Buď se chce pochlubit naprosto mimořádným úlovkem, například nějakým mezinárodně hledaným teroristou. Nebo chce oznámit, že se země dostala do stavu ohrožení.
Jestliže pak předstoupí před veřejnost pouze s tím, že pořádá běžný zátah na nevěstky a pasáky, co si máme říci? Že si z nás dělá legraci?
Ministr si samozřejmě legraci z veřejnosti dělat nesmí. Přesto by to byla pro Grosse přátelštější verze. Pravděpodobnější je však tato: Při snaze zavést pořádek na silnicích monstrózní akcí Kryštof selhal. Policisté trhali pokutové bločky, ale minulý víkend umřelo na silnici šestadvacet lidí. Gross breptal o šílené tečce, policejní velitelé to dokonce sváděli na změnu počasí.
Ani slovo o tom, co udělají pro ochranu lidských životů. Přehnaně dramatické vyhlášení akce Fantine tak lze nejlépe chápat jako zakrývací manévr.
"Ukážeme lidem, jací jsme kabrňáci," říkal si asi Gross, "na Kryštofa pak zapomenou." Vybral si k tomu sice chvályhodnou, ale běžnou policejní práci. Šťáry v pololegálních veřejných domech sice dělat má a musí, pokud možno však utajeně a určitě už bez velkého halasu.
Gross však nejspíš uvažoval jinak: Když pošlete čtyři tisíce policistů do veřejných domů, nemůže se vám prostě stát, abyste aspoň nějakou malou rybu nechytili. A bude se čím chlubit. Jenže týden po nezdařené akci Kryštof vyhlíží takové chlubení dětinsky.
Zdá se, že Gross ztrácí smysl pro realitu. V opojení vnitrostranickou mocí a popularitou si patrně myslí, že lidé mu uvěří, že když bombastickým způsobem vyhlašuje bombastické akce, řídí dobře i resort vnitra. Jenže to tak není.
Je nyní na Vladimíru Špidlovi, aby občanům sdělil, co soudí o tom, kdy se mají oznamovat šťáry v nevěstincích. Hlavně by však měl sdělit, jaké úkoly uložil svému ministrovi vnitra. Díky špatnému řízení policie se totiž Gross stává z hvězdy slabým článkem jeho vlády. A bez přesných úkolů si zjevně neví rady.
