PŘÍLOHA: VLÁDNÍ KRIZE
jak jí rozumět ■ co bude
Neudělal vám nápad Stanislava Grosse resuscitovat starou koalici 101 trochu čáru přes rozpočet?
Ale ani ne. Je však pravda, že mě někteří kolegové v posledních hodinách nabádali, abych už netoleroval politické chameleony ČSSD. Na rozdíl od řadového člena KSČM o celé problematice vím víc a znám figury, takže mě to nepřekvapilo.
A co teď budete dělat?
Vím, že sociální demokracie má pět variant, jednu jako pokusný balonek dala k dispozici veřejnosti, zabral na to i prezident. Kdyby ale s námi ještě někdo chtěl jednat, bude to už opravdu jen o menšinové vládě ČSSD, ale musely by v ní být osobnosti, které opravdu něco umí a které jsou ochotny pro tuto republiku něco odvést.
Kdo to je?
Já mám právě pocit, že v ČSSD mají takový deficit osobností, že nemají koho nabídnout.
Sám mluvíte o pěti variantách. Jak moc je tedy pravděpodobná varianta, o níž teď mluvíte?
Kdyby šla menšinová vláda žádat o důvěru, muselo by to být spojeno s nějakým zákonem a my ze stolu vůbec neshodili variantu se zákonem o majetkových přiznáních.
Kdybyste měli podpořit menšinovou vládu ČSSD, musela by to být vláda Stanislava Grosse. Vy mu jako premiérovi věříte?
Stanislav Gross v tom prostě lítá a nedokázal vyvrátit fakta, která prezentovaly třeba vaše noviny. Přivítal bych, kdyby třeba nezávislý soud konstatoval, že se ničeho nedopustil. Uvidíme, jak policie naloží se všemi podáními.
To je na dlouho a vy se budete rozhodovat možná už příští týden.
Řekl jsem, za jakých podmínek a o čem můžeme jednat. Ale musí to mít nějaká pravidla. Ne jako minule, když skončilo jednání, novináři čekali a pánové Gross a Kraus nechtěli jít ven, že mají práci. Řekl jsem ne, vážení, půjdeme společně.
Není to pro vás přece jen trochu ponižující? Pomohli jste zvolit prezidenta Klause, ale ODS se k tomu radši nehlásí, ČSSD vás taky potřebuje, ale stydí se za to. Řečeno s vaším klasikem V. I. Leninem: nepřipadáte si trochu jako užiteční idioti?
Řekl jste to hezky. Podle typologie Komenského jsem vzpurná koňská hlava, to jsem byl i za minulého režimu. A opravdu: jestli chce někdo jednat, musí jednat korektně. S Milošem Zemanem jsme byli skoro vrstevníci, a tak jsme věci viděli trošičku jinak než pánové Gross a Sobotka nebo Svoboda, Mlynář a jiní.
Upřímně: divíte se, že se se stranou vaší minulosti nikdo moc viditelně přátelit nechce?
Ta velmi tvrdá analýza těch řekněme čtyřiceti let mě přece jen velela být zdrženlivější, abych zejména vůči těm, kteří trpěli, byl pokorný. Ale po patnácti letech se ukazuje, že bylo dost prostoru k rehabilitacím a k tomu napravit chyby. A dnes už mají všechny strany svou minulost a ukazuje se, že ČSSD, KDU-ČSL i Unie svobody nejsou strany, které mají seriózní program.
Rozhodně nemají za sebou to, co vy.
Souhlasím, to je ten handicap, o němž mluvím.
Napadlo vás, že překážkou toho, aby vás ostatní začali brát jako rovnocenného partnera, jste po dvanácti letech v čele už i vy osobně?
Už několikrát v minulosti jsem nabídl svou funkci. Nikdy to ale nebylo v hlasování přijato. A dovolím si tvrdit, že nejsme stranou jednoho muže, a zřejmě ještě převažuje názor, že jsem užitečný. Ale ne idiot. Jsem si samozřejmě vědom, že je kolem mě silná sestava mladších výkonných politiků, kteří potřebují dostat šanci. Ale teď se otázkou odchodu nezabývám, a pokud bych se jí zabýval, pak až po volbách příští rok.
Začne se pak KSČM měnit?
Jestli je KSČM trochu radikálnější, rozhodně nám nejde o to, vrátit se do minulosti. To je absolutní hloupost. Jestli nám někdo podsouvá Stalina, já vím, co je stalinismus, dávno jsme se s ním rozešli. Když na nás někdo naléhá, reformujte se, buďte moderní, pak se ptám, co to je být moderní? Podle mě to znamená být na úrovni vědeckých poznatků. A proto tvrdím, že jsme moderní.
Moderní jste v tom, jak dokonale zvládáte vyjednávání ve Sněmovně. Pak přijdete na náměstí a tam svým voličům vykládáte, jak to bylo kdysi báječné a že zločinný je tenhle režim. Někteří vaši kolegové z KSČM tvrdí, že to zavání schizofrenií.
