Ale reklamu dělat nesmějí. Jak jinak než útokem na ordinace a pojišťovny mohou na sebe upozornit, napojit se na studnu veřejných peněz? Neeticky se chová především ten, kdo jejich reklamním fintám podlehne. Ten, kdo povolí či předepíše lék X proto, že naplní fond pro služební cesty, dá se "přesvědčit" darovaným rentgenem.
Ataky soukromého byznysu se neodehrávají pouze v medicíně. Jistý penzijní fond třeba získával klienty přes děti ve školách. Učitelé mu pomáhali - za příslib peněz pro školu.
Připadá nám tohle všechno nevkusné? Možná. Zakážeme tedy pro klid duše získávání a ovlivňování klientů v ordinacích, ve školách? Seznam zákazů by byl nekonečný. Etický míč je na druhé straně. Na straně lékařů, aby se nenechali svést odměnami, i kdyby vypadaly sebenevinněji. Na straně škol, aby dealery poslaly pryč.
Etické kodexy nechť si vypracují a hlídají asociace firem, lékařské komory, školy... Stát to neumí. Umí jen prostinké "zakázat - povolit". Příliš hrubý nástroj na pavučinku morálky.
Přesto by bylo naivní spoléhat se výhradně na svědomí, kulturní zvyklosti či odpovědnost jedinců a spolků. Najmě ve zdravotnictví, kde peníze jsou všech a zájem léčit co nejúsporněji není v systému zakódován. I proto si platíme kontrolory.
Říká se jim zdravotní pojišťovny.
