V Evropě jsou nejproslulejšími konkrétní projevy šaríe v podobě drakonických trestů. Nelze se divit, že tam při vyslovení tohoto slůvka lidem vstávají vlasy hrůzou.
Zde je jen pár příkladů z poslední doby:
- Devětadvacetiletou Afghánku Aminu Núrí veřejně ukamenoval k smrti její vlastní manžel loni 26. dubna. Za cizoložství a podle islámského práva šaría.
- Osmadvacetiletého Vahída odsoudil loni v červenci v Íránu islámský soud k oslepení. Během hádky totiž vychrstl kyselinu z autobaterie kolegovi do očí a ten oslepl. Soud ho potrestal podle šaríe.
- A do třetice: před několika dny rozhodl tribunál na území pákistánské Severozápadní provincie, že zloději Ajabu Chánovi bude uťata ruka a noha za krádež ve směnárně. Opět podle práva šaría.
Jak být dobrým muslimem
Jako u mnoha jiných věcí, i u šaríe jde o problém složitější, než to prvoplánově vypadá. Definovat, co to šaría vlastně je, je složitým úkolem pro odborníky.
Zjednodušeně se dá říci, že jde o návodný soubor norem, jak být dobrým muslimem. O jakýsi právní kodex, který stanoví povinnosti věřících vůči Bohu a normy vztahů ve společnosti.
Šaría původně arabsky znamenalo "cesta vedoucí k vodě", tedy cesta k prameni života. Její základy se vytvářely v prvních třech stoletích islámu, šaría přitom do sebe vstřebávala řadu existujících zvyků.
Většina pravověrných muslimů je ale přesvědčena, že šaría se zrodila zcela nezávisle na historických či společenských souvislostech, že byla zjevena podobně jako Korán, a vyjadřuje tedy přímo vůli Boží.
Šária zahrnuje vše
Šaría je velmi široká právní norma, která zahrnuje prakticky veškeré lidské konání. Určuje, jak má člověk vyjadřovat víru k Bohu, ale dotýká se i zcela konkrétních oblastí, které na Západě spadají třeba pod obchodní či soukromé právo.
Šaría nikdy nebyla formálně sbírkou zákonů. Všechny lidské činnosti však zcela nekompromisně třídí do pětibodové stupnice: chování povinné, doporučované, přípustné, trestuhodné a zakázané. A po každém porušení následuje přísný trest.
Což ostatně není nic divného: to, co na šaríi vzbuzuje v "jiných krajích" pohoršení, jsou kruté středověké formy těchto trestů, dodnes aplikovaných.
Zákon nejen fundamentalistů
Dost rozšířená je i představa, že prosazování šaríe je jakousi výsadou muslimských extremistů. Není tomu tak. Právo šaría má v různých zemích různé formy – od volnější po velmi brutální, kterou donedávna uplatňovalo například hnutí Taliban v Afghánistánu.
Velmi striktně pojímají šaríu třeba v Saúdské Arábii nebo v osmi ze šestatřiceti nigerijských provincií. Tam jsou zlodějům opravdu usekávány ruce a ženy přistižené v nesprávném mužském doprovodu jsou bičovány.
Prakticky každý stát s většinou muslimů ale v nějaké podobě principy tradičního islámského práva dodržuje. Autoritě šaríe se v té či oné formě podrobují v podstatě všichni muslimové.
Pravda je, že o šaríi, či o její striktní formě, je nejvíce slyšet tam, kde se prosazují fundamentalisté blouznící o návratu k autentickým kořenům islámu. Ve skutečnosti se však šaría často stává spíše politickou zbraní, prosazovanou z hlediska mocenských zájmů a z touhy muslimské masy pevně ovládat.
