Politika lidi oslepuje, zatemňuje jim rozum. Gross je toho pěknou ilustrací: žije v samotě jiného světa, nevidí propast, nad níž tančí, věří svým iluzím a neví, že už ho nikdo nechce.
Pro každého je problémem a přítěží. I jeho nejbližším by se žilo lépe bez něho. Připomíná Jakešovo politbyro v listopadu 1989.
Gross už žádnou krizi nevyřeší, každému řešení je na překážku. Potíže, které vyvolává, jej nakonec z politiky vytlačí. Kdo si vzpomene, v jakých výšinách se pohyboval před několika měsíci, užasne nad tím strmým pádem. Na počátku má miláček politické štěstěny jakési potíže s miliony a byty, s nimiž si čipernější politik poradí, na konci opuštěný zavrženec uprostřed hluboké vládní krize a krize velké politické strany.
Gross je dnes sám, odvrací se od něho i spolustraníci. Přidat se do jeho vlády může být zničující. Je možné, že už žádnou vládu ani nesestaví, natožpak aby žádal o důvěru. A pokud by tu důvěru, čemuž jistě věří, od KSČM dostal a zas řekl, že krize skončila, byl by to konec už definitivní: vládnutí s komunisty by nepřežil ani Gross, ani trosky jeho strany. Přesto se do té jámy nešťastník řítí. Nebojí se vládnout s komunisty a nevidí, že nikdo jiný s ním vládnout nechce, a nevidí tu jámu.
Gross za sebe nemůže – je to výtvor české politické scenerie.Má jediné politické zboží: úsměv, sympatickou tvář a žádný názor. Tomu léta vystačilo k nejvyšší oblibě a popularitě.
Protože nemá názor, nikoho nepohněvá, je milý, mladý, umí se pěkně chovat.
Nebýt všelidové potřeby obdivovat takové prázdné manekýny, Gross by nikdy nevznikl. Nikdo mu dnes nemůže mít za zlé, že obchoduje s prázdnem – osvědčovalo se mu to léta. Může být českým Blairem nebo českým Trockým, klidně také Masarykem, čímkoli chcete, vyhoví vám. Vždycky s milým úsměvem, s všeobecnou sympatickou frází. Je to žádaný typ politika. Právě uvolňuje místo, uvidíme komu. Lidi se rádi klanějí prázdným bohům.
Grossův úpadek začal vstupem do politického provozu. Z neškodného parlamentního intrikána se stal vedoucím organizátorem nejprve vnitra, poté celého státu. Řízení mu nešlo už na vnitru. Úspěšná likvidace Špidly jej katapultovala nahoru.
Gross je obětí ČSSD. Jen strana zmatených obsahů a obrysů, bez přitažlivých idejí a cílů, bez charizmatického vedení může vpustit na špici tak prázdné a prozatímní tělo. Zeman socialistům zbytečně nadává – takto je sám vytvořil, jako stranu slibujících mluvků. Grossova bezobsažnost je toho symbolem.
Socialisté jej nakonec přežijí. Ale to přežití je bude stát dost. Jako nás všechny. Základní znak jejich nynější krize: trapnost. Něco krize přinést může: snad se vyčistí terén od prázdných nádob. Gross není poražené něco, Gross je padlé nic.
