Pane senátore, co rozhodlo?
Za prvé jsem se zhoupl na vlně popularity ODS. Ta mě vynesla, přiznávám to a skutečně se to nedá oddělit. Druhá věc byla naopak nepopularita ČSSD. Zvláště její poslední kroky byly velmi nešikovné a to mně nahrávalo. Lidé chtěli dát najevo, že nechtějí pokračování takové politiky.
Za třetí je kampaň, o které si myslím, že byla jiná než ostatní kampaně. Setkal jsem se s mnoha lidmi, navštívil kolem šedesáti hostinců. Lidé, kteří mě zpočátku odmítali a se kterými jsem hovořil, nakonec byli moji voliči.
Co vás vede k opakovanému zájmu o Senát?
Na univerzitě jsem prošel řadou funkcí, mám za sebou sto padesát odborných publikací a americký patent. Je to spousta práce, kterou mohu zúročit. Mám chuť dělat něco, abych byl prospěšný, a to není to fráze. A že je to potřetí? Žádná výhra není konečná a žádná prohra není fatální. Je třeba umět pokračovat.
A proč stále Senát?
Kolegové mi navrhovali například Evropskou unii nebo Sněmovnu. Já ale nejsem rvavý typ. V Senátu je kultivované prostředí, které mě láká.
Do Senátu vás poslal jen každý desátý volič. To je dost málo, ne?
Samozřejmě. Jsem zklamaný tím, kolik lidí přišlo v druhém kole. Je to způsobeno neoblíbeností Senátu. Lidé možná nepochopili, že Senát nabývá na významu, vrátil některé zákony například o platech policistů a má své místo v politickém systému. Je tam ale kultivované prostředí a média to nezajímá. Lidé o Senátu nevědí. Nezájem mě mrzí. Dalo by se to změnit třeba tak, že by volby byly jednokolové spojené s jinými volbami.
Dovede si představit, že by byl Senát zrušen, jak včera navrhl premiér, prý kvůli nízké volební účasti
Musel jsem se tomu zasmát. Na teletextu jsem četl vyjádření pana Kalouska, že když prohraji fotbal, že přece nebudu rušit hřiště. Já bych se ale zrušení Senátu možná nebránil. Zatím nevím, jak by byl jednokomorový parlament nastaven, ale pokud by bylo všechno zabezpečeno Ústavou, tak bych s tím i souhlasil. Ale na druhé straně si nemyslím, že je špatné, když Senát existuje. Je to skutečně pojistka.
Asi to nebudete slyšet rád, ale řada lidí si myslí, že Senát jako pojistka již několikrát zafungoval. Když například ODS předkládala změny volebních zákonů nebo když čestný předseda ODS a prezident Klaus navrhoval ústavní soudce...
To patří do demokracie. Nemohu říct, že to neslyším rád. Neberu to jako stranickou záležitost, ale obecně jako pojistku proti blbosti. Vím, jak se zákony tvoří, jaký je to stres a jak jsou některé zákony špatné.
Bylo období ve volební kampani, které jste považoval za kritické?
Samozřejmě od ledna, kdy mě kolegové přemluvili, abych do toho znovu šel, jsem pochyboval. Olomouc je výrazná v tom, že má vždy velmi silné kandidáty, což je výhoda pro Olomoučany, ale nevýhoda pro kandidáty. Primátor Tesařík vyčníval nade všemi tím, jak byl viditelný, ostatní jsme to museli nějak dohánět.
Kdy jste se naopak pobavil?
Měl jsem například radost, když jsem někde zavítal podruhé a lidé si mě pamatovali. Dokonce jeden pán, který byl slepý, mě dokonce poznal podle hlasu a zavolal na mě, ať si k němu jdu sednout. Bavili jsme se nikoliv o politice, ale o běžných věcech. To mě potěšilo.
Jako lékař víte, že dnes existují možnosti, jak tlumit bolest, a přesto podporujete eutanazii. Proč?
