenávidět, můžeme ho soudit, ale on nebyl jen trestancem z Bangkoku, který plnil stránky bulváru. Byl to chlap, který se svému údělu postavil a bojoval s ním.
Nemyslím si, že by stál o nesmyslnou glorifikaci. Moc dobře věděl, že byl právem odsouzený kurýr drog. Pašoval na vlastním těle přes dvě kila heroinu. Velmi čistého heroinu. Na ulici by znamenal několik tisíc dávek.
"Ano, jsem odstrašující příklad a třeba vás to opravdu vyleká a zachrání vám to život!“ To byla jeho věta na besedách, které vedl se školáky po celé zemi ještě pár týdnů před smrtí.
Školáci většinou jeho příběh vyslechli a pochopili, že existuje rozdíl mezi představou o Radku Hanykovicsovi a jím samotným.
Radek Hanykovics (vlevo) a Radek Hromuško (druhý zprava).
Jeden prosincový den roku 2005 mi zavolal a vysvětlil, že nádor je neoperovatelný a že je jednoduše řečeno konec. Těžko se reaguje na to, když vám přítel oznámí, že umírá. Radek se totiž pro mě přítelem stal. Silvestr roku 2005 a leden 2006 jsem strávil s ním, jeho bráchou Honzou a jeho dívkou Darinou.
Několikrát jsme si telefonovali a pak přišla 30. ledna 2007 ona podivně strohá textová zpráva: "Radek Hanykovics zemřel."
Nebyl pro mě jen pašerák drog. Byl a je to přítel. Za chybu, kterou udělal, byl odsouzen hned několikrát. Ztratil rodinu, ztratil svobodu, ztratil zdraví a nakonec i život. Na druhou stranu získal za poslední dva roky důstojnost, kterou ztratil v thajském vězení, získal i sebevědomí a sílu vyprávět svůj příběh. Získal přátele i lásku.
Kdože byl Radek Hanykovics? Sám by chtěl, abyste vyslechli jeho příběh a rozhodli se sami. Je to tedy na každém z vás.
