Stanislav Gross slíbil ve věcné rovině totéž, co náš hypotetický Kajínek.
Jeho žena předá načas podnik s problematickým ručením advokátům. On sám si půjčí od banky a splatí strýci problematický dluh.
Nezmění se nic na tom, že pan Gross nedokázal uspokojivě vysvětlit, kde vzal peníze na byt, a veřejnosti předkládal neuvěřitelné historky. Ani na tom, že jeho žena získala pohádkový úvěr, za který se jí zaručila přítelkyně podezřelá z podvodu.
V politické řeči se poví: Premiér situaci ustál. Sám pan Gross, který koktal a tvářil se zmateně, když měl vysvětlit jednoduché věci kolem bytu, se na půdě politiky úplně mění. Tady je doopravdy doma.
Miroslav Kalousek na něj zaútočil, premiér se jen přikrčil a vyráží do protiútoků. Tak vláda je prý kvůli mně neschopná akce? Co vy na to, mí křesťanskodemokratičtí ministři Svobodo, Ambrozku a Šimonovský? Pokud sdílíte mínění pana Kalouska, přece se mnou nemůžete pracovat!
Postavil je před Sofiinu volbu. Mají si vybrat mezi stranou a vládou. Ani snad nevěří, že past sklapne, ale proč to nezkusit? Premiér za sebou cítí nevídaně jednotné poslance ČSSD. Loajalitu mu hlasitě vyjadřuje i vyzyvatel Škromach, podrážděný Kalouskovými intrikami.
V třesku politického souboje má zaniknout, že Stanislav Gross přijal podmínky. Jeho žena načas upouští od podnikání, on uhradí údajný dluh strýci. Hlavně však má zaniknout otázka: Proč na toto sice nijak těžké, ale přece jen ponižující ultimátum přistoupil, když je podle něj vše v pořádku?