Aniž je nutné snižovat jeho význam, sluší se připomenout, že Česko má na víc.
Kondice ekonomiky teď hraje do karet Grossově vládě. A i když by anglický ekvivalent spojení hrubý domácí produkt, Gross Domestic Product, mohl svádět k domněnce, že s ním má náš premiér něco společného, moc pravdy na tom není.
Tohle úspěšné číslo je tu zásluhou českých podnikatelů, oživení v Evropské unii a ještě víc zahraničních firem a investorů. Taková je pravda, to oni jsou už dlouho českým motorem.
Vlády pak spíše brzdou. Česko, které se příští týden s devadesátými narozeninami Tomáše Bati může rozpomenout na své nejlepší hospodářské roky, by totiž mohlo růst i rychleji.
Přes překvapivě pěkné tempo sousedé na Slovensku i v Polsku a noví členové Evropské unie z Pobaltí zařadili ještě vyšší rychlostní stupně. Je sice pravda, že oni jako hráči slabší než Česko prostě z definice vylepšují formu snadněji, přesto stojí za povšimnutí, co jim tu rychlost dává.
Recepty jsou to jednoduché a notoricky známé - nízké daně, hluboké reformy státních financí, zjednodušování legislativy. To nejsou zaklínací formulky liberálních komsomolců, jak pravicové ekonomy rád častoval Miloš Zeman.
To jsou v celosvětovém měřítku osvědčené postupy. Nejrychleji rostou ekonomiky s nejlepším podnikatelským prostředím a investicemi do vědy a vzdělání. A tady česká vláda hodně dluží.
Česko patří podle studie Světové banky k zemím s nejsložitější podnikatelskou legislativou, bankrotový zákon či rejstříkové soudy jsou národní ostudou. Stejně tak nízké výdaje na vzdělání.
Gross a jeho kabinet mohou některými kroky prostředí zlepšit a ekonomika poroste o něco rychleji. Baťovské úspěchy však přinese jen odvážnější reforma. Kdo k ní najde odvahu?
