Její hospodářské výsledky i ambiciózní podnikatelské záměry majoritního vlastníka, kterou je skupina kolem Třineckých železáren, svědčí rozhodně spíše pro vyšší odhad hodnoty čerstvého Grossova majetku.
Tvrzení, že jde o rodinnou investici, do které nikomu nic není, lze jednoznačně odmítnout. Jde zcela nepochybně o transakci neobvyklou a podezřelou.
Grossův osobní majetek nemohl činit ani těch dvacet či třicet milionů, které stál údajně nákup akcií od expremiérova přítele a bývalého náměstka ministra průmyslu Sýkory. To ani slušné příjmy advokátních koncipientů nepokryjí.
Koncipient milionář?
Gross oficiálně prohlásil, že transakci financovala finanční společnost, která podobný produkt standardně nabízí. Autor tohoto textu může s plnou odpovědností vyplývající ze zkušenosti říci, že podobný produkt standardně nenabízí žádná finanční instituce v ČR a nejspíše ani na světě a tvrzení bývalého předsedy ČSSD se nemůže zakládat na pravdě.
Půjčku na minoritní podíl ve společnosti, která se volně na trhu neobchoduje, nevyplácí dividendy a neexistuje ani nějaká smlouva o vyplácení podílu na zisku s většinovým akcionářem, lze totiž poskytnout pouze proti jinému ručení. Nebo je nutné doložit dostatečný a zaručený jiný zdroj příjmů na splácení úvěru.
Je třeba si uvědomit, že i z třicetimilionového úvěru je nutné platit minimálně úrok ve výši přesahující jeden a půl milionu ročně. Koncipientů s ročním čistým příjmem převyšujícím tuto částku moc nebude.
Navíc pokud by to u dosud neznámé finanční instituce byl opravdu standardní finanční produkt, bylo by obdobných milionářů plné pražské Jižní Město a tato firma by nejspíše obhospodařovala stovky miliard nesmírně rizikových aktiv a byla by zralá na bankrot.
Stanislav Baby Gross
Je proto vysoce pravděpodobné, že Gross buď získal svůj stamilionový majetek za hubičku, nebo mu nákup financuje instituce, která mu musí být za něco vděčná, a tudíž poskytuje velmi nestandardní podmínky, či jde o praní špinavých peněz.
A v takovéto situaci se lze jen těžko vyhnout podezření, že za výnosnou investicí jsou "zásluhy" o podnikání některých podnikatelů v době, kdy ten upřímný Stanislav z billboardů, zvaný v politických kuloárech Baby, byl fakticky nejmocnějším mužem v zemi.
To období se datuje někdy od roku 1999 do jeho pádu po "bytové show" v roce 2005. Dokázal sevřít do stranických kleští Miloše Zemana, pak zpovzdáli řídit kabinet Vladimíra Špidly a po jeho neodvratitelném pádu se musel sám postavit do první linie, a tu neuhájil na déle než pár měsíců.
Za svého nástupce a nositele své pochodně si vybral Jiřího Paroubka, který mu však velmi rychle přerostl přes hlavu.
Kolem osob, které se točily kolem firmy Moravia Energo, je možné nalézt spoustu souvislostí s rozhodováním vlády v osmi letech vládnutí sociální demokracie a je velmi ošemetné hledat "Babyho parťáka" na základě dosud známých dokumentů. Nějaký tam však existovat bude.
Jestliže policie od pondělka, kdy informace o této kauze zveřejnil týdeník EURO, nešetří, zda nedošlo ke spáchání nějakého trestného činu v podobě daňového úniku, úvěrového podvodu, úplatku či praní špinavých peněz, neplní své zákonné povinnosti, protože to podezření zcela evidentně vzniklo.
Vyšetřování nepochybně začne. A pak hasta la vista, Baby. V lepších časech, kdy se už nebudeme bát, že jsou nastolovány nové normy, podle nichž se premiér po pár měsících v soukromé sféře náhle může stát třeba i miliardářem, aniž vyhraje v loterii.
