Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Gordon střídá Tonyho. Jaký bude?

  8:44aktualizováno  9:21
Přichází Gordon Brown, seznamte se. Dnes kolem jedné odpoledne bude tento šestapadesátiletý Skot nervózně očekávat telefonát, na nějž čekal půl života. Až Tony Blair složí do rukou královny premiérskou funkci, její osobní tajemník zavolá Brownovi a řekne: Její královská výsost vás očekává.

Královna požádá Gordona Browna, aby se ujal vlády, krátce po poledni | foto: Reuters

Pak se stane premiérem a ostrovní království, není pochyb, se změní. Pro Británii to nesporně bude napínavá změna - Blair vládl více než deset let a stal se pro mnoho lidí po světě jejím symbolem. "Tento týden přinese nový začátek," řekl před pár dny Brown, dosavadní ministr financí.

Ale jaký ten začátek bude? Jaký vlastně bude nový britský premiér? Jak už to u velkých třesků bývá, odpovídat na tyto otázky je tak trochu věštění z křišťálové koule.

Zkrátka nikdo si vlastně není jistý, co přesně od něj čekat. "Snad nejzvláštnější věcí na vzestupu Gordona Browna je fakt, že tolik lidí prohlašuje, že o něm ví tak málo," shrnul tuto politickou hádanku Nick Assinder, komentátor BBC.

Gordon Brown s princem Charlesem

Bude nesporně jiný než Tony Blair, který dramatickým způsobem svoji stranu i zemi změnil. Přinejmenším tím, že jeho politická dráha byla do značné míry postavena na jeho pečlivě budované image charizmatického lídra, který dokáže získat voliče i světové politiky.

Brown, říkají Britové, ono charizma prostě nemá. Vadit to však nemusí, poslední průzkumy mínění jsou novému premiérovi nakloněny. Labouristé totiž právě předběhli v oblibě opoziční konzervativce, kteří v uplynulém roce stále více snili o politickém návratu.

Čtyřicet procent dotázaných je podle průzkumu zadaného listem Guardian přesvědčeno, že Brown bude lepší premiér než šéf konzervativců David Cameron (tomu věří jen 22 procent). To mu věští přinejmenším dobrý začátek.

Čekání dlouhé 13 let
Na dnešní telefonát z královského paláce čekal dlouho, hodně dlouho - plných třináct let. Když se v roce 1994 uvolnilo místo šéfa labouristů, Brown patřil mezi žhavé kandidáty vůdcovství. Nakonec však stranu a poté i Británii ovládl Tony Blair.

Dodnes se spekuluje o zákulisní dohodě mezi oběma muži. Pokud vystoupám až na vrchol, slíbil mu tehdy údajně Blair, budeš ministrem financí. O tři roky později se tak opravdu stalo a Brown, říká se, celou tu dobu trpělivě čekal na svůj velký den.

Gordon Brown dosud žil ve stínu Tonyho Blaira

A vedl tiché a neveřejné války s Blairem, který se ho před několika lety prý téměř rozhodl zbavit. (Brown se mimochodem stihl při tom čekání stát druhým nejdéle sloužícím ministrem financí v britské historii.)

Vždy byl považován za jednoho z nejmocnějších mužů britské scény, jeho ekonomická politika byla jedním z pilířů reforem Tonyho Blaira. Jenže marná sláva, vždy byl zcela v premiérově stínu: Brity moc nezajímal a svět ho v podstatě neznal. A když už si ho někdo všiml, většinou nabyl dojmu, že ten chlapík je tak trochu nudný, škrobený a věčně zamračený.

Jsem jiný Brown
I proto v posledních měsících systematicky pracoval na zlepšení své image, jako by chtěl vzkázat svému lidu: i já se umím švihácky usmívat jako Blair. Zatím to, poznamenávají britská média, vypadá poněkud prkenně, ale oceňují i snahu.

V Británii stále trochu záleží na tom, kde se kdo narodí a na jakou školu chodí, jeho životopis ho tedy vykresluje spíše jako dříče z chudých poměrů, který se svou neúnavnou pílí nakonec vypracoval na vrchol. Narodil se poblíž skotského Glasgow, tvrdého průmyslového města, v rodině duchovního.

