Oba pánové si mohou navíc gratulovat, jací že jsou to kabrňáci. Sice bylo jasné, koho Haidery a Moravci myslí, ale řekli to mnohem obratněji než nešika Topolánek svou osvětimskou lež. Nebudou se muset omlouvat.
Ovšem Berlusconimu naši jízlivci pořád nesahají ani po kotníky.
Když si odmyslíme zpozdilé urážky protivníků, lze říci, že oba tábory vyjadřují jasná a zdůvodněná stanoviska. Přátelé evropského sjednocení čtou ústavu asi takto: je prvním krokem k postupnému omezování vlivu národních států.
Občan se stane občanem Evropy. Němečtí, řečtí a čeští - řekněme - krejčí budou společně prosazovat své zájmy. Podobně jako třeba portugalští, finští a belgičtí obuvníci. Státní zájmy pak mohou (samozřejmě jen demokratickou procedurou) ustoupit zájmům evropským.
Odpůrci ústavy (reprezentovaní hlavně ODS) vidí zradu. Podle nich je ústava květnatou frází, která má zahalit to jediné, oč v dějinách vždy šlo. A sice boj o moc. Velké státy, zejména Francie a Německo, toho využijí, aby vnutily svou vůli malým.
Bruselská vláda tedy nebude vyjadřovat vůli občanů Evropy, ale diktát mocných.
Pozice obou táborů jsou značně nesmiřitelné. V zájmu země by bylo, kdyby byly schopny dospět aspoň k toleranci a třebas minimální, ale praktické vzájemné shodě. Dětinské šermování Haidery a Moravci vede k opaku. Ve sněmovně nechť to klidně jiskří. Ale na úrovni, s nadhledem a s vědomím, že jde o zájem země.