Z mateřské 21. základny taktického letectva v Čáslavi první skupina českých vojáků odletěla krátce po deváté ráno. Do operace se zapojí 75 členů armády místo původně plánovaných 50. Náklady na misi budou 33,2 milionu korun, tedy proti předpokladům asi o 11,3 milionu vyšší.
Ve čtvrtek na ostrov odletí také čtveřice letounů JAS-39 Gripen. Ještě nad českým územím se k nim připojí italský tanker KC-767, který předtím zamíří na letiště v Pardubicích pro náklad a zbytek jednotky. Během přeletu využijí čáslavští piloti létající tanker k doplňování paliva.
V rámci mise NATO budou čeští letci od října do prosince chránit vzdušný prostor Islandu. Takzvaný Air Policing budou provádět z islandské základny v Keflavíku.
Lety ruských bombardérůPřelety ruských strategických bombardérů Tu-160 a Tu-95 nad Tichým oceánem, Arktidou, Atlantikem, ale i Evropou byly za studené války běžné. Od roku 1992 bojové hlídky utichly. K praxi z dob Sovětského svazu se Moskva vrátila až v roce 2008, kdy obnovení dálkových letů nařídil ruský prezident Vladimir Putin. Měla to být odpověď na bezpečnostní hrozby, které vyvíjejí ostatní vojenské mocnosti. Kreml tehdy oznámil, že se cítí ohrožen především plány USA na vybudování základen protiraketové obrany v Polsku a České republice. Ačkoli Spojené státy plány protiraketové obrany před časem radikálně přehodnotily, cvičné lety strategických bombardérů pokračují. |
Ve světle ukrajinské krize Česko na žádost Aliance misi stíhaček prodloužilo z pěti na devět týdnů. Blízko islandského vzdušného prostoru totiž byla zvýšená aktivita ruských vzdušných sil.
Island je sice jedním ze zakládajících členských států, nemá však vlastní stíhací letectvo a ani regulérní armádu v pravém slova smyslu. Přesto je ostrovní země považována za váženého člena Aliance především kvůli strategické poloze.
V dobách studené války odsud americké letectvo a námořnictvo sledovalo pohyb sovětských ponorek. Když v roce 2006 Američané své stálé jednotky včetně protiponorkových letounů a stíhaček stáhli, v ochraně ostrova se začali střídat s některými aliančními spojenci, většinou s Francií, Dánskem, Německem a Kanadou.
Island je rovněž přímo zodpovědný za řízení letového provozu nad severním Atlantikem. A nebude to asi nic jednoduchého, když nad oblastí ročně eviduje přes 90 tisíc letů.
Třeba i jediný letoun, který se neozve řízení letového provozu - takzvaný „zombie“, může představovat hrozbu. Stroj sice může mít jen poruchu, vyloučit však nelze ani možnost jeho únosu.
„Naši piloti se budou striktně řídit danými ROE (rules of engagment) pro působení na Islandu,“ uvedl velitel pilotního roje elitní 211. tygří letky Milan Nykodym s tím, že o případných „ostrých“ vzletech k takovým strojům bude stejně jako během služby v Česku rozhodovat velení NATO.
Válka nervů s ruskými bombardéry
Velkou část nekomunikujících strojů v posledních letech tvoří ruské vojenské letouny včetně strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně. Ruské stroje se vydávají do mezinárodního vzdušného prostoru bez řádného letového plánu i bez zapnutého odpovídače, tedy zařízení, které umožňuje automatickou identifikaci letadla ve vzdušném prostoru.
Hlídají ČešiPodle expertů lze očekávat, že Rusové během české služby na Islandu aktivní budou. S ruskými letouny mají čeští letci bohaté zkušenosti z podobných misí v Pobaltí. Když NATO převzalo ochranu vzdušného prostoru nad novými pobaltskými členy, „němé“ ruské vojenské letouny se tam objevovaly. Jakmile ochranu na jaře 2009 převzali na čas Češi, počet ruských letů mnohonásobně vzrostl. Při druhé misi v Pobaltí na podzim 2012 zasahovali čeští stíhači dokonce v patnácti případech. Ve většině případů startovali „pouze“ k ruským vojenským dopravním letounům. |
Pro české letce to může to být válka nervů. Zvlášť po některých velmi čerstvých zkušenostech švédských nebo dánských stíhačů, kteří k „němým“ ruským strojům, letícím příliš blízko hranic zemí NATO, museli odstartovat a pro jistotu je doprovodit až do bezpečné vzdálenosti.
Na jednu stranu totiž mohou být ohroženi sami čeští letci, na druhou by zase neuvážený krok nebo zbrklá reakce mohla zažehnout mezinárodní krizi. Pro všechny případy budou gripeny standardně vyzbrojeny. „Letouny určené ke službě na Islandu neprošly žádnými speciálními úpravami a jsou totožné s těmi, které zůstávají ve službě v ČR. Ponesou standardní výzbroj, tedy tepelně naváděné rakety krátkého dosahu a kanon,“ konstatoval Nykodym.
Švédům se v minulosti stalo, že se ruský stroj například pokoušel doslova rozehnat stíhačky, které ho doprovázely. Manévroval tak, že málem způsobil kolizi. Naposledy počátkem října švédská tajná služba zveřejnila fotografii ruské stíhačky Su-27 v bezprostřední blízkosti švédského průzkumného letounu (čtěte stíhačka jen těsně minula švédský letoun).
Zkušenosti švédských nebo také finských letců svědčí o tom, že ruští letci rovněž „přitvrdili“. Výjimkou nejsou ani situace, kdy se pilotovi v kokpitu zobrazí, že je zaměřen radarem v bojovém módu a ruský stroj začne na pohotovostní letoun otáčet, jako by chtěl každou chvíli odpálit střelu.
Divoké nebe nad Atlantikem
Ačkoliv podle letců bude islandská mise spíše delším cvičením než regulérní misí, intenzivně se na operaci několik měsíců připravovali. „Piloti prodělali výcvik SERE (Survival, Evasion, Resistance, and Escape) úrovně B, taktéž plnili nácvik procedur po nouzovém opuštění letounu jak na suchu, tak i ve vodě,“ uvedl Nykodym.
Starty k ruským vojenským strojům včetně strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně, které se v posledních letech znovu oblastí prohánějí a nekomunikují, nebudou pro české letce jedinou výzvou. Už samotné létání v této oblasti má totiž svá specifika.
Na Islandu panuje subarktické oceánské podnebí, které je zmírňováno teplým Golfským proudem. Počasí je proto velmi proměnlivé a rychle přechází z extrému do extrému. Slunečný den s perfektní viditelností se šmahem změní v silné krupobití nebo sněžení.
Spojenečtí letci museli během misí na Islandu bojovat s krutými mrazy, vichřicemi a silnými turbulencemi. V nejvyšším bodě islandského léta vydrží slunce za obzorem dřímat dlouhé dvě hodiny (zhruba od půlnoci do dvou). Od poloviny listopadu do konce ledna se vyšplhá nad horizont na slabé tři čtyři hodinky denně a vytvoří skomíravé šero.
A pak jsou tu samozřejmě dřímající i velmi aktivní vulkány. V roce 2011 například prach ze sopky Grímsvötn komplikoval leteckou dopravu nad Británií a dalšími částmi evropského kontinentu. Rok předtím zase vulkán Eyjafjallajökull na několik dní zcela paralyzoval leteckou dopravu v celé Evropě.
