Jako prvnímu porevolučnímu ministru vnitra se mu podařilo zlomit chronickou nedůvěru lidí v policisty: při zásahu během zářijového zasedání finančníků. I když je mu jen jedenatřicet let a v životě nebyl ničím jiným než politikem, vede si nadmíru zdařile.
Jeho tah na bránu politiky začal už v jedenadvaceti letech, když vstoupil do sociální demokracie. Ještě v tomtéž roce se vypracoval na předsedu Mladých sociálních demokratů. O dva roky později se stal za ČSSD poslancem. Na tento post byl zvolen třikrát za sebou v letech 1992, 1996 a 1998. V roce 1995 už zastával funkci předsedy poslaneckého klubu a ve volbách o rok později byl lídrem strany ve středočeském kraji. Předčasné volby v roce 1998 ho vyšvihly do křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny. Od letošního dubna je místopředsedou ČSSD a ministrem vnitra.
Jako absolvent dopravní průmyslovky nebyl přitom do politiky dobře vybaven. Svůj handicap srovnal loni v červnu, kdy promoval na Právnické fakultě Univerzity a získal titul magistr.
Je podruhé ženatý. Poprvé se ženil, jak sám říká, těsně po vojně z mladické nerozvážnosti. S druhou manželkou Šárkou, rozenou Bobysudovou se seznámil v poslanecké jídelně. Vzali se v roce 1996. Před třemi lety se jim narodila dcerka Denisa.
 Po krátké poradě se mluvčí resortu Gabriela Bártíková rozhodla, že odpovědi ministra vnitra Stanislava Grosse bude zapisovat sama, 27. října. |
 Ministr byl dochvilný, k počítači usedl přesně v osm hodin ráno, 27. října 2000. |
 On-line rozhovor probíhal v jedné z ministrových kanceláří, 27. října 2000. |
 Ministr vnitra Stanislav Gross diktuje odpověď Gabriele Bártíkové, mluvčí ministerstva, která se rozhodla dělat mu protentokrát písařku, 27. října 2000. |