Od nového premiéra nelze čekat zásadní odklon od politiky jeho předchůdce

V Edinburghu vystudoval historii a jako téma své doktorské práce si zvolil Labouristickou stranu. Poté se na té univerzitě stal rektorem, poté odešel do televize pracovat jako novinář. Vydržel tam až do roku 1983, kdy byl zvolen do parlamentu a začal budovat politickou kariéru. Dočtete se o něm též, že je jedním z mála britských premiérů, kteří nevystudovali elitní Oxford či Cambridge.

Dlouho starým mládencem
Zatímco Blair vždy dával na obdiv svoji harmonickou rodinu, Brown byl dlouho starý mládenec - ač se traduje historka, podle níž chodil s princeznou Margaritou, dcerou svrženého rumunského krále Michaila. Až v roce 2000, kdy mu bylo devětačtyřicet, si vzal Sarah Macaulayovou, šéfku firmy z oblasti public relations.

O dva roky později zemřela krátce po předčasném porodu jejich první dcera Jennifer Jane a jeho bolest s ním tehdy sdílela celá Británie. Noviny tehdy psaly, že dojatá země prostě vzala na vědomí jeho existenci. (Poté se jim ještě narodili dva synové.)

Zatímco Cherie Blairová patřila k dobře viditelným prvním dámám, Sarah Brownová se drží v pozadí, manžela doprovází pouze výjimečně. Kategoricky odmítá mluvit s novináři. "Velmi dbá na své soukromí," citoval list Sunday Times jejího známého. "A udělá vše pro to, aby to tak bylo i nadále."

Začíná Brownova éra

Kdo je nový premiér...
• Patří ke spolutvůrcům Blairových reforem. Po celou Blairovu éru zastával funkci ministra financí, vždy byl tak trochu v premiérově stínu. Bývá popisován jako poněkud nudný patron s pramalým charizmatem. Znalci britské scény tvrdí, že se oba muži navzájem nemají moc v lásce.

• Narodil se 20. února 1951 poblíž skotského Glasgowa, studoval historii na Edinburské univerzitě, kde poté působil jako akademický funkcionář. Poté pracoval v televizi až do svého odchodu do politiky.

• Jeho manželka Sarah pracovala v oblasti public relations, mají spolu dvě malé děti.

...a co od něj čekat

• Na mezinárodní scéně zřejmě bude v hrubých rysech sledovat trendy vytyčené Blairem. Čeká se však jisté ochlazení vztahů s USA, přesněji řečeno to, že ani zdaleka nebude mít tak blízký vztah s Bushem. Není tolik svázán s válkou v Iráku a je možné, že prosadí rychlejší stahování britských vojáků. Co se Evropské unie týče, tak jako v minulosti si od ní, a především od společné měny zřejmě bude udržovat jistý odstup.

• Ještě těžší je odhadnout jeho domácí politiku. Spekuluje se, že uvažuje o vskutku revolučním nápadu: prosadit vznik psané ústavy, kterou Británie nikdy neměla. Tak jako všichni před ním se jistě pustí do dalších pokusů zreformovat školství a zdravotnictví. Nedávno slíbil, že by rád lidem vrátil důvěru v politiku a britské hodnoty.
Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

22. listopadu 1963, Dallas. Jacqueline Kennedyová se vrhá k tělu svého manžela,...
Kdo zabil Kennedyho? Tajný spis bude brzy odhalen, pokud nezasáhne Trump

Spojené státy netrpělivě očekávají zveřejnění posledních tajných materiálů o vraždě někdejšího prezidenta Johna F. Kennedyho v roce 1963. Odhalení posledního...  celý článek

Němečtí policisté (ilustrační snímek)
Německý pár pašoval drogy z Česka, pervitin schoval do kebabu

Neobvyklou skrýš při pašování drog zvolil německý pár, který se zásilku rozhodl propašovat z Česka. Jak informoval server Bayern24, několik balíčků pervitinu...  celý článek

Kevin Wilshaw
Jsem gay s židovskými předky, přiznal v televizi vlivný britský neonacista

Jeden z čelních představitelů britské neonacistické scény Kevin Wilshaw se odhodlal k velkému kroku. Před pár dny veřejně prohlásil, že je homosexuál a jeho...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.