Dezorientovaný soupeř nevěděl, co se děje, a dostal gól.
Stanislav Gross také uvažuje o fintě. Což takhle spojit hlasování o důvěře vládě například se zákonem o snížení daní? Ten by přece museli podpořit sociální demokraté.
Ale proč by ho nepodpořila i Unie svobody? Pavel Němec a Karel Kühnl přece hledají každou záminku pro to, aby zůstali ve svých křeslech. Teď by dostali krásný argument: kolegové unionisté, my máme pohřbít zákon, který pomáhá lidem?!
V pokušení by byli i komunisté - návrh odlehčuje hlavně těm nejchudším. A v parlamentní debatě by bylo možno spílat křesťanským a občanským demokratům jako těm, kteří mají na mysli jen prospěch těch nejbohatších.
Mohla by taková finta vyjít? Jen za předpokladu, že politici už úplně zapomněli, proč vládní krize vypukla, a nevidí, co si o ní myslí veřejnost.
V pondělí připomněl podstatu věci prezident Klaus, když opět nepřijal demisi ministrů za KDU-ČSL. V rámci svých pravomocí postupuje proti premiérovi tvrdě a dává najevo, že žádná varianta krom Grossova pádu ho neuspokojí.
Prezidentův tlak je oprávněný. Ať už Stanislav Gross spojí důvěru v kabinet s čímkoli, stejně se neobejde bez podpory komunistů. Ta je nepřijatelná pro ostatní parlamentní strany stejně jako pro značnou část ČSSD. Pan Gross tedy nemůže sestavit žádný stabilní kabinet, který by byl schopen rozumně pracovat do řádných voleb.
Hlavní důvod zůstává stále tentýž. Premiér nedokázal vysvětlit nejasnosti kolem svého rodinného majetku, a je proto nedůvěryhodný a neschopný politické akce. Proto také může fintami jen zápas prodlužovat. Vyhrát může pouze za předpokladu, že demokratické politické strany rezignují na to ctít základní pravidla.
