Jan Jařab z odboru pro lidská práva Úřadu vlády označuje dokonce snahy vybavit policii puškami na gumové projektily za nebezpečné. "Jsem kategoricky proti. Gumové projektily mohou člověka zabít. A tam, kde se používají, také zabíjejí." Navíc se podle něj tak tvrdé střety mezi demonstranty a policií budou v Česku jen těžko opakovat.
Rovněž policejní expert, jenž si nepřeje zveřejnit jméno, tvrdí, že lidé, kteří pod vlivem protestů proti MMF horují, aby vnitro nakoupilo pušky na gumové projektily, většinou nevědí, o čem hovoří.
"Existuje několik typů těchto nábojů: některé se svými účinky příliš neodlišují od střely samopalu, jiné člověka zpravidla nezabijí, mohou jej ale těžce zranit," vysvětluje odborník. A dodává: "Přitom existuje česká speciální puška na tenisové míčky s dostřelem třiceti metrů." Pokračování ze str. 1 Vystřelený tenisák útočníka podle policisty povalí, avšak pravděpodobnost těžké újmy na zdraví je velmi malá.
"Zkoušeli jsme to - pokud vás míček netrefí do oka, zůstane po něm zpravidla jen bolestivá modřina," tvrdí policista. Domnívá se, že každému nákupu zbraní by měly předcházet důkladné analýzy, proč je resort vnitra či obrany chce a zda je vůbec využije.
Jen velící důstojník policejních "těžkooděnců", jehož několik mužů utrpělo pod Nuselským mostem v dvouhodinové "palbě " dlažebních kostek několik zlomenin rukou nebo čelistí, považuje Grossovu snahu vyzbrojit speciální jednotky policie puškami s pryžovými projektily za rozumnou.
I on však varuje, že použití těchto zbraní musí mít přísná pravidla: "Když o tom přemýšlím, tak bych pušky na gumové projektily uvítal zejména kvůli psychologickému účinku na militantní demonstranty, jimž bylo minulý týden v ulicích Prahy jedno, zda někoho z mých mužů zabijí. Pokud by věděli, že ty pušky máme, určitě by se chovali mnohem zdrženlivěji." Použití pryžových projektilů chápe velitel "těžkooděnců" jako krajní prostředek k uhájení života policistů. "Rozhodně to není zbraň, kterou by se mělo střílet do davu. Nanejvýše proti chlapovi, jenž je mimo dosah policistů a háže na ně zápalnou lahev," říká důstojník.
S jeho názorem souhlasí špičkový odborník na sebeobranu Václav Hnik: "Někdy mohou gumové projektily pomoci, jindy uškodit. Nasazeny proto mohou být jen v krajní situaci, když jde policistům o život. Policie by tyto zbraně asi měla mít, jenomže v Praze nevyčerpala všechny klasické možnosti - například vodní děla, způsob nasazení "těžkooděnců" či obrněných transportérů," domnívá se Hnik.
Ještě v jednom bodě se tedy odborníci na dodržování lidských práv či policejní experti shodují: při bojích v ulicích Prahy policie nevyužila všech prostředků, které měla, respektive mohla mít k dispozici. "Problematické bylo spojení, zmatků se dopouštěli někteří vyšší velitelé, rovněž těžké techniky mohlo být více," jmenuje namátkou jeden z analytiků.
Pokud by podle něj byly policejní jednotky vybaveny kvalitní výstrojí a někteří velící důstojníci nechybovali, zbylo by na úvahy o puškách s gumovými projektily jen minimum místa.
"Víte, odkud se berou ty laciné a unáhlené soudy o pryžových projektilech?" ptá se Jan Jařab z odboru pro lidská práva. "Lidé si totiž myslí, že na rozdíl od klasické munice pravděpodobně nikoho nezabijí. V některých zemích je tedy používají tak často, že případy úmrtí nebo těžkých zranění jsou naopak velmi četné, přesněji velmi pravděpodobné." Jařab ani nikdo jiný z odborníků, kteří mají výhrady ke způsobu nasazení pořádkových jednotek, však nezpochybňují odvahu a obětavost řadových policistů.
"Oni vyhráli - i když za cenu vlastního zdraví a riskování života. Prohráli jejich někteří nadřízení," doplňuje Jařaba jeden z odborníků.
