Gross: Program ČSSD nezradím
Vážené delegátky, vážení delegáti, dámy a pánové,
já vám chci říci, že zřejmě nevyčerpám 20 minut, které mám k dispozici, protože si myslím, že včera jsem řekl tomuto sjezdu to podstatné, co jsem říci chtěl, jak o dosavadní práci, tak i o věcech, které jsou před námi, a o směřování politiky sociální demokracie. Chci vám říci pouze pár věcí, které jsem přesvědčený, že je potřeba v tento okamžik sdělit. A začnu tedy tím, co včera někteří z vás v průběhu rozpravy zpochybňovali.
Začínám tedy tím, že vám chci sdělit, že jsem sociálním demokratem a jsem sociálním demokratem z toho důvodu, že mi nejsou lhostejní lidé, jsem sociálním demokratem, protože chci pomáhat slabším a jsem sociálním demokratem, protože mi vadí nespravedlnost. A do sociální demokracie jsem vstupoval v roce 1989. V okamžiku, kdy strana byla obnovena z toho důvodu, že hodnoty, o kterých jsem hovořil jsou hodnoty, které zastávám a chci vám jasně říci, že tyto hodnoty budu zastávat, ať dnes rozhodnete jakkoli a budu pro sociální demokracii dělat v budoucnu, ať ta dnešní rozhodnutí budou jakákoliv. Já jsem přesvědčený, že přes všechny rozpory, přes všechny rozdíly, které tady zaznívaly, vážení přátelé, je stále mnohem víc těch věcí, které nás spojují než těch, které nás rozdělují. A chci vám také jasně říci, že jsem přesvědčený, že mezi sociální demokraty nepatří nenávist, měli bychom mezi sebou mít navzájem úctu a měli bychom se respektovat. A právě proto vám také říkám, že se nebudu na nikoho zlobit, pokud se rozhodne Stanislava Grosse nepodpořit, protože těch důvodů, motivů, které můžete mít v tomto směru, je hodně. Stejně tak budu vděčný každému, kdo se rozhodne mne podpořit, protože si myslím, že je stále dost věcí, které mohu pro českou sociální demokracii udělat a myslím si, že je stále dost věcí, které musíme udělat pro Českou republiku, abychom dokončili náš stávající mandát této současné vlády České republiky.
Chci vám také říci, že jsem nikdy primárně netoužil po nejvyšších funkcích a často jsem také v minulosti zdůrazňoval, že jsem stále ještě příliš mladý na tak velkou zátěž, kterou přináší post předsedy silné politické strany, zátěž, jakou přináší post předsedy vlády. Pravdou ale je, že v polovině loňského roku byly události, na které si jistě všichni dobře vzpomínáte a já jsem tehdy stál před poměrně rozhodující otázkou. Zda přijmu výzvu, kterou jste chtěli, velká většina z vás, abych přijal, nebo zda zůstanu opět stát za bukem a budete si o mně říkat, že nejsem schopen převzít odpovědnost. Samozřejmě je na vás v tuto chvíli, abyste hodnotili, jak jsem s touto odpovědností naložil a je to dobře, že můžete hodnotit, protože v demokracii přichází chvíle, kdy politici mají skládat účty a kdy mají také říkat, co nového jsou schopni nabídnout. V té naší politické periodě ten okamžik přichází nyní, v té státní politické periodě přijde v příštích volbách. A já si myslím, že skutečně je stále dost věcí, které sociální demokracie může nabídnout a které v tuto chvíli mohu nabídnout i já sociální demokracii.
