"Tak co jste vymysleli? Zas nějaké pí...iny, co?" zahajuje předseda konzervativců tradiční větou, kterou se snaží uvolnit dusnou atmosféru. K velkému stolu si pomalu sedá deset členů grémia neboli nejužšího vedení pravicové strany.
Sebevědomý lídr nepřichází s pokorou, nýbrž s plánem seřvat Přemysla Sobotku. "Jsem v ohromné formě. Proč jsi včera udělal tu tiskovku!? Ty jsi kretén, vole!" žertem vyčítá šéfovi Senátu, že si svolal kamery a veřejně ho vyzval k rezignaci.
Topolánkovi ovšem nevychází očekávání, že se k němu přidají další s argumentací, že v ODS se přece minimálně od "sarajevského atentátu" v listopadu 1997 drží pravidlo - lídr se veřejně nezpochybňuje.
Pak si slovo bere jeden po druhém a všichni kromě šéfa poslanecké frakce ODS Petra Tluchoře říkají: "Mirku, máme tě rádi, ale musíš sám dobrovolně odejít. Socani už ty tvoje výroky, sice vytržené z kontextu, dali do inzerátů. Takhle nás budou odstřelovat dva měsíce až do voleb."
Mirek Topolánek navrhuje celý videorozhovor pustit znovu na plátně. "Když už se o tom bavíme, tak musím říct - a to slovo použiju naprosto odpovědně - je to obrovský shit," argumentuje, že jeho filozofické úvahy byly jen vytrženy z kontextu. "Jedině s Mirkem můžeme vyhrát volby," kýve hlavou Petr Tluchoř, člen Mensy.
Pak se rozjede kolečko zdrcují kritiky. "Mám zprávy z Hradu," pochlubí se místopředseda Petr Bendl. "Když rezignuješ, tak Václav Klaus je ochoten podpořit ODS ještě před volbami." Ivan Langer s Petrem Nečasem teatrálně a hlasitě odfukují, proč s tím otravuje a že oni o pomoc otce zakladatele přece vůbec nestojí.
Po třech hodinách grilování už Mirek Topolánek nemůže: "Já použiji ještě dnes jednu citaci z písničky Dana Landy: Vždyť i to největší hovado má svůj strop, vy ho nemáte. Ale dobře, tak já odstoupím. S podmínkou, že mým nástupcem se stane Pavel Drobil," jmenuje moravskoslezského lídra ODS. Ten přijel z Ostravy a už čeká kdesi v Praze připraven ke slavnostní inauguraci.
Jenže většina to zpočátku odmítá: je neznámý, nezkušený, za dva měsíce do voleb se nestačí vyprofilovat a média i konkurence ho ugrilují. Když už nakonec přece jen souhlasí s jednoduchou úvahou "Drobil pořád lepší než Topolánek", rozmyslí si to zas sám předseda. Osmatřicetiletého kamaráda z Karviné prý nehodí doprostřed zuřivé kampaně, aby se ušpinil, ale schová si ho jako "kádrovou rezervu" na později. Tím zřejmě myslí květnové prohrané volby.
"Jedině s Mirkem můžeme vyhrát volby," opakuje Petr Tluchoř. Předseda mezitím kolegům gestem ukazuje, že jsou jedničky, a na tři čtvrtě hodiny ze zasedačky zmizí. Aby si mohli promluvit otevřeně bez něj.
Poté vznikne další nápad - ať je lídrem a kandidátem na premiéra Petr Nečas, muž s neposkvrněnou pověstí a tvůrce stranického programu. Většina souhlasí, ale Mirek Topolánek si dá těžko splnitelnou podmínku: "Neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde," říká a dodává, že současně s ním padnou další kontroverzní jména - z pražské kandidátky zmizí Pavel Bém, z ústecké Ivana Řápková...
Všichni to odmítnou, protože tuší, že i drobný větřík na kandidátkách by vyvolal bouři v regionech. Mirek Topolánek tedy přežívá: "Každý o mně snad už ví, že pod tlakem jsem nejlepší."
Ještě však není konec. Nastává dvouhodinová hádka s Davidem Vodrážkou, jenž znechucený z nevýsledku odmítá jít si stoupnout společně s ostatními na tiskovku před kamery, kde po 12 hodinách sporů demonstrují jednotu. "Je to blb z Horní Dolní," odfrkne si Topolánek a jde před kamery: "Slibuji, že si dám pozor na ústa."
