Pro ministra, který stojí v čele akcí typu Kryštof, jehož vláda chystá na občany drakonické tresty za malicherné přestupky, který má jménem vlády představovat soubor občanských ctností, jelikož právě vede ministerstvo ctnosti, je to přistižení holou tragédií.
Reagovat může čestně: abdikovat. Pokud to neučiní, dopustí se hanobení své vlády, své politické strany a sebe. Má v dezolátním stavu policii, řídí reformu státní správy, která připomíná kocourkovskou pohromu, vsadil se o hlavu, že se nezvýší počet státních zaměstnanců, zvýšil se a on hlavu stále má.
To vše jsou výkony státního úředníka, podle jedněch špatné, podle jiných skvělé. Prosím, to je věc politických sporů, názorů a událostí. V té či oné míře prožívají je všichni politici ve funkcích. Znáte to sami: pro jedny je pan ministr gauner, pro druhé anděl.
Valit se městem osmdesátikilometrovou rychlostí i přes přechody pro školáky je něco jiného. Je to náhlá smrt politika. Gross může říkat, že jej vpřed žene neodkladný státní úkol. Nemá pravdu.
Jeho státním úkolem je sdělení, že zákony a pravidla platí, protože mají smysl. Stát vždy může deset minut počkat, nebo může Gross o deset minut dřív vstát. Co tento přehmat znamená? Že ministr vnitra může beztrestně pohrdat zákonem.
Chce vybírat drastické pokuty, a přitom on sám... atd. Až vás jeho lidé chytí, nic jim neplaťte! Běžte si chytit ministra, poraďte policistům. Gross voličům říká: Co je dovoleno nám bohům, není dovoleno vám.
Vy, obyčejný pane, který dostanete díky nemilosrdnému ministrovi pět tisíc pokuty za zapomenutý řidičák, zvykněte si, vy nejste pán. Kdyby byl Gross ministrem mlýnů, prosím, pokrytecky dá potrestat svého šoféra. Je-li ministrem vnitra, sám se musí odstranit.
Ne-li, posílí svět, v němž je vše jedno, zákon pro smích a policajt za pět stovek. Z takového světa se musí zejména ministr zbláznit. Otestujme náš svět. Co bude s Grossem dál? Uchytí se lidový vtip, jak jede Gross krajinou a náhle říká řidiči: Hochu, přidej, bude škola...