Gross se utápěl v nějakém snad jednom milionu kolem bytu, sehrál roli nesmírně trapnou, ponížil sebe i svou stranu a nakonec politicky padl. Ať už záhadný milion kdesi naloupil, či od někoho dostal, nebo mu ho skutečně přinesli andělé, nejvíce do očí bila ubohost, se kterou toto modrooké "předseda vlády dítě" na veřejnosti vystupovalo.
Bylo to skoro tak ubohé, jak ubohé bylo následující policejní vyšetřování, které nic nevyšetřilo, což je u nás standard. Všichni jsme se pobavili, Gross padl, jednoduchá otázka jemu položená na začátku zůstala nezodpovězena dodnes: Kde jste vzal, pane, milion?
Celá trapná ostuda posloužila dramatičce Klestilové k vynikající satiře. Všichni ostatní, zejména ti, kdo chtěli vysvětlení záhady, utřeli hubu. Teď nás čeká totéž.
Grossova samolibá slepota
Celá historka se zmodernizovala – místo igelitky a strýce jsou investiční společnosti, místo podivínského upalovače směnek Slovensko, Němci, šero a tma, která lítá z konta na konto.
Všelijaké stíny, které dávají (prý) Grossovi bezdůvodně peníze, které by jinému nikdo nedal. Stejná Grossova samolibá slepota. Naparuje se, že vše vysvětlil v době, kdy je vše nejtemnější, usmívá se a netuší, že je s ním konec.
Všelijak se to bude zadrhávat, cyniky to pobaví, ale proč, proboha, musíme být ustavičně vystavováni takovým nestoudnostem? Ať už Gross zkombinuje společností a investorů a zemí a dobrodinců, kolik ho napadne, základní otázka, která v prvním kole zněla na milion, zní teď na milionů desítky nebo i stovky.
Gross nakonec prodá své neprodejné akcie a bude mít v rukou miliony z prodeje. Řekne se, koupil za sto, prodal za dvě stě a už je doma sto legálních. To je nejspíš jediný logický smysl této nejnovější aféry. Legalizovat velké peníze.
Gross má v tomto podnikání, jako mnozí před ním, za ním a po něm, dobré společníky. Orgány činné... atd. Je skoro jisté, že po vleklém, bezbarvém vyšetřování nebude zase, jako už tisíckrát, nic zjištěno.
České politické a hospodářské temnoty nejsou sice příliš vynalézavé, ale vynalézaví nejsou ani jejich státní pronásledovatelé.
Krade se všude, tak co
Možná je třeba sednout si až na dno věcí – v české zemi pravděpodobně krade skoro každý, tak nemůže nikoho ani udivit, ani pobouřit, že se krade i nahoře. Co dole leží, taky lidi utrhnou, ulomí, odnesou, nebo když je to přišroubované, alespoň podupou.
Grossova odpovědnost bude nakonec zas jen tzv. politická. Na tu on se může s chutí už vykašlat. V ČSSD panuje úvaha, že ta Grossova aféra je řízená a nasazená někým poté, co jim stouply preference. Možná je to obráceně – preference stouply, protože si lid řekl, to je šikovná strana, to je šikovný pan Gross, jak si pěkně nahospodařil miliony.
Píšeme teď sice o Grossovi, ale každý ví, že píšeme o všech. Gross je vděčný i jako divadelní námět – balet igelitek, poletování kont, dětská tvář podezřelé osoby. Ostatní případy tolik nepobaví. A že jich je.
Zvykněme si, že páni nahoře kradou už skoro tak jako lidi dole. Toto skeptické psaní by mohl narušit jen objev – vysvětlení, jak to přišlo, že Gross tak pěkně nahospodařil miliony.
Gross, kterého z nějaké pracovní dovednosti a intelektuální síly podezírat nelze. Žijeme však v pohádce, jakou umí napsat jen česká politika – chudý chlapec z lokomotivy milionářem. Sám Marx věděl, že toto správné není.