Ale já hrál vždy s našimi členy fair play. A že jsem rozčarovaný, to jsem. Řekl jsem to ve Sněmovně, když mě o projev k 15. výročí listopadových událostí, o vystoupení požádal pan Zaorálek. Já to nepovažoval za šťastné, ale když to chtěl, vystoupil jsem. Někteří mě za to skandalizovali, ale spousta lidí se s tím ztotožnila. A to i takoví, kteří stojí na jiném politickém břehu.
Tehdy jste řekl, že "pravda a láska skončila kádrováním živých i mrtvých". Máte dojem, že se dnes kádruje víc než před rokem 1989?
No, problém je v tom, že jsem si s kádrováním taky užil své a těšil jsem se, že to bude jedna věc, která půjde po Listopadu pryč.
Jak jste si vy, jako člen KSČ od roku 1975, mohl užít kádrování? To zažívali lidé, kteří v té době podepisovali Chartu nebo byli z té strany vyhozeni. A jejich děti. Vy snad ne.
Vidíte, tak úplně pravdu nemáte. Ono to nebylo jednoduché, když se člověk profiloval v nějaké profesi, každý krůček dopředu souvisel s prověřováním a kádrováním. A stejně tak kádrují teď mě i celou rodinu.
Vyhazuje vás někdo z práce? Nesmíte cestovat? Hrozí vám kriminál?
Ne, to jsou věci, které jsou nesouměřitelné. Chtěl jsem tím říct, že bychom se snad po patnácti letech měli zabývat věcmi s nadhledem, a ne bičovat emoce.
Souhlasíte s tvrzením, že Češi teď prožívají jedno z nejlepších období své historie?
No, to je problém. Kdyby se mě někdo zeptal, ve kterém období bych chtěl žít, tak bych si netroufal. Můj problém je, na rozdíl od vás, v tom, že jsem podstatnou část života prožil před listopadem 1989. A vím, že život nějak pulzoval, že jsem se uměl zasmát, tancovat, sportoval jsem. Takže můžu vzpomínat a je tam nostalgie po mladším věku.
Žije se vám lépe, nebo hůře než před rokem 1989?
Ale já jsem rád, že žiji v této době. Tím, že známe minulost, se můžeme pokusit o lepší budoucnost. Když řeknu, že se mi žije líp, má to své zdůvodnění. Dřív jsem se přece jen musel držet zpátky, dneska si můžu říkat svobodně mnohé.
Rozhodně vás za to nikdo nezavře jako v roce 1975.
Přesně tak, přesně tak. Musím být jako politik připraven na to, že si o mě kdejaký osel otře tlamu, to ale k tomu patří. Když vezmete, že jsem i poslancem, asi nějaké zázemí mám. Ale nemohu nevidět, že je tu půlmilionová armáda nezaměstnaných, další negativní jevy, drogy, prostituce a tak dál.
Považujete listopad 1989 za vítězství celého národa?
Je to vstup do nové doby, převratná událost. Už někdy těsně po listopadu 1989 na mě jeden mladý tajemník KSČ, co učil vědecký komunismus, útočil, abych jasně řekl, že nás listopad '89 osvobodil. Díval jsem se na to s despektem, tyhle vědecko-komunistické poučky se mi už zajídají. Já se chci dívat dopředu.
Čím to je, že na podporu KSČM může spoléhat každý diktátor na světě, od Saddáma Husajna přes Fidela Castra až po Kim Čong-ila v Severní Koreji?
Nemůžete si myslet, že my kriticky neposuzujeme. Vždyť ten Saddám tam masakroval komunisty! Mám výborné vztahy s panem ministrem Jazairim, který mohl z ilegality vylézt, až když Saddám padl.
Takže jste vlastně rád, že USA Saddáma Husajna odstranily.
Pozor, já sdílím názory pana Jazairiho, že si Iráčané vyřeší své problémy sami a že by měla americká vojska odejít.
Proč celé vedení KSČM napochoduje na recepci na kubánskou ambasádu pár dní poté, co Fidel Castro zavře jen tak 80 disidentů a celý svět proti tomu protestuje?
Latinská Amerika je prostě něco jiného. Jestli tam privatizují vodu a neoliberalisté na tom soukromničí... A Kuba, jakkoliv je to mimo naše evropské zvyklosti, si tam autoritu získala. Ale netvrdím, že tam problémy nejsou. Jsou.
Vy sám si dosyta užíváte výhod svobodné společnosti. Říkáte kubánským diplomatům: Vzkažte Castrovi, ať ty lidi hned pustí, nejsou ničím vinni, mají jen jiné názory?
Budete se divit, ale vedeme na to téma vážné diskuse. Prostě příčiny jsou v režimu. Tady i tam. Jen mi vadí, když se mluví jen o komunistických diktátorech. Je jich víc.
Poslední otázka: myslíte, že to bude Miroslav Grebeníček, kdo dovede KSČM do vlády?
Budu objektivní. Mám dojem, že moje etapa bude završena příští rok ve volbách a další etapa bude na našich nástupcích. Jsem přesvědčen, že budeme ve vládě v roce 2010. Tak jsem to naplánoval už v koncepci v roce 1999 a zatím se všechny etapy perfektně naplňují.