Chtěl bych začít tím, o čem se zde hodně debatovalo, o tom, jestli doleva, doprava, rovně nebo dozadu. Každý z vás, kdo jste zde diskutoval na toto téma nebo velká většina z vás, pronášela na toto téma různá stanoviska. A já vím, že někteří z vás se mi snaží dát nálepku někoho, kdo stranu táhne kamsi do středu, snaží se mi dát nálepku někoho, kdo chce dělat program ODS nalakovaný na růžovo, dokonce jsem zaznamenal výroky „ODS s lidskou tváří“ a podobně. Já vám chci, přátelé, všem jasně říci, nic takového dělat nebudu a nic takového dělat nechci. Byla by to zrada sociální demokracie a byla by to zrada našeho programu i hodnot, na kterých sociální demokracie dlouhodobě stojí. A považuji trochu za úder pod pás, když se mi tady toto někdo snaží podsunout. Já jsem totiž přesvědčený, že levicová politika se nedělá tím, že se vykřikují levicová hesla. Levicová politika se nedělá ani tím, že budeme říkat, my se nebojíme spolupráce s komunisty, abychom po nějaké chvíli říkali, my budeme „bijci“ komunistů. O tom přece levicovost vůbec není. Levicovost je v úplně jiných věcech. A já volím ten politický přístup trochu jiný. A řekněte, jestli je správný nebo ne, budete mít možnost se vyjádřit ve volbách. Já si myslím, že o té levicovosti je někdy lépe méně mluvit a někdy v ní trochu více dělat skutečnými kroky v reálné politice. A já bych chtěl, aby sociální demokracie dokázala oslovit i trochu někoho víc, než své klasické voličské vrstvy. A myslím si, že dnes těch 14 % lidí, kteří nás stále podporují, je asi to, co se dá nazvat pevným sociálně demokratickým jádrem. A pokud je to pevným sociálně demokratickým voličským jádrem tak sice není to těch
30 %, které bychom každý chtěli mít, ale je to dobrý základ, se kterým se dá hospodařit a na kterém se dá stavět. A teď ta klíčová otázka je, odkud chceme stavět na tento pevný základ? A já jsem, vážení přátelé, přesvědčený, že stavět na tento základ by se nejvíce mělo od těch lidí, od těch voličů, kteří dneska o sobě sice neříkají, že jsou levicoví, ale když se podíváte na hodnoty, které vyznávají, tak se to dá těžko nazvat jinak nežli vnitřní levicový přístup od srdce. Protože srdce české veřejnosti, velké části české veřejnosti, bije nalevo, ať si říká kdo chce, co chce. Ti lidé si to třeba mnohdy nepřipouštějí, protože mají v životě úplně jiné starosti, potřebují si zajistit práci, mají strach o to, jestli se jejich děti dostanou na školu nebo jestli na to jejich rodina bude mít, jestli nepřijdou o střechu nad hlavou, mají starost o to, co s nimi bude až budou mít nějaké vážné zdravotní problémy a co s nimi bude až budou v důchodu, jestli jim důchod stačí na nějaký solidní životní standard. A přitom čeští občané jsou skromní, nechtějí toho zase tak mnoho, ale chtějí mít elementární jistotu. A ta nejistota jim dnes vadí více, než momentální životní úroveň. A myslím si, že v tomto směru by měla politika sociální demokracie oslovovat právě tyto skupiny lidí, kteří trochu méně o politice každodenně přemýšlejí, ale starají se o běžné životní potřeby a o běžné životní problémy. Je velmi zajímavé sledovat hlubší rozbory sociologické o mínění naší veřejnosti a nacházíme v nich velké množství rozporů. Na jedné straně lidé velmi neradi přiznávají, že jsou levicoví nebo velká část lidí to nerada přiznává, a na druhé straně, pokud mají odpovídat na otázku, jestli chtějí zadarmo školství, jestli chtějí zadarmo zdravotnictví, jestli chtějí, aby všechno řídila volná ruka trhu a na řadu dalších otázek, tak velká část těchto lidí, přátelé, odpovídá velmi blízce, velmi blízce našim programovým cílům a našim hodnotám, které my, jako sociální demokraté, zastáváme. Myslím si, že méně těmto lidem bychom měli vnucovat, že jsou levicoví a více bychom pro ty lidi měli dělat. A já jsem přesvědčený, vážení přátelé, že když se podíváme na činy všech tří sociálně demokratických vlád a i té poslední a i těch věcí, které máme připraveny a jsou v běhu, tak jsou to, přátelé, levicové skutky a je to levicová politika, kterou děláme. A musíme ji dělat i dál. Ale musíme mít, přátelé, méně hesel a více skutků. Protože myslím si, že těžko nelze nazvat levicovou politiku, která vede ke zvýšení progrese v daňové soustavě, ale ne tím směrem, že bychom někomu daně zvyšovali, ale snižujeme daně lidem, kteří mají menší nebo střední příjmy. Ale ta progrese se rozšiřuje a natahuje. A jestli mi někdo budete tvrdit, že to není levicová politika, tak potom pojďme diskutovat někam jinam a jsem přesvědčený, že na nějakém užším fóru jsme schopni jednoznačně prokázat, že to je levicový přístup k politice. Co jiného, přátelé, než levicová politika jsou věci, které jsme udělali pro rodiny s dětmi. A teď nechci tady vyjmenovávat jednotlivé věci, které byly zakotveny ve vládním programu a které se v loňském roce podařilo zrealizovat a už nám z nich zůstává prakticky jedna jediná věc, kterou potřebujeme dokončit v tomto volebním období. Co jiného, než levicová politika je náš zápas o to, abychom zachovali veřejné, respektive všeobecné zdravotní pojištění a všem dostupnou zdravotní péči. Základní, ale i tu, na kterou dnes lékařská věda dosáhla, a která by se třeba mohla nazývat nadstandardní. O to se snažíme a o to vedeme velmi tvrdý politický zápas. Ale nepleťme si to s tím, když hledáme v tomto systému úspory, pokud to nejsou úspory na úkor těch, kteří potřebují pomoc, kteří potřebují péči, tak to stále je levicová sociálně demokratická politika. A stejně tak bych mohl hovořit o sociálních systémech.
