Gore měl na starosti zeštíhlování vlády, odzbrojování s Ruskem a další úkoly. Pustil se do agresivního získávání politických sponzorů. Velký vliv uvnitř administrativy ho připoutal ke Clintonovi: jeho úspěchům i skandálům. V den impeachmentu Gore stál po šéfově boku a hřímal, že Clinton vejde do historie jako jeden z nejlepších prezidentů vůbec. Podpora se od něho čekala, ale způsob, jakým se za Clintona postavil, vzbudil rozpaky. Podle redaktora Washington Postu Davida Maranisse, jenž právě vydal Goreovu biografii Tennessijský princ, má Gore potíž najít uvnitř sebe sama vyrovnaný střed, a z toho pak plynou jeho neohrabané, neúměrné reakce.
|
Z FLORIDY | |
|
ZVLÁŠTNÍ |
 |
Gore čelí této výzvě: musí dokázat, že jako politik nemá s osobně nepopulárním Clintonem nic společného, zároveň však jeho hlavní devízou jsou Clintonovy hospodářské úspěchy. Spojené státy zažívají prosperitu, jaká nemá obdoby. Bohatnou prakticky všechny společenské vrstvy, výrazně poklesla zločinnost. Podle Schneidera ze CNN měl Gore být dávno vpředu. Že není, svědčí o tom, že se mu úplně nepodařilo zvládnout takzvaný Clinton-faktor.
Naproti tomu vlivný komentátor Michael Barone se domnívá, že Goreovi se celkem dobře povedlo distancovat od Clintonových selhání. iDnes řekl, že Gore v rámci možností dostane od voličů kredit za silnou ekonomiku, ale voliči také vědí, že vliv vlády na ekonomiku je omezený. Gore se nyní snaží spojit téma prosperity s nebezpečím její ztráty, vyhraje-li “nekvalifikovaný, nepřipravený” Bush.
Poukazování na oponentovu nepřipravenost fungují zřídka. V roce 1960 se Nixonovi nepodařilo voličům dokázat, že jeho oponent Kennedy je nepřipraven, a karta zkušenosti nevyšla ani Carterovi proti Reaganovi, respektive prezidentu Bushovi proti Clintonovi. Gerge W. Bush nad očekávání obstál v televizních debatách, takže faktor nekvalifikovanosti nebude mít u nerozhodnutých voličů velkou váhu.
Goreův největší trumf, zejména tady na Floridě, je jeho útok na Bushovu reformu důchodového zabezpečení. Bush navrhuje částečnou privatizaci. Dnes, kdy polovina Američanů vlastní nějaké akcie, to už není tak sporné. Přesto vzbudil Bushův plán trpící rozpočtovou nepropracovaností strach mezi důchodci. Podle Baronea to vyplývá z jejich zažitého pocitu, že mají právo na důchodové dávky přímo zabezpečené vládou; pocitu, který je u mladších generací oslaben. Gore se s demagogickou vervou pustil do strašení důchodců, jichž tu na Floridě žije víc než jinde v USA, a kteří volí v nadprůměrném počtu. Taktika se vyplácí. Gore ve víceméně konzervativním státu, jehož guvernérem je Bushův bratr Jeb, mírně vede. K tomu, aby se vymanil z vazby na Clintona, by potřeboval podobně silná témata i v jiných klíčových státech.
