Golf vám může zničit kariéru

Jedni historikové sportu tvrdí, že golf má blíže neurčený královský původ. Jiní naopak nepochybují o tom, že golf vznikl ve Skotsku, a to v podmínkách velice plebejských. Argumentují zejména gaelským podstatným jménem gheolf, které označovalo dlouhou motyku na okopávání i vykopávání brambor. Ať tak, či onak, na rozdíl od jiných plebejských skotských sportů, jako je například házení kládou do dálky, golf dobyl svět. Nejprve Anglii, což bylo obzvlášť potupné. Vzniklý mindrák vedl Angličany k tomu, aby název tohoto populárního sportu zapracovali do posměšných xenofobních výrazů svého imperiálního slangu. V něm se česneku říká »židovská vanilka«, mrkvi »irská třešeň«, lopatě »irské bendžo...« A teď zkuste uhodnout, co v tomto slangu znamená »irský golf«? No ano, skládání uhlí, samozřejmě »irským bendžem«. Když Karel Čapek pozoroval o víkendu Angličany provozující masově golf,zapsal si do deníku: »Anglická neděle je zamořená nevýslovnou nudou.« Byl to (z)pátečník. Já sám jsem byl původně přesvědčen, že golf je sport pro lidi s mnohačetným postižením. Doslechl jsem se totiž, že někteří hráči mohou mít až třicet šest handikepů a divil jsem se, jak to, že s tím není golf už dávno na paralympiádě. Mé první setkání s golfovými holemi bylo nešťastné. Jak známo, Japonci nechávají své malé děti, aby si tropily, co chtějí. Když jsem svého času jezdíval doučovat jazyky japonského obchodního a kulturního atašé v Praze, pana T adahika Teramota, m usel jsem se hned v hale pokaždé utkat s šestiletou K eiko, která se o mě s veselou tváří pokusila přerazit některou z tatínkových kovových golfových holí. Zbraň jsem jí vykroutil a položil na skříň, kam nedokázala vylézt. Od té doby vím, že »železem« to pěkně bolí. Pan Teramoto hrál golf jen tu a tam. S opravdovými golfovými fanatiky jsem se setkal až v Marylandu. Už fakt, že tam, kde by v civilizovaném světě mezi domky ležely zahrady a sady, se rozprostíralo golfové hřiště,mě zarazil. Otci a bratrovi mé kamarádky Kathleen to ale nestačilo. Oba měli ještě členství v nějakém pár mil vzdáleném country klubu. Vrcholem golfové obsese byla neděle. To si ti dva vynesli televizi na verandu a pak střídavě sledovali golf na obrazovce a na dvorku. Neutekla jim ani myš. Také jsem zažil, jak může golf člověku zničit život. Miloš Forman, další golfový fanatik, měl bohulibý zvyk: pokud usoudil, že má nějaký mladý umělec z Čech, zkoušející štěstí v Americe,talent, dal mu dva tisíce dolarů do začátku. Jednoho dne vzal už etablovaný ilustrátor Petr Sís do režisérova apartmá na Central Park South slibného výtvarníka. Šel jsem s nimi. V televizi ale dávali golf. »Tak ukaž to sem,« zavrčel Miloš Forman a výtvarník mu podal desky s ukázkami svých prací. Považoval jsem za slušné odvrátit zrak. Na obrazovce rochal v chroští jakýsi podivně oblečený muž. Pak se rozehnal holí a zmizel v oblaku prachu. K omentátor začal řvát. »Ty vole,viděls to? Ten to tam dal!« zařval i Forman, zahodil desky do kouta, sedl si do křesla před televizor a zapálil si už vyhaslý doutník. Bylo po audienci. Vsadím se, že onen mladý výtvarník v New Y orku žádnou díru do světa neudělal. Kvůli golfu. I s popsanými zkušenostmi s tímto sportem jsem však i já jednou podlehl pokušení. Dali jsme si se ženou rozchod v kanadském městečku Niagara on The Lake. Došel jsem až na ostroh, kde se pár mil pod vodopády už naprosto klidná řeka vlévá do jezera Erie. Pod javory se tam zelenalo golfové hřiště. Slunce stálo nízko nad obzorem, padla rosa. »Tak na takovém místě bych dokázal vydržet pěkně dlouho,« pomyslel jsem si a zul si boty. Ale bylo už pozdě a nablízku naštěstí nikdo, kdo by mi půjčil hole a začal mě učit hrát. Znalci tvrdí, že v opačném případě by ze mě dneska byl golfový fanatik.