Nyní záleží hlavně na jeho konečném slovu, zda se Rada bezpečnosti spokojí se spoluprací Iráku, anebo dá zelenou válce.
Na odjezd čekal Blix ještě dva a půl roku, avšak mezitím nelenil. Pořádal výcvikové kurzy a založil počítačovou databázi celkem s 30 000 složkami, které zbyly po jeho předchůdcích Richardu Butlerovi a Rolfu Ekeusovi.
Někdejší dlouholetý nadřízený nynějšího šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammada Baradeje má poněkud těžší úkol než jeho kolega.
Pátrání po chemických a biologických zbraních zabere více času než obhlídky nukleárních zařízení - nehledá reaktory a urychlovače, nýbrž miniaturní ampulky s roztoky.
Mezitím musí manévrovat jako akrobat mezi válečným bubnováním Washingtonu na straně jedné a přirozeným sklonem OSN házet flintu do žita na straně druhé.
Jeho pedantický smysl pro pořádek mu nedovolil, aby 27. ledna v poslední zprávě před Radou bezpečnosti Irák neodsoudil za to, že neprojevil "skutečné odhodlání" splnit své závazky.
Na druhé straně neskrývá obavy z toho, že by se svým rozhodnutím mohl podílet na rozpoutání války.
"Nás inspektorů je mezi 250 a 300 a stojíme okolo 80 milionů dolarů ročně. Pokud zvolíte cestu války, budete potřebovat 250 tisíc lidí, zaplatíte 100 miliard a zabijete a zraníte spoustu lidí."
Je zároveň terčem vytrvalé kritiky za to, že jeho komisaři nikdy neprozradí nic o tom, co našli. "Tajné služby pracují pouze jedním směrem," odráží své kritiky poukazem na to, že nesmí svěřovat informace jednotlivým státům.
Na nedůvěru vůči své osobě, vyvěrající především z konzervativních kruhů amerických republikánů, si již stačil zvyknout, přesto ho nedávno překvapila zpráva, že jej prověřovala také CIA.
"Zdá se mi to trochu nadbytečné vzhledem k tomu, že jsem poměrně známá veličina," řekl.
 Šéf mezinárodních inspektorů Hans Blix předložil Radě bezpečnosti OSN první zprávu o postupu prací v Iráku. (26. listopadu 2002) |