Především mám životní zkušenosti, kdy jsem prožíval tři měsíce do skonání člověka. Bylo to něco úděsného. Nebylo tam východisko a lidé prosili. Nejde jen o bolesti. Představte si, že víte, co vám je a čekáte na smrt. Ležíte s kolegou, mluvíte s ním, probudíte se a lůžko je prázdné. Není tam absolutně žádná radost ze života. To je důvod. Na druhé straně mám obavy ze zneužití. Současně proto říkám pozor.
Jak chcete hájit zájmy regionu?
Senátor má omezené možnosti lobovat v rozpočtu o nějaké peníze, ale má velké možnosti pracovat v určitých komisích a vysvětlovat, proč je potřeba do regionu, který má vysokou nezaměstnanost a nízké platy, vkládat peníze. Jde o granty a jejich využití. Tvrdím, že kolem peníze jsou, ale je třeba umět se zohnout a granty využít.
Praxe ukázala, že senátoři fungují jako mluvčí lidí, něco jako okresní ombudsmanové. Počítáte s tím?
Určitě. Myslím si, že senátor by měl mít důvěru voličů, kteří ho v regionu volili. Měl by to dělat a já jsem na to připraven.
Senátoři se tak ale často dostávají do sporů s radnicemi či krajem. Jste na to připraven, když kraj ovládne ODS?
Nebyl by to můj první střet. Já mám svou hlavu, své myšlení a mě už nikdo nenapraví. Parlament se na vše dívá drobnohledem, Senát širokoúhlým dalekohledem.
Jaký je vlastně váš názor na krajskou koalici?
Já jsem pro pravicovou koalici ODS a lidovců. Vidím, že je tam většina, která by byla schopná spolupracovat. Nedovedu si dost dobře představit po těch útocích o modrých tunelech, že by teď ODS s ČSSD spolupracovala. Voliči by byli asi zklamaní, zřejmě vycítili polarizaci a volili ODS možná právě proto.
Existuje nějaká konkrétní věc, na kterou bychom se třeba za dva roky zeptali: splnil jste ji, či ne?
Je to zákon o vysokých školách. Byl jsem při jeho tvorbě a vím, jak se tam postupovalo a jaké tam byly chyby. Někdy jsem museli handlovat, vyměnit třeba školné za něco jiného. Je tam spousta chyb. Toto je věc, které bych se chtěl věnovat.
Takže do dvou let předložíte novelu tohoto zákona?
Podívám se, v jakém je to stadiu a případné změny podpořím nebo na nich budu spolupracovat.
V roce 1968 jste byl v KAN. Členové byli po okupaci perzekuováni. Jak se dotklo vás?
Byl jsem jeden ze zakladatelů KAN. Šlo o pokus, aby nestraníci byli rovnoprávní Národní frontě. Skláním se před tehdejším předsedou KAN Kornelem Mankoveckým, který všechny materiály zabavil. Nebyly proto důkazy. Po roce 1968 jsem nemohl do Ameriky, kde jsem získal patent, neměl jsem možnost udělat kandidaturu. Byly to takové drobné ústrky.
Zůstanete na fakultě?
Na univerzitě jsem se neucházel o žádnou funkci, proto mám volné ruce. Mám ale granty, rozvíjel jsem studijní programy, což rázem ukončit nelze. Kontakt s fakultou bych proto zachoval.
V kampani jste měl na náměstí dámskou kavárnu. Dozvěděl jste se něco nového o ženách?
Myslím, že jsem natolik zkušený člověk, že by mě v jednašedesáti už nic nemělo překvapit. Ale byl jsem překvapen, jak jsou ženy schopné člověka podporovat, co jsou schopné udělat. Někdy jsem byl až dojat, jak za mě bojovaly, vyjadřovaly mi podporu, aniž by z toho něco měly. Žen si nesmírně vážím.