Vážené přítelkyně, vážení přátelé, sociální stát je ikonou sociální demokracie a musí zůstat ikonou sociální demokracie. A to i sociální demokracie naší, která bojuje v jiných podmínkách nežli třeba naši kolegové ve Skandinávii nebo naši kolegové v Německu. Ale jsem přesvědčen, že tento zápas můžeme zvládnout a jsem přesvědčen, že jsme schopni zachovat v České republice model moderního sociálního státu. Jen je otázka, jestli nemusíme trochu jinak přizpůsobit nástroje. Jestli nemusíme využít některých jiných nástrojů, které dnešní doba dává. A já jsem přesvědčený, že když se hovoří o modernizaci sociálního státu, vůbec nejde o jeho demontáž, alespoň v mém pojetí nejde o jeho demontáž, v mém pojetí, když se hovoří o modernizaci sociálního státu tak jde o to, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda prostředky, které věnujeme do sociální soudržnosti, jestli jsou dobře investované. Abych byl přesný, tak si myslím, že bychom postupně měli výdaje na sociální soudržnost přenášet z té současné podpory, z toho současného řešení, řešení následků sociálních nerovností do odstraňování příčin, do podpory vzdělání, do podpory celoživotního vzdělávání, do podpory vědy, výzkumu a řady dalších věcí. Tedy jít tou cestou, kterou jdou dnes moderní sociální demokratické strany a prosím vás, nejde zdaleka jen o Labour-party, to je skutečně trošku jiný příběh, protože ta země má trochu jinou historii a jiné podmínky. Touto cestou, vážení přátelé, jdou dnes skoro všechny sociálně demokratické strany v Evropě a já se účastním těch debat lídrů sociálně demokratických stran v posledním půl roce a stejné věci řeší naši přátelé ve Švédsku, v Německu a snaží se jít stejnou cestou, kterou já v tuto chvíli navrhuji. Není to žádné kopírování cesty, kterou prosadil v Británii Tonny Blair, je to pouze hledání inspirace v přístupech, které zvolili naši přátelé při řešení podobných problémů. A byl bych rád, kdyby toto byl přístup sociální demokracie v budoucnu, ať už to vaše personální rozhodování dopadne jakkoliv.
Chci vám říci, ještě několik věcí. Chci vám říci to, že události těch posledních týdnů a měsíců mě vedou k tomu, že skutečně se snažím mnohem více uvažovat o smyslu svého působení, působení jak „v“ a „pro“ sociální demokracii, svého působení ve směru k veřejnosti a také svého působení pro Českou republiku a pro český stát. A já vám chci říci, že kdybych měl své pocity vyjádřit jednoduchou větou, tak bych vám řekl, že se snažím a musím snažit v poslední době ještě více než kdykoliv předtím vnímat větší odpovědnost a větší pokoru. Udělat nějaká laciná teatrální gesta by možná někomu připadalo jako správné, možná by tomu někdo zatleskal, ale znamenalo by to přátelé, že nebudeme mít šanci již nikdy v budoucnu rehabilitovat a obhájit to, co v tuto chvíli je všechno kladeno na mou hlavu. A já si myslím, že nepochybně dochází k tomu, že při tom ataku na mě je to spojováno se sociální demokracií. A myslím si, že je v tomto směru mou povinností před vás předstoupit, požádat vás o důvěru, říci vám, že mám stále sílu a chuť pokračovat ve své práci a je na vás, jak se rozhodnete. Já, jak jsem řekl, budu jakékoliv vaše rozhodnutí respektovat a budu po jakémkoliv takovémto rozhodnutí pokračovat v práci pro sociální demokracii. Ale kdybych před vás nepředstoupil, myslím si, že by to znamenalo mnohem více než jenom to, že uteču z boje. Myslím si, že by to znamenalo svým způsobem přiznání toho, že celý ten sociálně demokratický projekt včetně Stanislava Grosse, byl bludem před českou veřejností. A sociálně demokratický projekt, vážení přátelé, žádným bludem před českou veřejností není. A udělám vše pro to, abych důvěru jak vás, tak důvěru veřejnosti a také důvěru médií, protože bez nich se neobejdeme, v budoucnu získal zpátky a to zdaleka nejen pro sebe, protože já už o žádnou lacinou popularitu nestojím, ale především pro sociální demokracii. A jsem přesvědčen, že tou věcnou politikou jsme schopni toto společně dosáhnout.
Chci se zmínit o několika věcech, které tíží stranu, které tíží sociální demokracii. My si stále stěžujeme na to, že málo diskutujeme, myslím si, že to až tak pravda není, ale pravdou je, že na těch rozhodujících fórech se příliš často zabýváme procedurálními záležitostmi, personálními záležitostmi a mnohem méně zůstává času pro politickou debatu. A myslím si, že jestli je před námi nějaký úkol pro nadcházející období, tak je to změnit způsob práce, který máme při přípravě různých konferencí, při přípravě různých našich výborů a máme také povinnost více čelních funkcionářů dostat dolů, dostat k vám, do místních organizací, okresních organizací, krajských organizací. Toto je úkol pro nové vedení, protože jen tak můžeme chtít, abyste byli více identifikováni se stranou a s politikou, která je mnohdy vystavena větší palbě a abychom také my měli nějaké korektivy od vás, protože kdo jiný, nežli vy, na vašich členských schůzích, byste měli nám říkat, co si myslí lidé, a co bychom měli ve své práci korigovat. Takže chci tady přijmout jakýsi závazek, že od nového vedení, očekávám, že v týmu bude takovouto práci dělat a bude na takováto vaše jednání jezdit mnohem častěji než do současné doby. Pokud se zeptáte, proč jsme to tak nedělali doposud, tak je zapotřebí říci, že my jsme neměli k tomu mnoho příležitostí. Za prvé vedení sociální demokracie bylo neúplné, protože po událostech v loňském roce se nám několik výrazných nebo klíčových figur z vedení sociální demokracie vytratilo a v tom politickém vedení nás mnoho nezůstávalo. Očekávám od tohoto sjezdu, že pokud zvolí vedení, tak to bude vedení, které bude schopno v týmu tuto práci vykonávat a bude na to mít také klidnější politické prostředí. Protože, co nás provázelo ten poslední půlrok. Provázela nás příprava voleb, provázelo nás zvládání krize, která byla v létě, sestavování nové vlády, hlasování o důvěře vládě a řada dalších věcí. Nebyl, vážení přátelé, čas na normální politickou práci vzhledem k těm vnějším okolnostem, které tady byly. Máme před sebou zhruba rok a čtvrt, který můžeme využít k normální politické práci dovnitř strany, ale máme šanci, a to především, ho využít také k normální politické práci do veřejnosti. A já když jsem tady včera, vážení přátelé, hovořil o tom, že naším úkolem je přetavit ty dobré výsledky hospodářské politiky do reálných životních situací většiny obyvatel, tak to si myslím, že je ten hlavní úkol, který v následujícím období máme. A W. Komárek tady hovořil o tom politickém kontextu, o tom, že my neděláme tolik politiky, jako že jsme příliš technokratičtí. Já tuto výtku beru, možná že jsme se v minulosti skutečně spíše zaměřovali na ty statistiky a na věci, které normální lidi neoslovovaly. Ale bez těch reálných výsledků bychom to těžko přetavovali v to, v co to nyní sociální demokracie přetavit potřebuje. To je reálné věci, které doputují až k lidem. A to je ten důvod, proč se nás snaží dnes z té vládní odpovědnosti odstranit. ODS celou dobu měla taktiku, že tvrdila, že vláda sociální demokracie je nekompetentní. Říkali to celou dobu, dnes již toto neříkají, ale snaží se zpochybňovat personálně. Myslím si, že jediná rozumná odpověď je začít dělat věci, které se budou dotýkat konkrétních lidí a které přesvědčí každého, že děláme levicovou politiku, ale politiku realistickou a odpovědnou. A to je politika, kterou můžete očekávat ode mne. Děkuji za pozornost.
